Města a obce musí do roku 2010 sehnat 90 miliard korun
Když se minulý měsíc podepisovala v Praze finanční memoranda na dotace z bruselského fondu ISPA, zdálo se, že je Česká republika maximálně úspěšná. Na rozdíl od jiných kandidátských zemí čerpá nabízené dotace v plné výši. Háček je v tom, že místo vodárenských projektů, za které odpovídá ministerstvo životního prostředí, je využívají Schlingovy silnice a železnice.
Ve fondu ISPA je od roku 2000 pro Českou republiku každoročně 70 milionů eur. Po vstupu do unie mají být tyto dotace dvojnásobné. Brusel požaduje, aby se o ně rovným dílem dělily projekty na modernizaci dopravních sítí a na čistění odpadních vod. Sektor dopravy je zatím čerpá více než z šedesáti procent. „Je škoda, že v oblasti životního prostředí nemáme dost dobře připravených projektů,“ říká velvyslanec Evropské komise v České republice Ramiro Cibrián.
Náměstkyně ministra životního prostředí Martina Motlová
věří, že se situace letos obrátí. Do Bruselu půjde v těchto dnech znovu žádost o dotace na vodárenský projekt Dyje. Obce z povodí této řeky v něm už podruhé žádají unii o příspěvek na investice, které mají zlepšit úroveň čištění odpadních vod.
Schválení projektu by možná prolomilo bariéru. Generální ředitel Vodárenské akciové společnosti (VAS) Miroslav Vykydal upozorňuje, že jde o složitý projekt a ani jedna strana dosud nemá pro podobné případy jasná pravidla. „Souhlas Bruselu by byl důkazem, že jsme se s ním už naučili komunikovat,“ řekl.
Česká republika již mohla z fondu ISPA získat na vodárenské investice sedmdesát milionů eur. Brusel však zatím schválil jen pět projektů v celkové výši 53,5 milionu eur. Motlová upozorňuje, že její resort má problém, jak dotace využít na menší investiční akce. Brusel má ve fondu ISPA minimální dotaci pět milionů eur (158 milionů korun) a česká strana se musí na každém projektu podílet až z padesáti procent. Celkové prostředky tak odpovídají velkým vodárenským investicím. „Potřebujeme dotace spíše na menší akce, protože většina velkých měst již čistírny má,“ vysvětluje.
Konec legrace.
Ministerstvo životního prostředí (MŽP) odhaduje, že obce a města budou muset do roku 2010 do vodárenských sítí celkem investovat 90 miliard korun. Evropská unie totiž požaduje, aby do osmi let měla každá obec nad dva tisíce obyvatel vlastní kanalizaci. To je poměrně rozsáhlý úkol, protože dosud ji nezavedla ani některá desetitisícová města. Navíc, pokud má Česká republika do roku 2010 splnit závazky na čistotu vypouštěných odpadních vod, musí projít rekonstrukcí nejméně polovina čistíren ve velkých městech.
Pětimilionová hranice není jediným důvodem, proč se zatím nedaří plně využívat dotace z Evropské unie. „Vyčítají nám, že ty peníze leží na zemi a my je neumíme zvednout. Ve vodárenství ale narážíme na nejasnou strukturu vlastnických vztahů,“ vysvětluje náměstkyně Motlová.
Brusel vloni zamítl dotace na kanalizační přípojku do Karviné, vrátil k přepracování projekt Dyje a odmítl se podílet na rekonstrukci pražské čistírny odpadních vod v Tróji. „Tyto akce byly dost velké, aby nabízené dotace bohatě vyčerpaly,“ upozorňuje ředitel odboru integrovaného financování MŽP Ctibor Kocman.
Mrtvý holub v hrsti.
Brusel nerozdává automaticky. Odmítl sponzorovat Prahu, kde vloni v lednu prodal český stát podíl v provozní vodárenské společnosti (PVK) za 6,1 miliardy korun (EURO 15/2001). Přestože vláda dosud tento prodej prezentuje jako obrovský úspěch, pro unii byl důvodem k odmítnutí dotace. Zjednodušeně proto, že se inkasované prostředky nevyužijí ve vodárenství. „Pochopili jsme, že je česká vláda nemá v úmyslu takto investovat ani v Praze, ani nikde jinde,“ stojí v zamítavém dopise Evropské komise z října minulého roku. „Částka 6,1 miliardy korun je dost vysoká, aby pokryla pětiletý příspěvek z fondů ISPA,“ připomíná dále dopis, který má týdeník EURO k dispozici. Rekonstrukce pražské čistírny si vyžádá až třináct miliard korun. Pokud na ni Praha nezíská žádné dotace, zaplatí ji obyvatelé hlavního města ve zvýšených cenách vodného a stočného.
Česká specifika.
Kromě reinvestic, minimální částky a spolufinancování má Brusel pro přidělení vodárenských dotací další zásadní podmínku: Příjemcem dotací může být jen veřejný sektor. V Česku to konkrétně znamená, že mohou být použité pouze tam, kde zůstaly vodárenské sítě v majetku měst a obcí. Tato podmínka je těžko splnitelná v případě Karviné, v níž by sice kanalizační přípojka byla v majetku města, ale končila by v čistírně odpadních vod Severomoravských vodovodů a kanalizací, která patří britské společnosti Anglian Water a francouzské Ondeo (dříve Lyonnais des Eaux). Města na severní Moravě (s výjimkou Ostravy) jim prodala vodárenský majetek zhruba před třemi lety.
