Pravidla pro propuštění zaměstnance jsou v České republice jedny z nejpřísnějších v Evropě. Je zde téměř nemožné se rozloučit se zaměstnancem, který například nezapadá do týmu. S náklady na propuštění zaměstnance z organizačních důvodů je Česko čtrnácté ze 36 zemí, které poskytly informace o nákladech výpovědi v obdobném případě. Vyplývá to ze studie společnosti Deloitte, která porovnávala 46 zemí Evropy, Jižní Ameriky a jihovýchodní Asie.
Vyšší náklady než v Česku mají v Evropě při propouštění z organizačních důvodů například v Itálii, Belgii, Francii nebo na Slovensku. Naopak nižší jsou v Rakousku či Německu.
„Kalkulace nicméně nezohledňuje případy, kdy zaměstnavatel zaměstnance propustí bez zákonného důvodu (tedy neplatně) a ten výpověď úspěšně napadne žalobou u soudu. V takovém případě se pro zaměstnavatele náklady výrazně navyšují, mimo jiné i o náhradu mzdy,“ uvedla advokátka Deloitte Legal Anna Szabová.
Studie porovnává legislativu v daných zemích a pracuje s šesti porovnáními nákladů, v nichž reflektuje tři vzorové příklady propuštění zaměstnance na různých úrovních služební seniority a s různou výší odstupného, stejně jako rozdíly mezi zdůvodněným nebo nezdůvodněným propuštěním. Zohledňuje pouze propuštění ze strany zaměstnavatele, nikoli rozhodnutím zaměstnance.
Nový profesní život začíná ukončením starého. Jak a kdy podat výpověď
Mezi šesti nejnákladnějšími zeměmi figurují Itálie, Švédsko a Francie, a to bez ohledu na to, zda je důvod výpovědi organizační nebo nikoli. Doplňují je Brazílie, Thajsko a Belgie u výpovědi z organizačních důvodů a Slovensko, Lucembursko a Irsko u výpovědi bez objektivního důvodu na straně zaměstnavatele nebo zaměstnance. „Pro české zaměstnavatele je relevantní jen polovina příkladů, neboť zdejší legislativa nepřipouští dát zaměstnanci výpověď, aniž by byl dán některý z důvodů uvedených v zákoníku práce,“ dodala Szabová.
Podobná situace jako v Česku je v Nizozemsku, Lotyšsku, Chorvatsku či Slovinsku. Naopak v Itálii, Německu a řadě dalších evropských i mimoevropských zemí je výpověď bez existence objektivního důvodu přípustná. Související náklady se však v řadě z nich ve srovnání s případem výpovědi opřené o objektivní důvod liší.
Pouze Nizozemsko a Velká Británie stanovily maximální výši odstupného při výpovědi z organizačních důvodů. V ostatních zemích stejně jako v Česku může být odstupné navýšeno nad zákonné minimum libovolně, podle vůle zaměstnavatele či jeho dohody se zaměstnancem.
Výpověď dohodou jako trik zaměstnavatelů? Čtěte více
Téměř ve všech zemích hraje klíčovou roli z hlediska nákladů na propouštěného zaměstnance jeho služební seniorita, tedy délka působení u dané společnosti. V Česku je podle ní odstupňováno odstupné při výpovědi z organizačních důvodů.
Přibližně u poloviny zkoumaných zemí nejsou statutární zástupci společnosti před propuštěním chráněni. To platí i pro české jednatele nebo členy představenstva, kteří ze zákona nemají výpovědní dobu ani nárok na odstupné, pokud si ho nesjednali ve smlouvě o výkonu funkce.
Ve většině zemí včetně České republiky se zaměstnanec, kterému byla dána výpověď nezákonně (zpravidla bez kvalifikovaného důvodu), může domoci pokračování pracovního poměru.
Dále čtěte:
10 záludných otázek personalistů a jak na ně odpovědět
Výpis z rejstříku trestů: zaměstnavatelé jej často chtějí bezdůvodně. A protiprávně
Dohoda o provedení práce: proč už ji nemůže mít každý?
Švarcsystém: tři desetiletí na hraně zákona
