Připravuje se dokonalejší systém kontrol čerpacích stanic
Poptávka po analýzách pohonných hmot v následujících měsících prudce stoupne. Je to výsledek květnové kauzy, vyvolané pančováním motorové nafty, kterou média patřičně rozvířila. Česká obchodní inspekce zvýšila svůj plán kontrol o padesát procent. Ve vzduchu však stále visí zřízení společného kontrolního systému všech pump, který by vyšrouboval potřebu pravidelných kontrol na několikanásobek současného stavu. Přitom v České republice existuje jediná firma, která má na inspekční a zároveň laboratorní činnost certifikát. Je jí akciová společnost Ústav paliv a maziv (ÚPM).
Změny přejí připraveným.
Dosavadní výsledky měření ovšem popírají krizi kvality paliv u českých čerpadel. Inspekce sice zjistila deset procent nevyhovujících vzorků, ale většina z nich pocházela z chybných a leckdy snadno napravitelných manipulací s palivem, které byly pro spotřebitele neškodné. Pouhá dvě až tři procenta vzorků vyvolala podezření z úmyslného přimíchávání nežádoucích látek, patrně s úmyslem obohatit se na podvodu s nižší spotřební daní. Protože odhalování takovýchto viníků patří do resortu cel a financí, vysoká angažovanost ministra průmyslu Milana Urbana na přemrštěné mediální kampani kolem „negativních“ výsledků inspekcí překvapovala. Něco se snad děje na laboratorním a odborném inspekčním trhu?
Ničím nepodložené náznaky, že se o Ústav paliv a maziv zajímá jakýsi švédský investor, vyvrátil předseda jeho představenstva a generální ředitel Zbyněk Mareček: „S žádným externím kapitálem nepočítáme. Všechno potřebné jsme si dokázali obstarat z vlastních zdrojů nebo s pomocí bank“.
Spolu s Marečkem podnik vlastní další dvě fyzické osoby, čtvrtý podíl zbývající společníci nedávno odkoupili.
Certifikovaných laboratoří je v Česku víc, žádná však nemá i inspekční certifikaci. „To neznamená, že nemáme konkurenci. Jsme v Evropské unii, a tak stát i společnosti prodávající pohonné hmoty se mohou s žádostí o provádění kontrol bez problémů obrátit na zahraniční inspekční firmu,“ připomíná zástupce generálního ředitele Vladimír Třebický. Nicméně ÚPM dělá všechno pro to, aby neustále se zvyšující počet vzorků zvládl. „Zlepšujeme materiální vybavení a připravujeme se i na posílení personálu,“ potvrzuje Třebický. „Situace nám nahrává a musíme ji umět využít,“ komentuje Mareček.
Síla prevence.
Některé velké distribuční firmy si organizují preventivní kontroly pohonných hmot, aby zaručily zákazníkům kvalitu svých služeb. Najímají si na to ÚPM. Odebírat vzorky přichází pracovník ústavu u každého čerpadla šestkrát do roka. Nikdo neví, kdy přijde, protože i vedení firem mají zájem, aby kontrola byla nezávislá. Výsledky samozřejmě dostává management firmy, ale i každé čerpadlo samostatně. Některé firmy pak vylepují nálepky o kontrole i na výdejní stojany, aby byli informováni také odběratelé.
Do takto hustého systému kontrol se dosud žádná nekalá iniciativa neodvážila. Kontrola objevuje jen provozní odchylky, jako je nežádoucí příměs jiného druhu paliva, které zbylo v přepravní cisterně, nebo opožděnou výměnu zimního paliva za letní a naopak. To může společnost okamžitě napravit, takže si kvalitu služeb stále udržuje na vysoké úrovni.
Z dvacítky velkých distribučních firem sdružených v České asociaci petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO) spolupracuje s ÚPM na takovéto prevenci asi čtvrtina. Ta ovšem spravuje asi třetinu všech čerpadel v Česku. Kdyby se ČAPPO domluvilo na hromadném preventivním systému s ministerstvem průmyslu a se Společenstvím čerpacích stanic pohonných hmot České republiky (SČS), které je reprezentantem malých distributorů, a prevence by byla zavedena na všech prodejních místech pohonných hmot, vzrostla by potřeba kontrol při zachování jejich pravidelnosti třikrát. A s tím i náklady, které by šly především k tíži prodejců. To je zřejmě největší problém při zavádění těchto změn.
SČS požaduje, aby před jednáním o společné prevenci byl nejprve vyřešen způsob, jak postihovat kriminální pokusy obcházet daňové zákony. Systém vycházející jen z legislativy o palivech by pak mohl být jednodušší a levnější. Nebo by dokonce žádný nebyl potřeba, jak se domnívá předseda SČS Ivan Indráček.
Když kontrola, tak evidence.
Je jistě velký rozdíl, je-li každá nádrž kontrolovaná šestkrát do roka jako u firem, které už zavedly prevenci, nebo jednou za čtyři a půl roku v rámci celé sítě. Pro Českou obchodní inspekci je i tak 1600 odebraných vzorků paliv do roka samo o sobě velké číslo. Zbyněk Mareček však spočítal, že při počtu 2100 čerpadel (to je jeden z nižších odhadů) a při průměrném počtu produktů u jednoho čerpadla mezi třemi a čtyřmi je v celé české síti přes sedm tisíc prodejních míst. Kdyby se odběry na žádném čerpadle neopakovaly, na poslední prodejní místo by kontrola přišla málem po pěti letech. Ty nejobskurnější pumpy se navíc vymykají evidenci, takže právě do nich žádná kontrola ČOI nepřijde vůbec. Názorového souznění, které právě panuje mezi reprezentanty velkých i malých společností, by bylo vhodné využít a založit rozumný systém evidence i kontrol. To, že se tím zároveň posílí role Ústavu paliv a maziv, zřejmě nic nepokazí. Profil jeho činnosti se takřka nezmění, už teď kontroly pohonných hmot tvoří 85 procent náplně jeho laboratoří.
