Kdo asi vykoukne za novými tvářemi komunálních politiků
V červnových volbách do Poslanecké sněmovny úřadovali voliči, kteří chtěli změnu. Osvědčené kádry dostaly stopku prostřednictvím preferenčních hlasů, mohutný nástup zaznamenaly nové politické strany a česká politika na celostátní úrovni vypadá rozhodně jinak než před pár měsíci.
Nyní se může stát totéž ve volbách obecních. Naštvanost a pocit všudypřítomné korupce je zřejmý i v komunální politice. Kauzy jako opencard stahují poměrně logicky pozornost především k Praze, byť v mnoha menších městech to není o nic lepší. Leckde spíše naopak. Ale Praha je vývěsním štítem země a její skandály plní stránky celostátních tiskovin i minuty televizního zpravodajství snáz než průšvihy třeba v Jihlavě či Chomutově.
Nelze se proto divit, že politické strany nasazují do voleb právě v Praze nové, neokoukané a neprofláknuté tváře. Je však otázkou, co se za těmito tvářemi objeví krátce po volbách. Vykouknou zpoza té Svobodovy staří známi pražští radní, pyšnící se vysokými pozicemi na kandidátkách a překypující sebevědomím i vírou v to, že jejich doba ještě zdaleka neskončila? Nebo to budou noví koně z Nečasovy stáje obrozené ODS? Ani mnozí kandidáti TOP 09 však nejsou nepopsané listy papíru a je otázkou, kolik bude mít Zdeněk Tůma při své krátké politické praxi sil, aby ovlivnil skutečné rozložení moci v pražské topce.
A opoziční sociální demokraté? Po trapné aféře z minulého týdne, jejímž výsledkem bylo odstoupení Miroslava Pocheho z funkce místopředsedy pražské ČSSD, není pochyb o tom, že jejich hospodaření spojené se sáním obecních peněz není ani po čtyřletém mocenském půstu v Praze čisté. Kromě deficitu morálky vznikají i pochybnosti, zda deficit inteligence není pro některé politiky ještě větší diskvalifikací pro výkon funkce.
Každopádně lze očekávat, že i komunální a senátní volby budou projevem požadavku voličů na změny v české politice a ten, kdo je nevyslyší, zaplatí za to ve volbách dalších. Tentokrát krajských v roce 2012.
Rovněž však lze předpokládat, že místní straničtí funkcionáři si do své komunální polívčičky nenechají od svých centrál příliš foukat a zachování osobních pozic pro ně bude podstatnější než fakt, že místní dohody mohou ovlivnit vztahy ve vládní koalici. V pražských podmínkách bude velmi obtížné zopakovat to, co se podařilo po sněmovních volbách Petru Nečasovi v celostátní ODS, když obměnil navzdory dohodám silných vlivových skupin vedení strany a na exekutivní posty dosadil své lidi. Takovou obměnu pražské ODS si v současnosti nikdo nedokáže představit. Ale ani to, jak nakonec proběhne červnový kongres ODS, nikdo nečekal, a tak se nechme překvapit.
Bude velmi zajímavé sledovat, zda například pražská koalice vznikne na půdorysu té vládní, protože průzkumy naznačují, že by to mohlo být i jinak. Vyostřený souboj o dominanci na pravici mezi ODS a TOP 09 to hodně komplikuje. Každé jiné řešení ale ztíží život vládě, která bude nyní potřebovat opravdu silnou jednotu. Koalice na radnicích, alespoň na těch klíčových, by každopádně měly vzniknout rychle.
Nadcházející víkend totiž definitivně ukončí čas vládních her a malin nezralých a nastane čas k práci. Bude nezbytně nutné odložit rivalitu a zklidnit vztahy mezi klíčovými osobami, kterými jsou momentálně vedle premiéra Alexandr Vondra, Miroslav Kalousek a Vít Bárta. To je podmínkou k tomu, aby se rozeběhla příprava klíčových reforem. A nejde jen o veřejné finance. Je nutné pohnout se školstvím a vědou, bezpečností, justicí. A je nutné to udělat fakticky během jediného roku, protože to vše bude bolet a musí to alespoň trochu přebolet do parlamentních voleb v roce 2014. To bude vyžadovat nadlidské úsilí, a to raději takticky nemyslíme na nutnost zvolit během sporů o reformy také nástupce Václava Klause.
