Ministerstvo spravedlnosti a zhrzený podnikatel se pokoušejí novelizovat zákon vyhláškou, která vyvrací jeho výklad a podkopává soudní moc
Když před posledními volbami do Poslanecké sněmovny předseda hnutí ANO Andrej Babiš prohlašoval, že hodlá stát řídit jako firmu, našli se tací, kteří se mu vysmívali. A také ti, kteří se nad podobnou představou upřímně zhrozili. S odstupem času lze konstatovat, že hnutí ANO zamýšlí tento předvolební závazek dodržet a že ušetřena nemá zůstat ani oblast justice.
Aktuální legislativní pokus z dílny ministerstva spravedlnosti vyvolává otázku, zda tento úřad o nebezpečnosti „manažerského“ řízení státu ví, anebo už převzal způsob myšlení a chování některých soukromých subjektů pohybujících se v tzv. šedé zóně. Ty zvažují zákon až v druhé či třetí řadě, na prvním místě mají vnitropodnikové instrukce, jež se zrovna zrodí v hlavě jejich šéfa, připraveného – v případě prokázání jejich nesmyslnosti – je odvolat.
PODKOPAT SOUDNÍ MOC Jak jinak si totiž vysvětlit návrh vyhlášky, kterou chce ministerstvo „upravit“ chod provozoven insolvenčních správců v tom smyslu, že správce bude muset být ve všech provozovnách osobně přítomen? Hloupost a škodlivost takovéhoto návrhu nechme stranou. Důležitější pro budoucí charakter našeho státu je skutečnost, že se ministerstvo pokouší novelizovat zákon (v daném případě zákon o insolvenčních správcích) vyhláškou, že se snaží podkopat soudní moc a zvrátit výklad zákonného textu.
Předložený návrh je učebnicovou ukázkou nepochopení smyslu a účelu exekutivní podzákonné normotvorby, do níž tato vyhláška patří. Nemá a ani nemůže sloužit k podání závazného výkladu zákona, jak je bez okolků deklarováno v důvodové zprávě, již má koncem ledna projednat vláda. Došlo by tím k nepřípustnému zásahu jak do moci zákonodárné, tak do moci soudní. Zákonnou normu může měnit jen zákonodárce, výklad zákona podává soud. Nejvyšší soud přitom nutnost osobní přítomnosti insolvenčního správce ve všech provozovnách vyloučil. Jenže ministerstvo se soudním výkladem zákona nesouhlasí a snaží se ho vyhláškou zvrátit.
Ne že by nebylo na poli insolvenčního práva co záslužného na práci. Na stránkách týdeníku Euro byl popsán příběh miliardáře Pavla Juříčka, jehož připravila údajně ostravská insolvenční mafie o firmu. A právě jeho, ne resort spravedlnosti, vicepremiér Babiš vypracováním „protimafiánské novely“ pověřil.
Některé Juříčkovy návrhy, jako omezená funkční období soudců a jejich pravidelná přezkušování, jsou natolik fantaskní, že patří do dílny Alexeje Čepičky. Jiné náměty míří naopak správným směrem. Příkladem budiž rotační („kolečkový“) systém výběru insolvenčních správců.
AMATÉRSKÝ LEGISLATIVEC Zde se amatérský legislativec vkrádá do otevřených dveří, neboť správcovské kolečko bylo zákonem zavedeno od 1. ledna loňského roku. Juříček si novinky zřejmě nevšiml. Uvážímeli, že má zkušenosti nejspíš pouze s fungováním Krajského soudu v Ostravě, není se čemu divit. Jmenovaný soud jako jediný v republice toto kolečko zatvrzele odmítá a jeho předsedkyně vybírá insolvenční správce zcela nekontrolovaně tak, jak jí to přijde na mysl. Inspirace babišovským řízením firmy, jemuž jsou rigidní zákonná pravidla na obtíž, je zřejmá.
Kdybychom měli hnutí ANO uvěřit upřímný zájem o zlepšení insolvenčního prostředí v České republice, muselo by jím ovládané ministerstvo tuto praxi dávno zarazit. Patřičné nástroje nicméně nevyužívá a na urgence neodpovídá. Stejně jako mlčí k analýze Asociace insolvenčních správců, která o podstatě ostravského snažení příznačně vypovídá.
Jako beznadějní optimisté věříme, že jednou bude líp. Nebude to ale v době, kdy budou ministerstva a krajské soudy řízeny jako privátní firmy.
O autorovi| LUCIE KOŘÍTKOVÁ VÁCLAV ŠÍMA ALŽBĚTA PAUEROVÁ, ekonomka ekonom advokátka
