Tolik neštěstí jako v srpnu 2003 ještě nikdy světovou Síť nepotkalo. Důvodem je několik virů, které se elektronickou poštou, ale i samovolně rozšířily světem - jména jako BugBear, Mimail.A, Blaster, Lovsan nebo SoBig.F se dostala do povědomí.
Společnost Computer Economics odhaduje, že červi a další havěť by měli letos napáchat škody až za 13 miliard dolarů. SoBig.F, nejagresivnější vir v historii internetu, se na tomto čísle pravděpodobně bude podílet dominantním způsobem. Kdo si myslí, že se taková čísla netýkají české kotliny, mýlí se. Dva roky stará zpráva o stavu informační společnosti hovoří o 40 procentech českých firem, které ve svém systému zaznamenaly bezpečnostní incident. Průměrná výše škody? Zhruba 415 tisíc korun.
Co je tu ale nové? Pryč jsou doby, kdy se většina „nakažených“ mohla zlobit jen sama na sebe a neotestovanou disketu. Osm z deseti virů počítač nakazí přes e-mail, zbytek si najde cestu přímo z internetu. Logicky se vynořil problém odpovědnosti. Je jen na tvůrcích virů? Jejich záměrných šiřitelích? Majitelích nezajištěných počítačů? Anebo na softwarovém gigantu Microsoft, jenž nechal ve svých operačních systémech díry, kterými se červi „prokousali“?
Podívejme se na problém v novém duchu letošního léta. Pokud autor viru coby dílka vyvolaného kupříkladu ješitností bezmála uměleckou nevypustí své dítko po síti nebo je neodnese někam do firmy, lze ho odsuzovat? Jak pohlížet na situaci, kdy autor prostě jen nechá červa ve svém počítači a červ sám využije díru ve Windows a začne se šířit? Měl by být za šíření takového viru, který by v konečném důsledku mohl znamenat kolaps třeba poloviny serverů na světě, odpovědný přímo Microsoft? Prozatím se neobjevily zprávy, že by postižený uživatel Windows žaloval softwarového giganta o náhradu škody. Microsoft ze sebe totiž odpovědnost šikovně sňal zveřejněním potřebné bezpečnostní záplaty, stejně jako automobilka svolává do servisů své zákazníky, když objeví sérii aut s vadnými airbagy.
Ale možná se právě o takový precedens snaží autoři červa Blaster.
