Právnická škatulata

Lidé z mezinárodních praxí si zakládají vlastní byznys

Ještě že advokátní firmy sídlí v historickém centru Prahy. Řada právníků, která v nedávné době změnila právní kancelář - nebo se k tomuto kroku chystá - si díky tomu nemusí zvykat na úplně jinou adresu. Několik právníků z kanceláře Linklaters odešlo a založilo si vlastní praxi. Rozhodně nebyli první. Své advokacie si už dříve založili někteří exprávníci velkých nadnárodních společností. Tohoto trendu si všímá i zahraniční publikace Legal 500, která se zabývá právními službami v jednotlivých zemích světa. A přestože se v posledních patnácti letech počet advokátů v Česku neustále zvyšuje, zatím se asi nemusejí obávat, že by o jejich služby neměli klienti zájem.

Odchod n ===== espokojených ===== .

„V poslední době jsme nebyli z nejrůznějších důvodů spokojeni a neviděli jsme osobní perspektivu do budoucna. Nakonec, nebyli jsme jediní,“ zdůvodňuje svůj odchod z Linklaters advokát Karel Doktor, jenž firmu opustil s dalšími třemi advokáty a jedním koncipientem. Společně založili kancelář Wilson & Partners.
Kamil Blažek, advokát společnosti Linklaters, nepovažuje personální změny v právnických firmách za nic neobvyklého. Jako nestandardní vnímá fakt, že odcházející neoznámili své plány včas. Bylo tedy nutné nahradit část týmu nemovitostí jinými právníky. „Průměrná fluktuace ve velkých advokátních kancelářích je poměrně vysoká a pohybuje se kolem deseti, patnácti procent,“ tvrdí Blažek. Souhlasí s tím, že nejviditelnější jsou právě obměny ve velkých mezinárodních kancelářích. „Český trh není navíc zvyklý, aby se přesunovaly skupiny právníků, ale třeba v Londýně, tam je to zcela běžné,“ doplňuje Doktor.
Právníci, kteří opustili českou pobočku jedné z největších AK na světě, se specializovali na nemovitosti. Vzniklá kancelář Wilson & Partners nicméně nabízí kromě práce v oblasti realit také služby se zaměřením na korporátní a finanční právo. V současnosti působí ve firmě devět lidí; v nejbližší době přibudou další tři. Přibírat budou i v Linklaters, kam kromě dalších míří advokát z konkurenční kanceláře Salans. Personální změnu zaznamenali také ve White & Case.

Klientů je dostatek.

Zástupci poradenských společností se domnívají, že nově zakládané advokátní firmy budou v prvním roce žít z klientů, jež si „přetáhnou“ z mezinárodních praxí. Úspěšnost firem se dle názoru poradců začne lámat až ve druhém roce. K převážné části jsou ale konzultanti skeptičtí. „Lidé z mezinárodních firem jsou většinou zvyklí na vysoký servis, nikdy moc nemuseli pracovat na získávání klientů ani budovat kancelář,“ zní názor jednoho z poradců. S tím právníci nesouhlasí. Karel Doktor připouští, že nově otevřenou kancelář již oslovili klienti, s nimiž její právníci pracovali během působení v Linklaters. „Dnes je podíl původních a nových klientů vyrovnaný,“ tvrdí Doktor.
Zájem o právní služby Wilson & Partners vysvětluje partner tím, že její právníci znají domácí i zahraniční prostředí a zároveň mají zkušenosti z velké mezinárodní kanceláře. „Práce máme dost, i když jsme nespustili žádnou marketingovou kampaň,“ říká advokát, jenž se domnívá, že založení vlastní praxe je cílem každého právníka.
Wilson & Partners není v Praze první kanceláří, která stojí na lidech, jež opustili „velkou“ nadnárodní advokacii. Na trend upozorňuje publikace Legal 500, z níž vyplývá, že nové praxe někdejších advokátů prestižních právních firem jim v mnoha případech dokážou konkurovat. Profitují z referencí a zkušeností, které získali u těchto firem. Například dříve již bývalí advokáti Linklaters založili kancelář Havel & Holásek - ta figurovala na žebříčku Cross Border 2006 mezi deseti nejlepšími právními firmami na českém trhu a zároveň jako číslo čtyři mezi českými právními firmami. Bývalý expert ze Squire Sanders & Dempsey zase patří k partnerům kanceláře Brzobohatý Brož & Honsa, jež otevřela své pobočky také v Bratislavě a v Moskvě. V Chambers Client Report byla označena za nejvýznamnější advokátní kancelář v ČR a rovněž zařazena k nejlepším v Evropě.

