Pravice nalevo i napravo

17. 4. 2008

Berlusconiho vítězství nad Veltronim ve volbách je dílem jeho televizí

Volba mezi zlem a menším zlem, jak chápala volební klání v Itálii 13. a 14. dubna velká část italských voličů, je rozhodnuta. Pro italské voliče je zlo menším zlem než menší zlo. Řečeno jinak, potvrdilo se, že nerozhodnutý italský volič se řídí - přestože v poněkud jiném smyslu - českým rčením čím hůře, tím lépe. V těchto volbách se však potýkal s těžkým rozhodnutím: Koho volit? A dle jakého kriteria?
Ve volbách před dvěma roky čelil otázce, zda volit pravici, nebo levici (Silvia Berlusconiho, či Romana Prodiho). Nyní však jeho problémem bylo, zda volit pravici, nebo pravici: Středopravou koalici Waltra Veltroniho (Demokratická strana a Itálie hodnot Di Pietra), či středopravou koalici Berlusconiho (Lid svobody, Liga Severu a Národní spojenectví) - Veltrusconiho, či Bertroniho? Nejjednodušší by pro něho bylo nevolit, ale v mysli italského voliče je pevně zakotvena povinnost jít k volbám.

Nepotřebná ideologie

Neuspěly ani návrhy, aby voliči volili do senátu jednu koalici a do poslanecké sněmovny druhou. Pravolevé kritérium však nyní bylo nepoužitelné. Minulá Prodiho vláda se chovala, odhlédneme-li od jejího levicového klientelismu, jako pravicová a navíc současná Veltroniho formace zavrhla většinu menších levicových stran. Nespokojenost s politikou a především s politiky je v Itálii stejně jako všude jinde velká. V italském parlamentu sedí 70 odsouzených, vyšetřovaných, souzených nebo na soud čekajících poslanců - napříč politickým spektrem. Zřejmě je jednotlivé strany hledaly v soudních síních a u východů z vězení.
Na výsledky voleb neměl kupodivu vliv ani Beppe Grillo, enfant terrible italské politické scény. Tento italský komik, zakázaný v televizi za všech posledních vlád, navzdory tomu plní náměstí a stadiony a denuncuje nejen politiky, ale i novináře. Považuje je všechny za zkorumpované - a nikoli bezdůvodně. Jasně se ukazuje, že ideologie je dnes v italské politice nepotřebná, ba škodlivá. Italská politická scéna se zjednodušila. Účinkuje na ní pouze pravice a zdá se, že již nebude mít ani zájem zavést některé institucionální reformy, které měly znepříjemnit život menším stranám. Výsledek voleb ovlivnil především velký nárůst hlasů pro Ligu severu - na některých místech až dvojnásobný. A to zejména v malých městech sužovaných a terorizovaných kriminalitou přistěhovalců. Hlavní důvod Berlusconiho vítězství však spočívá v jeho televizích. Bez nich by se totiž spořádaný občan nedozvěděl, koho má volit.

Nezvratné rozdělení

Je toto nové rozdělení italské scény na pravici a pravici nezvratné? Pravděpodobně ano.
Ztrátou levicových politických formací se totiž vytratil „antiberlusconismus“. Prvek, který alarmoval voliče a současně jedna z nejtěžších zbraní volební manipulace. Paradoxem je, že hrozba zvolení Berlusconiho často ovlivnila i jeho příznivce, protože považovali jeho volbu za společensky neúnosnou. Je to podobné, jako kdyby z české scény zmizel strašák komunismu - rozložení sil by se okamžitě změnilo.
Politická identita voličů se většinou nemění, přestože často ve volbách hlasují proti ní - politiků však ano. Proto můžeme mezi stoupenci Berlusconiho nalézt lidi typu Giuliana Ferrariho. Ten byl v osmdesátých letech komunistou, později se stal po boku Bettina Craxiho socialistou a nakonec ve jménu ideálů Berlusconiho strany neohroženým bojovníkem proti potratům, od kterého se však odvrací i církev.
Zmíněné alarmování je však zbraní použitelnou nejen proti politickému protivníkovi, ale i sebevražednou. Ničí totiž toho, kdo s ní zachází, jakmile se poměry změní. V letošních volbách si toho byl dobře vědom i Berlusconi, a proto zcela opustil svou tradiční rétoriku, že zachrání Itálii před morem komunismu.

