Hráčskou i trenérskou legendu české kopané Tomáše Pospíchala jednou provždy proslavil výrok, že fotbal nemá logiku, který - jak sám tvrdil - nikdy nepronesl. A kdyby prý něco podobného někdy řekl, pak ve zcela jiných souvislostech, než v jakých byla tato myšlenka mnohokrát a mnohokrát prezentována. V jakých, to už mně při našem rozhovoru někdy před deseti lety neprozradil, nebo jsem to za tu dobu zapomněl. Oboje je dobře, velké myšlenky nemají být příliš jasné, aby neztrácely na své velikosti, a nejasné souvislosti také napomáhají jejich hloubce. Vzhledem k této blahodárné nejasnosti si na prahu nové fotbalové sezony také dovolím tvrdit: český fotbal nemá logiku.
Těžký život Sobotků
Fotbalový podzim začal v červenci, a to v situaci poměrně tristní. Většina prvoligových klubů je chudá, některé nemají ani kde hrát, diváků v hledištích vytrvale ubývá. A fotbalový svaz? Jeho ryze byrokratický postoj připomíná ministryni zdravotnictví, které se resort finančně hroutí pod rukama, ale zajímá se o balení vdolků a ochranu tramvajových zastávek před kuřáky.
Z šestnácti prvoligových klubů nemá pět hlavního sponzora, který by alespoň částečně zaručil jistý přísun financí. Menší sponzoři se až příliš často střídají, přičemž odcházejí většinou právě ti větší z menších. Naposledy to byli energetici z ČEZ, kteří se z ligy stáhli úplně, čímž o dříve jisté peníze přišly Olomouc, Ostrava i Plzeň. Finanční situace v mnoha ligových klubech tak odpovídá finanční situaci ve státě, což je sice logické, ale o to více nepříjemné. Sobotkové v jednotlivých klubech mají v současné situaci mnohem omezenější možnosti reformy než finanční myslitel v Letenské ulici. A to víme, že ani ten… ale to v této souvislosti nechme být.
Tedy fotbalový podzim začal už v červenci, což se zdá být logické vzhledem k předpokládanému postupu reprezentace do závěrečných kol mistrovství Evropy v příštím roce. Bude třeba dříve skončit, aby se národní mužstvo řádně připravilo. Nebo že by ne? Vzhledem k tomu, že v základním kádru reprezentace jsou jen dva hráči působící v domácí lize, je v českém zájmu spíše včasné ukončení soutěží v Německu, Anglii, Itálii, Nizozemsku, Francii. Zdánlivě pevnějším argumentem pro brzký začátek podzimu je přesvědčení, že v době, kdy se bude hrát EURO 2004, by českou ligu navštívil jen málokdo. To je zřejmě správný odhad, ale dřívější začátek soutěže naráží také na nepříjemné úskalí. To se jmenuje projekt Stadiony 2003, ve kterém fotbalový svaz před pěti lety určil přísná pravidla, jak musejí být od začátku právě zahájené sezony vybavena prvoligová kolbiště.
Hlavně se dobře opřít
Řada klubů opět spoléhala na zavedenou praxi, že zdaleka ne každý termín musí být dodržen. Zvláště, když splnění podmínek se v mnoha případech neobejde bez dalších výdajů z poloprázdných klubových pokladen. Ale svaz si kupodivu v tomto případě postavil hlavu a striktně trvá na dodržení všech předepsaných náležitostí. Nic proti přísným pravidlům a proti jejich stejně přísnému dodržování, kdyby…
Kvůli projektu nemohly ligu na svých stadionech kromě Slavie, která žádný nemá, na což si už bezohledně (z pohledu fanoušků) zvykla, zahájit Blšany, České Budějovice, Jablonec, Staré Město a Zlín. Azyl nacházely u sousedů, ovšem návštěvy na jejich „domácí“ utkání spíše odpovídaly těm, které by se daly předpokládat při souběžně hraném mistrovství Evropy. Kdyby liga začala ve druhé polovině srpna, s výjimkou Blšan by byly všechny prvoligové stadiony použitelné.
