K o m u ná l n í v o l b y
Předvolební heslo Klausovy strany - Radnice jim nedáme - vzalo za své. O moc na pražském magistrátu se, stejně jako v celé zemi, opět podělí se sociálními demokraty. A to přesto, že voliči v hlavním městě dali jasně najevo touhu po pravicovém vedení.
ODS se sice do poslední chvíle snažila vytvořit koalici s Unií pro Prahu tvořenou Unií svobody, lidovci, Občanskou demokratickou aliancí a Demokratickou unií. Jednání ale ztroskotala na osobních ambicích unionistického kandidáta na primátora Martina Bursíka. Václav Klaus udělal velký krok - nabídl na stříbrném podnose hlavu dosavadního primátora Jana Koukala a ODS přišla s novým jménem - architektem Janem Kaslem. Vyjednávači za Unii pro Prahu ale odmítli Bursíka stáhnout, a to i přes-to, že by téměř všichni zastupitelé za Unii svobody, kteří mají v pražské čtyřkoalici většinu, s Kaslem souhlasili. Navíc v Praze vyhrála volby ODS, a má tak na obsazení nejvyššího postu legitimní nárok. Do jednání vstoupil dokonce i předseda Unie svobody Jan Ruml, který se snažil Martina Bursíka přesvědčit, aby o křeslo primátora přestal usilovat. Jeho snahy ale vyšly naprázdno. Otázkou je, proč je Rumlově straně bližší kabát nežli košile, tedy čtyřkoalice namísto vlastní strany. Vždyť mohli hodit Bursíka přes palubu a vyjednávat s ODS sami. Riskovali by tím sice ztrátu hlasů uražených lidovců (a to znamená nutnost podpory komunistů), ale ani to není úplně jisté. Členové KDU-ČSL totiž Bursíka povětšinou nepovažují za typického lidovce a jeho urputná snaha se prosadit mu jistě v jejich očích také nepřidala.
Opět se tedy ukázala neschopnost pravicových sil domluvit se, na ní profitovala sociální demokracie, a dosáhla nečekaného úspěchu. V pravicové Praze, kde ČSSD získala pouhých deset mandátů, obsadila čtyři funkce radních v jedenáctičlenné radě, včetně dvou náměstků primátora. K tomu se sociální demokraté, i když ne vlastní zásluhou, zbavili pro většinu svých voličů nepřijatelného Koukala.
Přestože vrcholné vedení ODS veřejně proklamovalo hluboké zklamání nad neúspěšnými pokusy vytvořit alespoň v Praze pravicovou koalici, ve skutečnosti jim to zas tak moc vadit nemusí. Bude sice těžké vysvětlit voličům již druhou kolaboraci s ČSSD, ale z praktického hlediska je jednodušší mít vedle sebe slabého partnera, vůči němuž se mohou při sebemenším problému snadno vymezovat. Navíc si tyto dvě strany nekonkurují v získávání voličů. Kdyby na pražské radnici zasedli po boku ODS představitelé Unie svobody, mohlo by to znamenat nebezpečné posílení pozic této strany. Neúspěšné taktizování však opět zasunulo Rumlovu partaj na okraj politického dění.
