Pokud má premiér v ruce důkazy o nesmyslnosti sankcí vůči Rusku, proč se proti nim nevymezit? Hlavně ať nespoléhá na data Svazu průmyslu a dopravy ČR
Vláda udělila premiéru Bohuslavu Sobotkovi minulý týden mandát, aby mohl částečně odmítnout zpřísnění sankcí, především pokud jde o sankce na vývoz zboží dvojího užití. Konkrétně jde o snahu ochránit před sankcemi výrobce obráběcích strojů, kde ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek přímo označil některé navrhované postihy za nesmyslné. Svaz průmyslu a dopravy ČR (SPDČR) to podepřel kalkulací výpadku tržeb o 15 až 18 miliard korun v letošním a příštím roce.
Jako na Rádiu Jerevan jsou tady tři otázky: Je korektní vzhledem k našim „spojeneckým závazkům“ takto se vymezovat vůči sankcím na některé položky, jež negativně postihnou jejich české producenty? Jsou sankce smysluplné? A zatřetí, jsou propočty správné?
Začněme odzadu, koneckonců čísla jsou rozhodující. Když se podíváte na zahraniční obchod v databázi ČSÚ, můžete si hrát s výběrem strojírenských položek vyvážených do Ruska po libosti. Dál už počítejme samostatně. Za první letošní pololetí dosáhl celkový vývoz položek v kódech 71 až 76 (tedy v podstatě celá strojařina, kancelářské stroje, telekomunikační zařízení a elektrická zařízení a přístroje) do Ruska 22 miliard korun. Kolik z toho má duální využití, kolik z toho jde do těžby ropy a plynu?
Můžeme buď hádat, anebo zvolit jemnější ? ltr, třeba ty obráběcí stroje (kódy 7311 až 7339), a za celý loňský rok nám vyjde vývoz 2,8 miliardy (zaokrouhleno nahoru), za letošní první pololetí 1,431 miliardy korun. I kdyby duální užití měla polovina vývozu obráběcích strojů, se SPDČR se míjím o jeden řád, a tak by mě opravdu zajímalo, zda pracují se statistikami, anebo si to fakt cucají z prstu, přičemž se opírají o své dotazníky, v nichž matou termíny, jež nemají oporu ve ? nančním výkaznictví. Podstatné je něco jiného: jestliže nám opakované ponoření do recese v uplynulých pěti letech přineslo nějaké ponaučení, pak to, že lídři nemají negativní data zveličovat a věštit blížící se katastrofu. Právě kapitáni průmyslu za to minulým kabinetům řádně vyčinili, a v podstatě právem. Ale co je tohle, když ne šíření poplašné zprávy, byť zjevně motivované jinými úmysly?
Zbývající dvě otázky jsou propojené. Samozřejmě, že premiér členské země EU může s položkovým seznamem nesouhlasit a upozornit na jeho nesmyslnost, jak tvrdí ministr průmyslu. Kupříkladu zákaz vývozu obráběcích strojů s možným duálním použitím má smysl jen tehdy, když mimo země uvalující sankce neexistuje snadno a rychle dosažitelná náhrada. Když mohou v podstatě stejné stroje Rusům dodat Turci, Thajci nebo Jihokorejci, je jediným důsledkem sankcí skutečně výpadek vývozu na straně exportéra a náklady spojené s hledáním alternativního odbytiště.
To je pak opravdu nesmyslné a kontraproduktivní. Pokud má premiér v ruce podklady, jež to dokazují, proč by se proti tomu neměl vymezit? Doba je zlá, ale snad ještě pořád ne natolik, aby opět platilo, že je lepší mýlit se s Unií, než mít pravdu proti ní.
O autorovi| MIROSLAV ZĺME NńK zamecnik@mf.cz
