Stát chce jednorázově zaplatit svůj dluh v ČKA
Česká konsolidační agentura (ČKA) má zaniknout do konce roku 2007, jak o tom rozhodla v polovině ledna vláda. Je však velmi pravděpodobné, že už letos se tato významná transformační instituce podstatně zmenší. Ministerstvo financí totiž připravuje zvláštní dluhopisový zákon, který by po schválení v Poslanecké sněmovně umožnil státu vydat obligace na úhradu celé pohledávky ČKA vůči státnímu rozpočtu. Předseda představenstva agentury Pavel Řežábek připustil, že o takovém řešení s ním již jednal ministr financí Bohuslav Sobotka.
Tato ztráta činila ke konci roku 2003 zhruba 81 miliard korun, a představovala tak téměř polovinu z celkové bilanční sumy agentury.
Rozumný nápad.
Původně státní rozpočet předpokládal úhradu pouhých 19,5 miliardy korun. V poslední době se objevily zprávy, že by tato úhrada měla klesnout ještě o další stamiliony. Stát totiž chce oddlužit nemocnice v rozsahu zhruba třičtvrtěmiliardy právě na úkor úhrady ztráty ČKA. Přitom loni před koncem roku slíbil ministr financí dozorčí radě ČKA, že nad rámec zmíněných 19,5 miliardy korun zaplatí stát ještě další tři miliardy, které měly pokrýt ztrátu vzniklou tím, že ČKA odkoupila nebonitní pohledávky od zdravotních pojišťoven. Tímto slibem byl podmíněn souhlas dozorčí rady s touto transakcí.
Podle dobře informovaných zdrojů by však mohlo mít ministerstvo financí problémy uhradit i další podstatnou část rozpočtované splátky, a tak přichází s definitivním řešením. Z ekonomického hlediska ho lze hodnotit pozitivně, protože je to zcela zásadní krok ke skutečné likvidaci České konsolidační agentury. Může to být také výhodné z hlediska úroků. ČKA sice dosud mohla pro financování své ztráty čerpat na trhu velmi levné zdroje s plovoucím úrokem, ale tato výhoda může s očekávaným růstem úrokových sazeb odeznít a přechod dluhu na stát, kde bude financován pevně úročenými státními papíry, se může z tohoto pohledu jevit jako rozumný.
Je to i politicky atraktivní řešení. Bude se o něm totiž hlasovat uprostřed roku odděleně od běžného hospodaření státu. Jednorázová mimořádná úhrada více než šedesáti miliard korun by patrně jako součást návrhu státního rozpočtu nebyla křehkou koaliční většinou schválena.
Především je to však výhodné pro ministerstvo financí, které nabude muset s úhradou ztráty ČKA počítat v dalších státních rozpočtech, a tak najednou prudce klesne rozpočtový deficit. Je ovšem otázkou, zda toto řešení nepovede ke snahám změkčit již tak velmi měkké parametry úsporných opatření, kterým vláda říká reforma veřejných financí. Ministr Sobotka již opakovaně prohlásil, že rozpočet na rok 2004 bude mít schodek pod sto miliard korun. Vzhledem k tomu, že letos činí 115 miliard, pak po odečtení potřeby zaplatit dvacet miliard ČKA nebude mít ministr financí se splněním svého slibu žádný problém, i kdyby už dál neušetřil ani korunu.
Naprosto zásadní ale bude, zda se podaří schválit ještě novelu zákona o ČKA, která by měla zásadně omezit možnost převodů dalších nedobytných dluhů do agentury. Podle předsedy představenstva ČKA Řežábka by určité omezené možnosti převádět aktiva do agentury měly zůstat vládě a větší sumy by potom musela schvalovat sněmovna. To by mělo být zárukou, že žádná další velká položka nebude do agentury převedena a jednou uhrazená ztráta opět neporoste.
Rychlý výprodej.