Projekt Stadiony 2003 obsahuje také jednu drobnost, předpis o třiceticentimetrových opěrkách na sedadlech pro povinně sedící diváky, která však některé kluby nepříjemně limituje. Ovšem právě v této souvislosti se obdivuhodná zásadovost svazu jeví méně obdivuhodně, když si připomeneme, že ony třiceticentimetrové opěrky nebyly k dispozici nejen například v Budějovicích, ve Starém Městě či v Opavě, ale ani na Spartě. A že by „rudí“ nemohli hrát na své Letné, to přece nejde! Co s tím? Když je nouze nejvyšší, poradí si samozřejmě velký boss české kopané Košťál. Na žádost Sparty osvobodili od třiceticentimetrových opěrek Košťálův klub samotní náčelníci evropské asociace UEFA. A je všechno vyřešené. Až na to, že se vkrádá myšlenka, že když jsou opěrky pro evropské bosse záležitostí podružnou, je trvání českých fotbalových bossů na jejich existenci pouhou schválností. Ještě že fotbal nemá logiku, jinak by si lidé například ve Starém Městě a okolí mohli myslet něco o diskriminaci.
Ale copak ve Starém Městě, co by si museli myslet Blšanští! Na jejich vesnickém hřišti není prostor pro nově povinnou výběhovou zónu dvakrát čtyři metry podél postranní čáry. Tedy on by prostor byl, ale šířka blšanského hřiště by musela zůstat 65 metrů. Svaz ovšem neoblomně trvá na jím rozhodnutých 68 metrech. A protože Blšany nehrají evropské poháry, nemohl se jejich Košťál Róbert Janek obrátit na UEFA, aby souhlasila s šířkou hřiště 65 metrů, což evropská asociace běžně činí. Inu, Quod licet Iovi, non licet bovi, a kdo je tu za vola, o tom není pochyb. Ano, ještě že fotbal logiku nemá.
Nejednotná jednota
Návštěvy na ligovém fotbale rok od roku klesají. V ročníku 2001/2002 ještě vidělo na stadionech prvoligové zápasy 1,1 milionu fanoušků. Loni však už návštěvnost poprvé klesla pod hranici milionu, a to na necelých 936 tisíc. Průměr na zápas byl nižší než čtyři tisíce diváků.
Je zřejmé, že start projektu Stadiony 2003 podporou návštěvnosti také není. Pravda, diváci mají před sebou zářnou perspektivu, že přišedše na jakýkoli stadion (s výjimkou Sparty) se budou moci vsedě opřít o třicet centimetrů laminátu či jiné hmoty, ale nejsem si jist, že právě tato vize hlediště naplní. A jisti si tím patrně nejsou ani mocní fotbalového svazu, takže vymysleli komisi pro zvýšení návštěvnosti. Ta vynalezla další „opatření“: jednotný hrací den. Zřejmě dle prověřené zásady, že v jednotě je síla. Jenže v podání svazu ona jednota až tak jednotná není. Utkání sice začínají „jednotně“ v sobotu ve čtvrt na šest večer, kvůli televizním přenosům jsou však z této „jednoty“ vyjmuty dva zápasy. Ten, který přenáší Nova, se hraje v sobotu již od půl třetí, Prima má vyhrazen přenos na pondělí. Třetí výjimku má pro domácí utkání Viktoria Žižkov. Té památkáři zatrhli instalaci umělého osvětlení, aby jeho stožáry nerušily malebné panorama od nepaměti nejkrásnější pražské čtvrti Žižkova. Nicméně památkáři nezachránili pro Viktorii tradiční nedělní dopoledne, na Žižkově se bude hrát v neděli odpoledne, a to na základě toho, jak dlouho bude světlo. Tedy jednotně začne některý týden šest, některý pět z osmi utkání ligového kola. Ovšem pokud - to by byla tvrdá rána jednotě - se neproderou některé české kluby do dalších kol evropských pohárů. To by teprve bylo výjimek! On stačil postup tří klubů do téměř závěrečných kol pouhého Intertoto Cupu a z prvního „jednotného“ ligového kola zbyly jen trapné trosky. V předepsaném termínu se odehrála pouze tři utkání. Z jednoty se tak od začátku pro diváka stává bludiště, a to ještě nenastaly povodně, mrazy či jiné pohromy, kterým nedokážou zabránit ani tak silní muži, jací vedou fotbalový svaz.
