A to i přesto, že je dosud odmítaly všechny české vlády a proti je dokonce i její domovská strana ANO, především pak její šéf a vicepremiér Andrej Babiš. Jak navíc vyplývá z průzkumů veřejného mínění, nechtějí ženské kvóty ani Češi: většina lidí si sice přeje více žen na vyšších postech, ne však kvůli úřednickým kvótám. Chceme vpředu vidět skutečně talentované ženy, jež se vypracovaly navzdory nepřízni osudu. Třeba Ornellu Štikovou, její sestru, matku…
Jourová je důkazem, jak na lidi působí Brusel: celý den přemýšlíte, jak ospravedlnit víc než 500 tisíc korun měsíčně, až vás ze špatného pocitu logicky napadne něco, co nikdo nechce. Takže si z toho uděláte euroagendu, jež zaměstná hned celý tým lidí. Nepochybuju o tom, že to Jourová myslí se ženami dobře, stejně jako své jiné nápady myslí dobře i většina eurobyrokratů: prostě upřímně věří, že povinná čtyřicetiprocentní kvóta pro zastoupení žen ve vedení firem povede…
Ke čtyřicetiprocentnímu zastoupení žen ve vedení firem, řekl bych. Samozřejmě ovšem jen na papíře, jak už to bývá. Byznys totiž není politika, jak Jourové, jíž ČSSD vyměnila s ANO za prosazení části svého programu (také určitá kvóta), evidentně uniká; lidé včetně žen se v něm na své posty většinou dostávají, protože něco umějí. Nebo případně spí s někým, kdo něco umí, což je také svého druhu umění.
Kvóty jsou ještě horší než to: kvůli předpisu firmy napíšou do svého vedení 40 procent žen, ve skutečnosti je ale dál povedou ti, jimž to náleží díky jejich nepohlavním schopnostem. Není proto ani překvapivé, že ženské kvóty často odmítají právě úspěšné ženy, které se do vedení firem dostaly nebo je rovnou vlastní. Ostatně ženské kvóty kdysi přivedly do vedení ČSSD i Janu Vaňhovou, bývalou partnerku zastřeleného chomutovského kmotra Romana Housky. Nebyl to krok k lepší budoucnosti.
V případě Jourové ale vůbec nejde pouze o ženské kvóty, ty jsou jen malichernou hloupostí. I navzdory všem nesmyslům EU bych sám sebe stále označil za příznivce spojené Evropy, protože národní romantismus 19. století podle mě patří do 19. století, kdy to bylo v módě. Ostatně k němu patřilo i rusofilství a Rusko dnes není úplně v módě, tedy nevisí-li vám v ložnici portrét Putina. Když ale v televizi vidím naši usměvavou eurokomisařku, jak zcela nezatížená problémy většiny Evropanů vystupuje ze svého mercedesu a sní o ženských kvótách, chápu, proč je dnes EU podobně populární jako Rusko.
Čtěte také:
Věra Jourová: V Komisi mi "jdou" nejlépe ženy
Schodek v čerpání dotací jsme snížili o tři miliardy, chlubila se Jourová