Česká konsolidační agentura a její předchůdkyně Konsolidační banka převzala od roku 1991 jen z bank aktiva za čtyři sta miliard korun. K tomu je nutné připočítat i další dluhy, které stát přesouval například z resortu zdravotnictví. Dnes však zůstává v portfoliu agentury jen zlomek z tohoto astronomického balíku. Celkem je v ČKA majetku k vyřešení již jen za 84 miliard korun. Z toho ovšem podstatná část představuje fakticky nedotknutelné pohledávky. Například devět a půl miliardy korun představují ještě dotované úvěry na družstevní bytovou výstavbu z období před rokem 1989. Existující smlouvy o správě těchto úvěrů přitom brání jejich prodeji. Za více než čtyři miliardy jsou zde úvěry Správě železniční dopravní cesty, což také není standardně vymahatelné. Více než dvě miliardy činí úvěr státní společnosti Osinek, která financuje výrobu ve Vítkovicích v rámci jejich revitalizace. Úvěry dalším restrukturalizovaným firmám, o nichž rozhodovala vláda, dosahují 5,7 miliardy korun. Za 2,8 miliardy je v ČKA úvěr na integrovaný záchranný systém. Dvanáct miliard v bilanci činí pohledávky, které byly dlužníky započteny a o něž se vedou soudy. Nejznámější je případ ústecké Setuzy, která započetla pohledávku advokáta Nemetha vůči ČSOB ve výši dvou miliard korun.
Zpeněžit lze aktiva pouze z dceřiných společností Konpo a Česká finanční, kde jde o zhruba osmnáct miliard korun. Ostatních prodejných pohledávek je za dvanáct miliard a za 53 miliard je konkursních úvěrů. Kromě toho jsou v bilanci ještě cenné papíry v hodnotě zhruba třiceti miliard korun.
Pokud by se podařilo splnit záměry vedení agentury a letos zpeněžit aktiva za 30 až 35 miliard a stát zaplatil celý svůj dluh, bilanční suma by mohla na konci letošního roku činit něco mezi šedesáti a sedmdesáti miliardami korun. Přitom ještě v polovině roku 2002 činila výše aktiv 271 miliard korun a čekala se ještě pořádná porce pozůstatků po IPB. Poklesu se podařilo dosáhnout především blokovým prodejem pohledávek, a tak bobtanajcí skladiště špatných úvěrů a bezcenných akcií vypadá momentálně velmi optimisticky.
Je tomu tak i přesto, že Pavel Řežábek počítá ještě s přírůstkem některých aktiv: „Ještě chybí dokončit převod aktiv z Komerční banky a dluhů Corfiny. Konpo a Česká finanční žijí samostatným životem a do konce roku by se jejich aktiva měla limitně blížit nule. Pohledávka za Správou železniční dopravní cesty se nám ještě může navýšit, pokud se nepodaří prodat všechny vydané bondy, protože zbytek musíme koupit my. Naopak - podniky v restrukturalizaci od nás odcházejí, protože se dokončuje transakce s Královopolskou a ČKD. Konkursy budou také z podstatné části končit v letošním roce, a tím se objem konkursních pohledávek v naší bilanci podstatně sníží. V likvidacích máme třináct miliard za dvěma podniky, kde potřebujeme dořešit vztah k těm, od nichž jsme je přebrali.“
Restrukturalizace před koncem.