Důsledky voleb

Italské volby skončily dle očekávání. Silvio Berlusconi, jehož první vítězství ve volbách v roce 1994 bylo považováno za nehodu, se pevně usadil v italské politice. Vyhrál třetí volby (1994, 2001, 2008) a tentokrát jasně do senátu i do poslanecké sněmovny. Socialisté, zelení a komunisté zmizeli ze scény a v parlamentu zůstalo pouze šest stran - Lid svobody, Liga Severu, Národní spojenectví, Demokratická strana, Itálie hodnot Di Pietra a Unie křesťanských demokratů a středu (viz Přesvědčivé vítězství).
Italská levice nemá poprvé od doby fašismu zastoupení v parlamentu. Bude se muset vrátit na ulici a na náměstí a je možné předpokládat více společenských konfliktů - stávky a demonstrace.
Berlusconi naopak slaví své vítězství prací. Je přesvědčen, že Itálii pomohou jen rázné reformy. Proto slíbil nové zásahy proti přistěhovalcům. Nejen proti těm, kteří přicházejí ze zemí mimo Evropskou unii, ale i z ní (především z Rumunska). Dále chce zavést příspěvek tisíc eur za narozené dítě, aby povzbudil porodnost, odečet mimořádných odměn, přesčasů a třináctých platů od základu daně a zrušit daně na první byt. To dohromady zatíží rozpočet zhruba 4,5 miliardy eur.
První zasedání vlády by se mělo uskutečnit v Neapoli. Vláda by se na něm mimo jiné měla zabývat problémem odpadků v Neapoli a privatizací Alitalie. Odmítavý postoj Berlusconiho a Ligy Severu k privatizaci této italské letecké společnosti Air France-KLM, jejímž důsledkem by bylo i opuštění letiště Malpensa u Milána (tedy ztráta mnoha pracovních míst na severu Itálie) jim přinesl velký počet hlasů. Nyní se možná dozvíme, zda se Berlusconiho předvolební prohlášení, že mnoho velkých italských podnikatelů má zájem, aby Alitalia zůstala v Itálii, projeví v konkrétních jménech. Berlusconi po volbách rázně prohlásil, že problém je třeba řešit okamžitě, a tudíž zahájit jednání s velkou mezinárodní leteckou společností, která by byla Alitalie hodná - bude to Air France-KLM, nebo snad Aeroflot? Lze očekávat, že i problém odpadků v Neapoli vyřeší rázně. Odpadky dnes představují budoucnost a podnikatelé v tomto odvětví patří mezi Berlusconiho stoupence.
Televizní magnát ještě ani nesestavil vládu a již vyvolal první mezinárodní krizi. Nechal se totiž slyšet, že španělský premiér a socialista José Luis Zapatero sestavil příliš růžovou vládu (mínil tím devět žen ve španělské sedmnáctičlenné vládě). To by si Berlusconi dle vlastního tvrzení v Itálii nemohl dovolit, neboť jednak nemá dostatek žen, jednak lze do vlády přizvat pouze toho, kdo již „zná státní mechanismus“. Prostě ženy mají být matkami a ministerská křesla patří mužům. Španělská ministryně dopravy Magdalena Alvarezová však podrážděně zareagovala: „Berlusconiho výrok je zcela nevhodný a uráží ženy.“

Hodnotová ofenziva Veltroniho

Poražený předák opozice Veltroni zatím sestavuje stínový kabinet, volá po zralé demokratické kultuře a ohlašuje velkou kulturní ofenzivu založenou na hodnotách. Jako by se nepoučil z minulosti. Právě tato rétorika z poloviny minulého století totiž způsobila, že levice zmizela z italského parlamentu. K vítězství však rozhodně nestačí, protože ji musejí podpořit mediálně šířený obraz světlé budoucnosti a bohatství pro všechny a především sliby a lhaní. Veltroni sice roní krokodýlí slzy nad neúčastí italské levice v parlamentu, ale nepřiznává, že příčinou toho je on sám. Jeho ofenziva založená na hodnotách však zřejmě začíná. A první „hodnotou“ se ukazuje neschopnost podívat se pravdě, respektive volebním výsledkům do očí. Ani v předvolební kampani totiž nezaujal žádný postoj k výsledkům Prodiho vlády.

Nespokojenost s návrhem vlády

Silvio Berlusconi měl podle svých slov v hlavě vládu složenou hned po skončení voleb. Měla být složená ze dvanácti ministrů, z nichž čtyři posty zbyly na ženy. (Lekl se snad Berlusconi podrážděné reakce žen ze španělské vlády?) Giulio Tremonti se měl stát ministrem hospodářství, Franco Frattini ministrem zahraničí a Gianni Letta místopředsedou vlády. Dalším místopředsedou vlády mohl být Roberto Calderoli, který by měl také předsedat Senátu. V čele Poslanecké sněmovny chtěl Berlusconi Gianfranka Finiho, který však usiloval o funkci šéfa diplomacie. Ministerstvo obrany by měl řídit Ignazio La Russa, vnitra Roberto Maroni a dopravy Altero Matteoli. Ministerstvo školství by měla vést Stefanie Prestigiacomová a spravedlnosti Giulia Bongiornová. Ostatní jména zatím nebyla známá. Ale již se ozývají první nespokojenci, na které se nedostalo.
Ať už však bude složení příští italské vlády jakékoli, bude se muset vypořádat se špatnou ekonomickou situací země. Italská centrální banka totiž ohlásila stagnaci ekonomiky, produktivity a mezd, růst inflace, žádné investice a pokles spotřeby.
Snad aspoň na soukromých Berlusconiho televizních kanálech bude veselo.

Tabulka:
Přesvědčivé vítězství
Výsledky italských voleb

Poslanecká sněmovna

Koalice Silvia Berlusconiho

Lid svobody - 37,4 procenta, 272 křesel
Liga Severu - 8,3 procenta, 60 křesel
Národní spojenectví - 1,1 procenta, 8 křesel
Celkem - 46,8 procenta, 340 křesel

Koalice Waltra Veltroniho

Demokratická strana - 33,2 procenta, 211 křesel
Itálie hodnot Di Pietra - 4,4 procenta, 28 křesel
Celkem - 37,6 procenta, 239 křesel

Unie křesťanských demokratů a středu (Udc)
5,6 procenta, 36 křesel

Senát

Koalice Silvia Berlusconiho

Lid svobody - 38,2 procenta, 141 křesel
Liga Severu - 8,1 procenta, 25 křesel
Národní spojenectví - 1,1 procenta, 2 křesla
Celkem - 47,3 procenta, 168 křesel

Koalice Waltra Veltroniho

Demokratická strana - 33,7 procenta, 116 křesel
Itálie hodnot Di Pietra - 4,3 procenta, 14 křesel
Celkem - 38 procent, 130 křesel