Stát připravil občanům hlavního města cenovou past
Tendr na dvoutřetinový podíl v Pražských vodovodech a kanalizacích (PVK) zřejmě směřuje k mezinárodnímu sporu. Favoritem je konsorcium firem Vivendi a Anglian Water, které – jak informovala ČTK – údajně nabídlo za podíl více než šest miliard korun. Ostatní účastníci (jejichž nabídky jsou poloviční nebo nižší) považují tuto cenu za přemrštěnou a upozorňují, že by přinesla výrazné zdražení vody pro Pražany. Připouštějí i špatně formulované zadání soutěže, takže jejich soupeř při své ekonomické úvaze vycházel z jiných předpokladů než oni. V případě vítězství nejvyšší nabídky proto zvažují, že budou protestovat u mezinárodního soudu. V podmínkách soutěže se jasně uvádí, že se prodává 66 procent akcií Pražských vodovodů a kanalizací. A že tato společnost, tedy PVK, má podnikatelskou smlouvu na provozování pražské vodárenské sítě jen do roku 2013. Po jejím vypršení nemá v žádném případě zaručeno, že s ní město Praha smlouvu prodlouží. Kromě francouzsko–britského konsorcia Vivendi/Anglian Water odevzdali 5. ledna konečnou nabídku ještě dva zájemci. Francouzská Lyonnaise des Eaux a britsko–americké konsorcium firem International Water a United Utilities. Všichni zájemci patří ke světové špičce (EURO 1/2001). O vítězi tendru by – jak se říká v podmínkách soutěže – neměla rozhodovat jen nabídnutá cena, ale i podnikatelský záměr. Ten nyní posuzuje osmičlenná komise, která má vítěze vybrat už tento pátek (26. ledna). Nejpozději do konce ledna pak musí Fond národního majetku zveřejnit výsledek soutěže. Netradičně. Nadnárodní společnosti, které se nyní ucházejí o provozování pražské vodárenské sítě, se v podobných soutěžích potkávají velmi často. Jen v Evropě se v posledních letech střetly například v Berlíně (vítězem bylo konsorcium Vivendi/ RWE), v Sofii (International Water/United Utilities) nebo naposledy v estonském Tallinu (International Water/United Utilities). Pražský tendr má však některá specifika, která se v jiných podobných soutěžích nevyskytovala. Soutěže se obvykle vypisují jen na provozování sítí, a to na určitou, předem stanovenou dobu. Také v případě Prahy je smlouva na provozování sítí časově omezena na patnáct let. Vzhledem k tomu, že však již běží, vyprší za třináct let. Kromě smlouvy zájemce na neomezenou dobu kupuje akcie vodárenské společnosti, Pražských vodovodů a kanalizací. Nabídnutá suma nepůjde do pokladny hlavního města, ale zinkasuje ji Fond národního majetku. Důsledky privatizačního rozhodnutí ovšem ponesou Pražané. Oponenti této privatizace upozorňují, že se příliš vysoká cena nutně promítne do budoucích tarifů vodného a stočného. Dalším netradičním prvkem je uspořádání pražského vodárenství. Obvykle bývá dvoustupňové a figuruje v něm město jako majitel sítí a vodohospodářská společnost, která je využívá pro poskytování vodárenských služeb. V případě Prahy je majitelem infrastruktury, tedy vodovodních a kanalizačních sítí, další firma, a to Pražská vodárenská společnost. Ta nyní obhospodařuje (pro město) majetek v hodnotě zhruba 23 miliard korun. Málo informací. Lyonnaise des Eaux i konsorcium International Water/United Utilities pro týdeník EURO upřesnily, co jejich nabídka obsahuje. Konsorcium Vivendi/Anglian Water sdělilo, že svou nabídku zveřejní až po oficiálním vyhlášení výsledků soutěže. „Proces privatizace PVK právě probíhá, nebudeme se tedy vyjadřovat k neoficiálním informacím a spekulacím, uvádí se v odpovědi firmy Vivendi. Konsorcium odmítlo i potvrdit, že v tendru nabídlo 6,1 miliardy korun. Tato informace se přitom již několikrát objevila v tisku a pro týdeník EURO ji uvedlo několik nezávislých zdrojů. Ředitel české pobočky Lyonnaise des Eaux Ivan Popel potvrdil, že jeho firma nabídla 2,6 miliardy korun. Zavázala se přitom, že nebude příštích třináct let zvyšovat cenu vodného a stočného nad úroveň inflace. „Udělali jsme si propočet, ze kterého nám vychází, že můžeme tento závazek splnit, vysvětluje Popel. Konsorcium International Water/United Utilities oznámilo, že nabídlo 3,1 miliardy korun. Ředitel International Water pro střední a východní Evropu