Jak se vám líbí návrh Vlastimila Tlustého z ODS zrušit sociální příspěvky a dávky a vyplácet místo toho paušálně měsíčně částku čtyři tisíce korun?
- souhlasím s ním 24,5 %
- nesouhlasím s ním 55,3 %
- nevím, nemám názor 20,2 %
Vyplácení měsíčního paušálu ve výši čtyř tisíc korun namísto adresných sociálních příspěvků a dávek, jak to navrhl poslanec za ODS Vlastimil Tlustý, se účastníkům Manažerského barometru nezdá jako dobrý nápad. „Mám dojem, že je to zcela v protikladu s dosavadními koncepcemi ODS kladoucími důraz na adresnost dávek. A zde jde o návrh ve stylu „jednotného žaludku“,“ uvedl jeden z ředitelů.
„To přece nemůže myslet vážně,“ rozčílil se jiný respondent, „Zatížilo by to státní pokladnu mnohem více, než je zatížena v současné době, ale mnohem větší a mnohdy tragický dopad by měla realizace jeho záměru na lidi s průměrným a podprůměrným příjmem. Zejména by se to týkalo těch, co jsou v sociální nouzi a kteří by z jeho dávky měli žít.“ Stejnou měrou témuž manažerovi vadilo, že by se rozšířila možnost zneužívání státní pomoci. „Jeho návrh by přispěl nemalou roční částkou dobře situovaným lidem, kteří by jako dárek od pana poslance dostali slušné peníze na přilepšenou. A co s lidmi, kteří by tuto dávku prostě prohospodařili, nebo by o ni přišli vinou krachující finanční instituce? Za čtyři tisíce měsíčně by při dnešních a hlavně očekávaných cenách asi státu dlouho na krku nebyli. Při vzdělání pana poslance jsem toho názoru, že to byl jenom takový prázdninový úlet, aby se o něm zase na čas psalo v novinách,“ uzavřel svou úvahu.
Některé názory však návrh zcela neodsoudily a upozorňovaly na velkou složitost problematiky. „Nejsem příznivcem paušálních řešení a v sociální oblasti už vůbec ne, tam je diferenciace nutná. Na druhou stranu je to velmi citlivá oblast a její finanční podpora ze strany státu tak komplikovaná právě pro nutnost diferenciace: nikdo neumí zaručit spravedlivost při rozdělování podpory ani nemožnost jejího zneužití těmi, kdo ji nutně nepotřebují,“ zauvažoval další respondent. K jednoznačnému stanovisku se ale nedobral: „Obávám se, že ideální řešení neexistuje. Vždy se povedou vášnivé debaty o tom, co je lepší.“
Na jiné potíže spjaté s krokem, navrhovaným poslancem Tlustým, se zaměřuje jedna z manažerek: „Takový systém by nefungoval. Myšlenka sama o sobě není špatná, ale pokud by se dávka měla vyplácet, tak by jistě spousta méně zodpovědných jedinců tyto peníze okamžitě „projedla a propila“. Žádný civilizovaný stát by pravděpodobně nemohl dopustit, aby takoví lidé ve stáří zaplavili ulice, živořili, žebrali, kradli a podobně. Takže stejně by následně musel jejich situaci nějakým způsobem řešit. Nestačilo by pouze káravě zvednout prst a říct: ty, ty, vždyť jsi peníze od státu už dostal, ale neuložil sis je na horší časy, takže teď po nás nic nechtěj.“ Pro inspiraci se v závěru své odpovědi obrací k našim východním sousedům: „Uměla bych si však představit, že by určitou částku ukládal těmto lidem stát, což má už poměrně blízko k osobním účtům a příspěvkovému systému. V našem důchodovém systému zoufale chybí větší prvek zásluhovosti. I z těchto důvodů je mi velmi sympatická důchodová reforma připravená na Slovensku.“
Autor následující reakce se na návrh dívá opatrně optimisticky. Uvědomuje si však, že by hlavně záleželo na jeho realizaci: „Je to další krok k omezení vlivu úředníků na životy nás všech. Ti rozumnější občané si budou šetřit, anebo dokonce peníze investují, ti nezodpovědní nebudou mít důvod válet se po parcích a nádražích, protože budou mít alespoň na jídlo a levné ubytování. Kromě toho se takto vyplacené reálné peníze přelejí do privátních finančních institucí a dostanou zpět do ekonomiky. Stát ovšem bude muset dramaticky zpřísnit a zkvalitnit dozor na bankami, pojišťovnami, penzijními fondy a dalšími institucemi, které podnikají s cizími penězi.“
Čtvrtině účastníků ankety návrh připadá jako dobrý. Nebo spíš lepší než nic. Častokrát jim takový přišel z důvodu, že vládní sociální demokracie je poněkud bezradná: „Návrh reformy veřejných financí z dílny vládní ČSSD je nedotažený paskvil, který nic neřeší. Naopak problémy konzervuje pro příštího ministra financí. Problém vládního návrhu je také v tom, že reflektuje jakýmsi způsobem nepovedenou minulost, aby to tak nějak číselně vyšlo. Bohužel se vůbec nedívá do budoucnosti a už vůbec neuvažuje v kontextu Evropské unie, kam se Česká republika referendem rozhodla vstoupit… Není možno se neustále odvolávat na to, že pro někoho je čtyři tisíce korun málo, pro někoho moc. Ve všech společenských systémech bylo možno najít skupiny lidí, které měly více peněz než ostatní. S tím je nutno se smířit a neprobouzet nesmyslná socialistická dogmata o beztřídní společnosti. Touto cestou bude také možno se velmi efektivně vypořádat s jistou skupinou lidí, která bezbřehým způsobem sociální dávky zneužívá a stát jim v tom neumí zabránit.“
Odpovídalo 94 manažerů