Z podstatné části byly již ukončeny aktivity spojené s restrukturalizací významných průmyslových podniků. Prodány byly společnosti, jako je Spolana, Walter, Žďas, Koramo, PVT, či IPB Real. ČKA stále drží podíly v řadě dalších firem a letos mají být podle plánu prodány majetkové účasti ve Válcovnách plechu, Koradu, Muzo, Jihočeských papírnách, Válcovnách trub Chomutov, v ČEZ a dalších
Původní představy byly naplněny jen zčásti, protože takzvaná revitalizace zahájená v roce 1999 měla poměrně složitý osud. Schválené principy totiž nebyly vůbec naplněny. Původně měla nově vytvořená Revitalizační agentura odkoupit od bank dluhy problémových podniků za tržní cenu. Tím by vznikly v bankách ztráty, které by snížily jejich kapitálovou přiměřenost. Proto měl následně stát navýšit kapitál, a získat tím větší podíl na základním jmění. Tato koncepce prosazovaná ministrem Pavlem Mertlíkem však byla pod tlakem ministra průmyslu Miroslava Grégra změněna a agentura nakonec aktiva z bank kupovala za šedesát procent jejich nominální hodnoty. To zásadně zkomplikovalo další restrukturalizaci ohrožených firem. Nakonec se z velkých podniků podařilo uskutečnit restrukturalizaci a prodej Tatry Kopřivnice, Škody Plzeň a Zetoru. Procesem vyrovnání prošly potom Vítkovice a nového majitele získala jejich strojírenská část. Vítkovické hutě jsou ve vlastnictví státní společnosti Osinek.
Revitalizaci nahradily Grégrovy programy Exit a Rozvaha, do nichž byly zařazovány už menší firmy.
S propouštěním pomalu.
S poklesem bilanční sumy se bude snižovat i počet pracovníků ČKA. Dnes zde pracuje 519 lidí, zatímco v roce 2001 to bylo 585 osob. Podle šéfa agentury ale nelze pracovníky propouštět okamžitě, jakmile se příslušná aktiva prodají. „Snižovat počet zaměstnanců nemůžeme bez záruky, že nám nepřijde nějaký velký balík pohledávek, který pak nebudeme schopni spravovat. To by se mohlo změnit, pokud bude přijata úprava zákona o ČKA, která omezí další převody. Navíc prodejem aktiv naše starosti nekončí. Jestliže probíhaly soudní spory, musí se dořešit nástupnictví, jestliže zde jsou zástavy, musí se jít do katastrů, dlužník musí být informován, pokud nepřevezme zásilku, musí být řešeno náhradní doručení a tak dále.“
Dlouho houpaná židle.
Otázkou je, zda bude v čele agentury vůbec na konci letošního zlomového roku stát stejné vedení jako dosud. Ministr financí Sobotka totiž stále usiluje o Řežábkovu výměnu, ačkoli jeho půldruhaleté úsilí zatím k žádnému výsledku nevedlo. Sociálním demokratům se dokonce ani ve sněmovně dosud nepodařilo zvolit do dozorčí rády nástupce za Milana Urbana, který ukončil své působení v agentuře po svém jmenování ministrem průmyslu. To brání ČSSD ve výměně předsedy dozorčí rady, kterým je stále ještě šéf klubu poslanců ODS Vlastimil Tlustý. Sobotkovi se také dosud nepodařilo sehnat člověka, který by současného šéfa agentury mohl nahradit.
Mluvčí ministerstva financí Marek Zeman nedávno znovu pro Mf Dnes prohlásil, že „ministr je dlouhodobě nespokojen, jak agentura pracuje, a že některé prodeje v minulosti nebyly zcela transparentní“. Předmětem diskusí je především prodej balíku pohledávek společnosti EC Group, kdy ČKA musela vrátit 370 milionů korun z kupní ceny ve výši 3,4 miliardy. Ministr tvrdí, že záležitost šlo lépe smluvně ošetřit, Pavel Řežábek se domnívá, že agentura nepochybila a že to potvrzují i výsledky právních analýz smluvní dokumentace, které byly zadány třem významným právním kancelářím.
Proti Řežábkovu odvolání se staví vlivný předseda lidovců Miroslav Kalousek, který před časem pro týdeník EURO prohlásil, že za těmito tlaky vidí snahu ČSOB maximalizovat svůj zisk z převzetí zkrachovalé IPB. Řežábek často ČSOB kritizoval a agentura se soudí o některé pohledávky, které na ni ČSOB převedla. Jeden soud týkající se Pivovaru Klášter před časem vyhrála.
Skutečností je, že bilanční suma ČKA klesá velmi rychle a postup při řešení špatných aktiv formou prodeje bloků pohledávek ocenila loni ve své zprávě OECD i Evropská komise.