Kocman upozorňuje, že se v českém vodárenství vytvořilo v posledních deseti letech několik vlastnických modelů, které jsou pro Brusel těžko stravitelné. Unie chce mít transparentní vlastnické vztahy, jediného příjemce dotací a investiční akci, u níž bude moci jednoduše kontrolovat využití svěřených peněz. Tomu nejlépe vyhovuje síť ve vlastnictví města a oddělený provozovatel z vodárenské branže.
V povodí Dyje se před deseti lety původní vodárenská struktura rozpadla a její části přešly do vlastnictví šestnácti svazků měst a obcí. Deset z nich se pak spojilo a vložilo infrastrukturní majetek do společnosti VKMO. V provozní Vodárenské akciové společnosti Brno mají většinový podíl.
V projektu Dyje původně žádaly obce deseti svazků o dotace na několik oddělených akcí, celkem za 4,5 miliardy korun. Nyní žádost zredukovaly, zůstaly v ní čtyři svazky a projekt je na 1,45 miliardy korun. „Některé svazky z projektu vypadly, protože nebyly s to dát dohromady peníze na spolufinancování,“ tvrdí jednatel VKMO a starosta Dobronic Jiří Vlach.
Původní projekt se připravoval dva roky a zpracování úvodní části přišlo na dvanáct milionů korun. Někteří odborníci soudí, že byl zbytečně megalomanský, protože žádná z obcí nechtěla zůstat stranou. Ctibor Kocman připouští, že se obce dlouho nedokázaly dohodnout, která z nich vlastně bude příjemcem dotace. Starosta Ivančic Jiří Sládek potvrdil, že jeho obec ztratila trpělivost a rozhodla, že si výstavbu čistírny zajistí raději sama. „Nejsme jednoduchý žadatel,“ připouští Vlach.
Generální ředitel VAS Miroslav Vykydal upozorňuje, že se i česká strana musí obrnit trpělivostí. „Jsou to dotační peníze a je naprosto pochopitelné, že úředníci unie chtějí mít všechno v pořádku a transparentní,“ říká. Český žadatel musí umět složité vlastnické struktury vysvětlit. „Pokud jsou modely pro Brusel neobvyklé, nemůžeme do něj přijít se strategií, že je všechno jasné,“ říká.
Letos dvojnásobek.
Chce-li ministerstvo životního prostředí obrátit dosavadní nepoměr schválených dotací, mělo by letos do Bruselu předložit projekty, které vyčerpají nejméně 51 milionů eur. Kocman věří, že se to podaří. Ve hře je projekt Dyje, připravuje se projekt Bečva a každý žádá o více než třicet milionů eur. Před dokončením je Jesenicko a o dotace chtějí rovněž požádat Plzeň a Zlín.
Poslední dva žadatelé by však mohli narazit na další podmínku unie: transparentní provozovatelské smlouvy.
Plzeňský magistrát čelí soudnímu sporu, protože předloni prodloužil smlouvu s francouzskou Vivendi, aniž by se uskutečnilo výběrové řízení. Zlín ukončil výběrové řízení začátkem roku, definitivní rozhodnutí však čeká na odloženou valnou hromadu. Vítězem tendru se totiž stala společnost Jižní vodárenská, která nemá s provozem vodárenských sítí žádné zkušenosti. „Zlínu jsme doporučili, aby výsledek výběrového řízení předem konzultoval v Bruselu,“ potvrdil Kocman pro týdeník EURO. Problémem by mohl být jakýkoli spor a jeden z neúspěšných uchazečů, britská Anglian Water, si na průběh zlínské soutěže stěžovala u antimonopolního úřadu.
Ministr dopravy Jaromír Schling označil tento měsíc ministerstvo životního prostředí za „vcelku zbytečný orgán“. Bylo to sice kvůli sporům o jezy na Labi, ale Kužvartův úřad o to víc potřebuje dokázat, že také umí připravit dost projektů. Navíc, pokud budou prostředky z fondů ISPA i nadále z větší části čerpat Schlingovy silnice a železnice, může se stát, že Brusel v příštích letech dotace sníží.
Projekty, které zatím neuspěly
Projekt Dyje - vrácen k přepracování, protože byl příliš megalomanský a složitý
Rekonstrukce ČOV Praha - odmítnut, protože Brusel Prahu považuje za dost bohaté město. Vadí mu také, že česká vláda vloni dostala za privatizaci pražské provozovatelské společnosti 6,1 miliardy korun a tyto peníze na rekonstrukci nehodlá použít.
Kanalizace Karviná – město prodalo vodárenský majetek soukromým společnostem
Přehled schválených projektů a dotací (mil. eur)
Projekt celkové náklady dotace z fondu ISPA
Rozšíření kanalizační sítě v Ostravě 40,72 16,65
Výstavba kanalizační sítě v Brně 39,27 17,84
Dostavba vodárenského systému v Podkrušnohorské oblasti 21,57 12,87
Intenzifikace a rekonstrukce ČOV a kanalizační sítě Jihlava 15,39 9,62
Dobudování a rekonstrukce kanalizační sítě Olomouc 14,67 10,12
