Pavel Šaradín patří mezi výrazné české politology. Učí na univerzitě v Olomouci, jeho analýzy jsou vždy podnětné a přesahují běžné politické komentáře, provázející každodenní politický provoz, a to mimo jiné proto, že se nikdy neutápí v marných ideologických přestřelkách. Pro schopnost nadhledu a hledání širších souvislostí si ho pravděpodobně vybral za poradce i šéf ČSSD, ministr vnitra a místopředseda vlády Jan Hamáček. S Pavlem Šaradínem jsme mluvili o trendu spojování v české politice, ale i o tom, zda lze Andreje Babiše porazit antibabišismem a jaké ideje současná vláda vlastně naplňuje.
* České politické prostředí trpí dlouhodobou frustrací, až zoufalstvím z nadvlády ANO a Andreje Babiše. Čím si vysvětlujete, že i po koronakrizi, kdy politici ANO ve vládě udělali tolik chyb, tato dominance dál trvá?
Měl bych k vaší otázce drobnou poznámku: netrpí tím celé české prostředí. Podíváme-li se na preference, minimálně třetina voličů je s výkonem premiéra spokojena. Vláda se těší více než čtyřicetiprocentní důvěře. To, co někdo vnímá jako chybu, může jiný považovat za zvládnutou situaci. Zatím vše dobře dopadlo, chyby se udělaly, ale v této podobě je voliči hnutí ANO tolerují. Andrej Babiš se osobně v důvěře propadl, ale komunikuje. Takže vládne bez větších otřesů dál.
* Jste poradce vicepremiéra Jana Hamáčka, proč podle vás jeho ČSSD není ve vládě úspěšnější? Vstupovala do ní přece mimo jiné proto, aby plněním svého programu zvýšila své preference. Je to špatným marketingem, rozhádaností strany nebo je v ní málo výrazných osobností?
ČSSD se dostávala k vyšším procentům ve volebních preferencích pomalu, vlastně až v roce 1996. Pak dlouho vládla a pád v roce 2017 byl citelný. Její členové byli a jsou zvyklí diskutovat, vnitřně je to velmi pluralitní strana a každý si chce k dalšímu vývoji říct své. Změny jsou pomalé, ale je lepší, když se o nich debatuje. Strana je pak lépe vstřebá. Nové flexibilní stanovy byly přijaty teprve před rokem. Politika je běh na dlouhou trať a z rychlého pádu se nelze dostat zpátky tak rychle. Navíc v případě, kdy hnutí ANO má neomezené finanční zdroje a přístup do médií. Hlavní zkouška strany přijde ve volbách v roce 2021. Až potom si můžeme říct, jak byl tento projekt úspěšný. Programově se ČSSD ovšem daří. Stačí se podívat, na co původně jednoznačně pravicový Andrej Babiš musel přistoupit.
* Andrej Babiš ale program ČSSD bezostyšně vykrádal. Dělala se částečně sociálnědemokratická politika, ale plody z toho sklízel Babiš, proč tohle ČSSD dopustila?
V roce 2016 přišla hlavní ztráta ČSSD, ta se potom přirozeně věnovala něčemu jinému než tomu, co potřebují její voliči a kdo to vůbec je. Andrej Babiš toho využil, a protože má výborný marketing, všechny sociální výhody a zásluhy šly za ním.
* Už to dnes ČSSD dělá líp?
Je to dlouhodobý proces, ale minimálně dnes ČSSD jasně ví, kdo je její volič. Ale při hodnocení se můžeme zaměřit i na ostatní strany. ODS je v opozici sedm let a v průzkumu má 13 procent. Lidovci po volbách 2017 přešli do opozice. A již delší dobu se jim nedaří překonat pětiprocentní hranici. Situace v politice se změnila, v roce 2006 měly tradiční strany ve sněmovně sto procent hlasů, dnes mají v preferencích celkově dvacet pět procent. Nechuť k tradičnímu stranictví se tedy podepisuje na všech stranách, i na ČSSD.
* Ministryně a místopředsedkyně ČSSD Jana Maláčová vyzývá ke spojení levicových stran, jak si to mám vysvětlit? Je to snad nabídka ke spojení se Zelenými, nebo s kým vlastně? Jsou třeba Piráti levicoví?
Piráti nejsou levicoví. To určitě ne, je to kombinace všeho. Sami v rozhovorech říkají, že je volí bývalí voliči TOP 09, ČSSD, Zelených, ODS, přetahují se o půlprocenta s SPD. Představují zcela jiný typ politiky, než na jaký jsme byli zvyklí. Hodně sázejí na osobní odpovědnost, což je přibližuje k ODS či TOP 09. Krok paní ministryně Maláčové je logický, pokud se sjednocuje střed a pravice, proč by se něco podobného nemělo dít na levici? Nemusí jít pouze o sympatizanty konkrétních politických stran, ale i o nevoliče, kteří smýšlejí levicově.
* Ale je takové propojování reálné a chce to vůbec někdo?