O přesunu „vrcholného“ českého fotbalu z neděle na sobotu a o časech, v nichž mají utkání jednotně začínat, se rozproudila bouřlivá diskuse. Oponenti výpotku komise pro zvýšení návštěvnosti tvrdili, že když lidé nechodili na fotbal v neděli, nebudou chodit tím spíše v sobotu. Tím mysleli především na diváky z Prahy a dalších větších měst a na jejich touhu vyvětrat se o víkendu na chatách, chalupách či ve zbytcích přírody vůbec. Dřívější nedělní návrat z víkendového ráje kvůli fotbalu je ještě myslitelný, ale vracet se do města nebo z něj vůbec neodjíždět, byť v zájmu fenoménu zvaného fotbal (ovšem v českém podání), to by asi ve většině rodin neprošlo. Protiargument zněl, že v menších městech bude v sobotu návštěvnost vyšší. Nevím proč, ale třeba je to pravda. Jenže jediná tři mužstva, jejichž průměrná návštěva na domácích utkáních překonala v minulém ročníku alespoň hranici pěti tisíc diváků, byla Sparta, Liberec a Ostrava, nikoliv třeba Blšany, Příbram či Staré Město. Ale co s logikou, tu přeci fotbal nemá.
Ostatně práce nové komise již přináší výsledky, a to obdivuhodně rekordní. Návštěva 256 platících diváků na utkání Staré Město – Plzeň v Brně je druhou nejnižší v historii.
Málo, a ještě pod cenou
Co tedy ligovým klubům zbývá, aby vylepšily své finanční postavení? Třiceticentimetrové opěrky ani sobotní nejednotná jednota začátků utkání to nebudou, noví sponzoři se při současné hospodářské situaci státu také nepohrnou. Peníze z postupu do vyšších kol evropských soutěží se týkají jen těch nejsilnějších. Zbývá ještě prodej hráčů do finančně zajištěnějšího západního zahraničí. Ovšem i tam se již dost urputně šetří. Ještě nedávno se zdálo, že západní Evropu téměř plnohodnotně nahradí bohatý ruský fotbalový trh. Jenže zvláštností Ruska není jen širší rozchod železničních kolejí či písmo v podobě domečků. Také fotbalové soutěže se v zemi hrají „v opačném gardu“, začíná se na jaře a končí v zimě. Takže ruská liga se právě přehoupla do své druhé poloviny, a jak se ukazuje, v rozehrané soutěži se kluby nehodlaly nijak posilovat. A když už se nabídky objevily, nebyli z nich nijak nadšeni hráči. A tak k dosavadním deseti českým hráčům, kteří fungují v ruské lize, nepřibyl v letošním létě nikdo.
Na vysněný Západ se do významnějších klubů v letošním létě dostalo jen pět Čechů. Nejvíce z této skromné bilance vytěžila Ostrava, která za své mladíky Svěrkoše a Papadopoulose shodně získala po sto milionech korun. Zatímco v druhém případě je to zřejmě maximum, druhý nejlepší střelec loňské nejvyšší soutěže Svěrkoš by zřejmě měl ambice na přestup do prestižnějšího klubu, než je Mönchengladbach. A prestižnější klub by zaplatil i prestižnější peníze. Nejvyšší částku za jednoho hráče ovšem získala Sparta, které Ajax Amsterodam za reprezentačního beka Grygeru vyplatil 112 milionů korun. U zbývajících dvou hráčů, kteří zamířili na západ, se stejně jako v případě Svěrkoše vkrádá podezření, že byli prodáni pod cenou. Slavia asi až příliš potřebovala posílit pokladnu a spokojila se s 90 miliony korun od Olympique Marseille za reprezentanta Vachouška. (Deset procent z částky navíc připadá Teplicím.) Pátý přestup je spíše tragikomický, Olomouc za Davida Rozehnala (mistr Evropy do 21 let) získala z Brugg jen 20 milionů korun. Uvedené sumy jsou však jen přibližné, přesné částky se většinou tají.
Udržení a stabilizovaní
Tuzemské přestupy zdaleka takový význam pro hospodaření klubů nemají, i když například nováčka z Plzně 23 milionů, které dostal od Slavie za útočníka Fořta, jistě potěšilo. Při změnách dresů mezi prvoligovými kluby si mají užívat hlavně diváci, které lákají nové - a přesto již známé - tváře. Ovšem i domácí letní přestupový trh byl neobvykle chudý, tedy odpovídal stavu většiny klubových pokladen. Zákonitě se nejvíce činila nejbohatší Sparta, do které přestoupily dvě posily balkánského původu, veterán Němec, nedávný reprezentant Johana, olympionik Kováč a někdejší velký talent Patrik Ježek. Efekt se projevil již v prvním kole, v Teplicích se na „novou“ Spartu přišlo podívat jedenáct tisíc diváků. To Slavia byla skromnější, vedle již zmíněného Fořta se „posílila“ jen zraněnými Latkou a Lukešem. A výsledek? Na derby mezi Slavií a Viktorií Žižkov přišlo na Strahov o polovinu diváků méně než na Spartu v Teplicích.
Na vypočítání zbývajících „divácky“ zajímavých přestupů stačí prsty obou rukou. Kádry ligových mužstev se zúžily, aby se ušetřilo na mzdách a prémiích, a za této situace si většina prvoligových trenérů v předstartovních rozhovorech před novým ročníkem ligy osvojila dvě základní formulky. „Kádr mužstva jsme udrželi,“ zní první, a „kádr mužstva je stabilizován“ druhá. Obě znamenají to samé: musíme hrát s těmi hráči, na které máme, na posílení peníze nebyly. Ovšem snaha udržet či stabilizovat kádr mužstva, které v předešlém ročníku skončilo na chvostu ligové tabulky, samozřejmě také nemá s logikou nic společného.
Přesto
Recept na alespoň částečné ozdravení českého klubového fotbalu je primitivně jednoduchý. Šestnáct prvoligových klubů je na zemi s deseti miliony obyvatel a vážnými hospodářskými potížemi zjevně příliš mnoho. Snížení počtu účastníků nejvyšší soutěže na dvanáct, možná i deset, by koncentrací nejlepších hráčů do nejsilnějších klubů zvýšilo úroveň hry i počet přitažlivých utkání. Kvalita fotbalu by přilákala do hledišť více diváků, kteří si nejdou na stadion s třiceticentimetrovou opěrkou jen zahajlovat nebo plesknout za ucho pomezního sudího (pardon, asistenta). Zájem diváků zákonitě vyvolává i zájem sponzorů, peníze do klubových pokladen. A bylo by i více volných a hlavně vhodných termínů, fotbalový podzim by nemusel začínat v červenci. Jenže to zní logicky, takže to nepřichází v úvahu.
Kluby budou dále živořit, sem tam nějaký zkrachuje a v hledišti se přeci jen nějací zájemci o kopanou objeví. Fotbalový fanoušek je nezdolný, byť zdaleka ne každý. Třeba najde zalíbení ve francouzských amatérech v Příbrami nebo v masérech škrtících hráče soupeře. S tou logikou měl pan Pospíchal pravdu, ať to myslel jakkoli.