Partnerství až za roky.

Za odchodem lidí z mezinárodních firem často stojí otázka kariérního postupu. Na pozicích partnerů zahraničních kanceláří jsou v českých pobočkách poměrně mladí lidé. Souvisí to s tím, že po roce 1989 mohlo Česko nabídnout takovým společnostem jen minimum kvalitních právníků. Zajímavá místa proto záhy získávali čerství absolventi právnických fakult. K větším personálním obměnám tudíž dojde dle očekávání až v průběhu deseti let. „Dnes je všem mezi 35 a 45 lety,“ říká Doktor. Advokát Blažek ale doplňuje, že pozici partnera nemá nikdo garantovanou doživotně: „V německé či v rakouské kanceláři vydrží právník-partner až do důchodu. O americké nebo britské firmě to ale neplatí.“
Omezená možnost profesního postupu není jedinou příčinou odchodů. „Nadnárodní advokátní firmy fungují v rámci velké struktury, výkony partnerů jsou poměřovány mezi jednotlivými zeměmi. Český trh je relativně malý a není tady tolik prostoru pro partnery jako například pro jejich kolegy z Německa nebo Hongkongu,“ vysvětluje Doktor.
Počet českých advokátů v posledních patnácti letech nepřetržitě stoupá, rozšiřuje se i síť právnických firem. Jak vyplývá z údajů České advokátní komory (ČAK), v polovině loňského roku působilo v Česku 87 veřejných obchodních společností, jež nabízely právní služby. V roce 2002 jich bylo o čtvrtinu méně. Počet advokátů aktuálně dosáhl čísla 7848, což je oproti roku 2002 navýšení o více než tisícovku.

Za Němci pozadu.

I přesto právníci tvrdí, že pro další subjekty v ČR stále místo je. Připouštějí značnou konkurenci, která panuje zejména v Praze, existují však právní obory, v nichž poptávka po kvalitních službách výrazně převyšuje nabídku. „Náš trh je v poměru počtu obyvatel a právníků zhruba poloviční v porovnání s Německem,“ upřesňuje Blažek. To je prý dáno i tím, že jsou Němci daleko více nuceni využívat právních služeb. „Práce je dnes hodně. Pro nové kvalitní kanceláře není problém se udržet,“ domnívá se Blažek. Nicméně v Česku neočekává založení pobočky nějaké velké mezinárodní kanceláře. Spíše naopak.
V roce 2005 opustily Česko například Hogan & Hartson či Dewey Ballantine. Důvodem odchodu byl relativně malý český trh; praxe se jim zde nevyplácela. I proto se s těmi největšími britskými a americkými právními kancelářemi v Česku nesetkáme. S advokáty v Česku sice spolupracují, ale vlastní filiálky nezakládají. Pokud už působí v Evropě, vyberou si raději Londýn, Brusel nebo některá německá města.
Už delší dobu se hovoří o konsolidaci českého trhu, ke které došlo v jiných evropských zemích, kde některé právní firmy fúzovaly. „Ke spojování kanceláří zřejmě dojde, netroufám si ale odhadnout kdy,“ říká Doktor. Jiný názor zastává Blažek: „Relativně větší firmy s více jak 25 lidmi nemají žádnou motivaci k fúzování. Na českém trhu tolik velkých transakcí není.“ A dodává, že větší kanceláře potřebují zkušené manažery a know-how, a je tedy otázkou, zda by se jim fúze vyplatila.
Na tuzemském trhu dochází ke slučování advokátních firem zatím jen výjimečně. O to více překvapilo, když krátce před koncem roku 2005 koupila dvojice tehdy čerstvých třicátníků - Jan Šťovíček a Lukáš Trojan - zavedenou právní kancelář od svých o dvacet let starších kolegů (dříve Klein Šubrt Došková, nyní KŠD Šťovíček).