Na to nyní nedokážu odpovědět. Bude záležet na tom, jak dopadnou letošní krajské a senátní volby, jak uspějí různé koalice, jak skončí komunisté. Jak se sociálně a ekonomicky projeví důsledky pandemické krize… těch proměnných je celá řada. Pokud se sjednotí pravice, může to být spouštěč pro levici. Ale v tuto chvíli ten pohyb nedokážu odhadnout.
* Miroslav Kalousek, šéf poslaneckého klubu TOP 09, oznámil, že už nebude kandidovat do sněmovny, aby neblokoval spojování stran od středu doprava. Byl Kalousek skutečně brzdou integrace? A neexistují tu brzdy ještě větší?
Pan poslanec Kalousek byl a je výraznou postavou české pravice. Měl tah na branku, dokázal konkurenci překvapovat. Svou výrazností však urazil spoustu lidovců, třeba tím, jak část členů přetáhl k TOP 09. Ve vládě Petra Nečase se výrazně vymezoval vůči některým vlivným členům ODS. To se této strany mohlo dotknout. Pamatujeme si konflikty s hnutím STAN, zvláště jejím vedením. Takže ano, pro řadu segmentů středu a pravice je vnímán jako integrační brzda. A k těm dalším brzdám spojování. Překážkou mohou být samotní členové jednotlivých stran. Určitě si rozumí Petr Fiala s Marianem Jurečkou či Markétou Adamovou, ale nemusí tomu tak být na lokální úrovni. Často tam registruji silné personální konflikty. Výrazná je rovněž ještě jedna okolnost. Programová a ideová. Podívám-li se na hodnotové orientace voličů KDU-ČSL a třeba ODS, existují tam podstatné rozdíly. Dokonce si myslím, že tam je jen velmi malý průnik.
* Spojování od středu doprava má jasný cíl – porazit Babiše. Je boj proti Andreji Babišovi dostatečným programem spojené opozice, k němuž je potřeba jen dobrý marketing? Hraje v politice program ještě nějakou roli?
Personalizovaný boj proti Babišovi je a bude neúspěšný. Svým silným marketingem jej vždy odvrátí. České republice se daří, tak proč měnit preference, říkají si jeho voliči. Postoje k politickým stranám jsou u nás mimochodem již dva tři roky velmi stabilní, což také o něčem svědčí. Základní vize politických stran jsou zcela jistě důležité. Řekl bych, že je mají v zásadě všechny politické strany. Podrobným politickým programům již ale svým způsobem odzvonilo. Může nás to mrzet, ale nic s tím v tuto chvíli neuděláme. Voliči sázejí na emoce. Tím ale nechci říct, že strany by neměly programy mít. Jsou důležité, třeba kvůli vnitrostranické diskusi nebo jako určitý komunikátor s příznivci a sympatizanty. Stále ještě jsou základem vládního prohlášení, ale mají už zkrátka jinou roli než v devadesátých letech.
* V senátních volbách budou mít ODS a TOP 09 některé společné kandidáty, podobně lidovci. Něco jiného je ale kandidovat společně do sněmovny. V jaké konfiguraci by to podle vás i vzhledem k volebnímu zákonu a přepočítávání hlasů mělo smysl?
Přirozené jsou dva programové bloky: ODS a TOP 09 na straně jedné, STAN a Piráti na straně druhé. Tyto dva bloky ale budou mezi sebou soutěžit, který z nich bude lepší než druhý. Po volbách se navíc mohou rozpadnout. Velmi obtížné postavení má vedení KDU-ČSL, protože lidovci mají k oběma blokům v zásadě daleko. Bude zajímavé sledovat, jakou strategii šéf lidovců Marian Jurečka představí.
* Polský příklad ukazuje, že když opozice kandiduje společně, má při dominanci jedné strany větší šanci na úspěch. Může se to v ČR podařit?
Nevím, ta situace je jiná. Pravici chybí silný charismatický lídr, slyším jakési drobné korekce vůči vládní politice, ale neslyším žádnou strhující vizi. Pokud by se měl integrovat střed a pravice do jednoho bloku, který by skutečně fungoval, potřebuje čas delší, než je jeden zbývající rok do voleb.
* Sečtou-li se dnes preference ODS, Pirátů, lidovců, STAN, TOP 09 a ČSSD, je to více hlasů než ANO, je taková spolupráce po volbách vůbec možná?
Když se podívám na přepočty hlasů na mandáty, tak je to teď dohromady jen 91 mandátů. Samozřejmě se může stát cokoli, ale pokud si analyzuji nynější účast ČSSD ve vládě, vidím, že si prosadila mnohé své hlavní body. A to s pouhými 14 poslanci a pěti ministry. Ideově je vláda sociálnědemokratická, což tvrdí i někteří poslanci hnutí ANO. Kdyby byla dnes ČSSD ve vládě s Miroslavem Kalouskem, Zbyňkem Stanjurou či Vítem Rakušanem, programově by tak úspěšná nebyla.
Pavel Šaradín (51)
Je docentem politologie.
Přednáší na katedře politologie a evropských studií FF UP v Olomouci.
Specializuje se na stranické systémy, politické kampaně a lokální a regionální politiku.
Je poradcem předsedy ČSSD Jana Hamáčka.
Vydal několik knih a řadu odborných článků a analýz.
O autorovi| Petr Fischer, fischer@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU