Sami zákonodárci pošlapávají ideu právního státu. Opětovným schválením novely transformačního zákona, upravujícího majetkové vypořádání v zemědělských družstvech, dala Poslanecká sněmovna věřitelům zemědělských podniků na srozuměnou, že tváří v ;tvář možným ekonomickým důsledkům je pro ni ústavou zaručené právo na majetek jen relativním pojmem.
O podobě transformačního zákona se diskutovalo ve Federálním shromáždění již koncem roku 1991. Zvažovalo se, komu vydat majetek hned a komu později. Nakonec zvítězila varianta, že oprávněným osobám, které nejsou členy družstva a ani nechtějí soukromě hospodařit, bude majetek vydán až po sedmi letech. Prý proto, aby zemědělské podniky nebyly vystaveny příliš silnému restitučnímu tlaku a měly čas „nadechnout se . Místo nádechu však následoval výdech. Po sedmi letech stojí oprávněné osoby před téměř snědeným krámem a nikdo z manažerů družstev nechce, aby i to poslední, co v podnicích ještě zůstalo, dostal někdo jiný. Poslanci ČSSD, KSČM a většina lidovců, kteří minulé úterý schválili novelu zákona, jež lidem místo hmatatelného majetku nabízí (bez)cenné papíry a deset tisíc korun jako almužnu od státu, brání družstva tím, že nikdo přece nemohl vědět, jak špatné bude ekonomické klima v zemi. Nic se tedy vydávat nebude. Naděje 300 tisíc oprávněných osob na to, že majetek za 30 miliard korun někdy uvidí, se rozplývají.
Co bylo ukradeno, musí být ztraceno, svádí parafrázovat výroky politiků ze začátku devadesátých let. Hloupí ti, kteří majetek poctivě vydávali, a hloupí i ti, kteří si o něj včas neřekli. Ping-pong, který s novelou zákona již několi k měsíců hrají ústavní orgány (Poslanecká sněmovna ji musela schválit hned třikrát, protože Senát a prezident ji odmítli), však ještě neskončil. Poslanci ODS chtějí poslat stížnost Ústavnímu soudu. Ten snad uzná, že zákonné sliby je třeba plnit, i kdyby některé podniky měly zkrachovat. Ono by to totiž z dlouhodobého hlediska nemuselo být pro zemědělství tak katastrofální, jak se nám leckdo snaží namluvit.