Alex Hewitt pro týdeník EURO uvedl, že jde o maximální částku, kterou lze nabídnout, pokud se nemá v Praze výrazně zvýšit vodné a stočné. Také jeho konsorcium se nepřímo zavázalo, že příštích třináct let nezvýší vodné a stočné nad rámec inflace. „V podnikatelském záměru jsme uvedli řadu opatření, která zajistí, že se cena vody v následujících třinácti letech nezvýší, vysvětlil Hewitt. Že by charita? Ředitel české pobočky Vivendi Phillip Guitard pro týdeník EURO uvedl, že se zdražovat nebude ani v případě vítězství jeho konsorcia. „Pražané se nemusejí obávat razantního zdražování. Naopak se budeme snažit o maximální stabilizaci cen tak, jak je naším zvykem ve většině českých poboček Vivendi Water, kde jsme se smluvně zavázali o navyšování cen pouze o inflaci, řekl Guitard. Soupeři konsorcia Vivendi/Anglian Water se ovšem domnívají, že to nelze při investici ve výši 6,1 miliardy korun dodržet. „Podnikání není charita a každý investor musí počítat nejen s návratností investic, ale také s přiměřeným ziskem. Bez zvyšování vodného a stočného se může takto vysoká investice firmě vrátit jen za předpokladu, že by v příštích třinácti letech dokázala vytvořit v PVK hrubý zisk ve výši 1,4 miliardy korun. To je absolutně nemožné, a pokud by se to někomu podařilo, nelze takový zisk považovat za přiměřený, jak všude ve světě požadují pravidla podnikání v tomto monopolním prostředí, říká Hewitt. Vodné a stočné podléhá kontrole i v České republice. Jeho výši si nemohou firmy stanovovat libovolně, ale musí se řídit pravidly platnými pro věcně usměrňované ceny. To znamená, že si mohou do cen promítnout jen oprávněné náklady a přiměřený zisk. Běžně se za něj považuje zisk, který je nižší než deset procent obratu. Pražské vodovody a kanalizace měly vloni obrat 3,1 miliardy korun, hrubý zisk odhadují na necelých 45 milionů korun. Z pravidel věcného usměrňování tedy vyplývá, že pokud se v příštích letech nezvýší vodné a stočné, a na tržbách se tak vybere zhruba tolik jako nyní, lze za přiměřený zisk považovat maximálně 300 milionů korun. Oklikou. Soupeři firem Vivendi a Anglian Water se domnívají, že se konsorcium spoléhá na to, že se mu peníze vrátí jinak než ze zisků PVK. Alex Hewitt uvedl, že ve vodárenství existuje řada možností, jak to udělat. Například tím, že firmy prosadí velké investice do infrastruktury a zároveň získají podíl na dodávkách materiálů, technologií a případně i stavebních pracích. „Firma International Water se zavazuje, že v případě vítězství v tendru značně omezí nejen náklady na údržbu, ale také budování infrastruktury za každou cenu, říká Hewitt. Náměstek pražského primátora Petr Švec uvedl, že město dává na modernizaci sítí zhruba miliardu korun ročně. Letos schválilo investice ve výši 1,5 miliardy. „Potřebovali bychom modernizovat rychleji, ale větší investice by se už nutně musely odrazit ve zvýšené ceně vody, řekl. Cenová smyčka. Investice se do ceny vody promítají nepřímo prostřednictvím nájemného, které je součástí takzvané provozovatelské smlouvy. V ní PVS každoročně podle předpokládaných nákladů a tím i investic – určuje, jaký stanoví svému nájemníkovi (tedy PVK) pro daný rok nájem za užívání infrastrukturního majetku. Nájem je podstatnou částí nákladů PVK (vloni činil 1,22 miliardy korun), a proto se zároveň obě firmy dohodnou, jaké navrhnou pro příští rok vodné a stočné. O návrhu informují město a na základě doporučení jedenáctičlenné městské rady pak definitivně stanoví nejen výši nájmu, ale i vodné a stočné. Pravděpodobnost, že zvítězí nejvyšší nabídka, je poměrně velká. Prázdná pokladna Fondu národního majetku peníze nutně potřebuje. A čím více, tím lépe, protože na ně mimo jiné netrpělivě čekají mimorozpočtové fondy bydlení a dopravy. V osmičlenné komisi, která o vítězi rozhodne, zasedají jen dva zástupci města. Přesilu tedy mají státní úředníci.
Složení komise, která rozhodne o vítězi tendru Jan Mládek, ministerstvo financí Igor Fojtík, ministerstvo financí Jan Plechatý, minis. zemědělství Daniela Joklová, ministerstvo životního prostředí Jan Juchelka, FNM Ivan Hink, FNM Jan Kasl, Praha Radovan Šteiner, Praha
