Byl problém sehnat odborníka hovořícího česky
Průběh tendru na projektového manažera, jenž má vládním úředníkům radit při zavádění elektronického mýta na českých dálnicích a určených silnicích, oživuje vzpomínky na spotřebitelské rituály z dob předlistopadových. Základní otázka není najít na trhu nejlepší zboží za nejvýhodnější cenu, ale sehnat alespoň „něco“, protože regály jsou téměř prázdné. Z několika desítek firem, které si vyzvedly zadávací dokumentaci (EURO 16/2005) nakonec podalo nabídku jediné konsorcium - Deloitte Czech Republic spolu s Bovis Lend Lease (za poradenské služby do konce roku 2006 požadují přibližně devadesát milionů korun). To překvapilo i ty největší pesimisty.
Ber, nebo nebude nic.
„Jsem zklamán,“ neskrývá rozčarování ředitel odboru pozemních komunikací ministerstva dopravy Jiří Nouza, který se na přípravě tendru podílel. „Mrzí mě to i proto, že řada firem předtím dávala na odiv, kde všude radily se zaváděním mýta, ale výsledek jejich zájmu je takovýto. Nicméně mám signály, že mnohé si to vyhodnotily tak, že pro ně bude příjemnější působit na straně generálního dodavatele než na straně ministerstva,“ uvedl Nouza pro týdeník EURO. Tendr na manažera totiž předchází větší soutěži na generálního dodavatele a provozovatele systému elektronického mýta, který má být vyhlášen do konce června (projektový manažer má na jeho přípravě participovat). Meziresortní hodnotící komise, která se v pondělí 9. května sejde, bude rozhodovat, zda jedinou nabídku přijmout, či odmítnout. Lze odhadnout, že spíše přijme, protože jí zřejmě nic jiného nezbude. Ředitel Nouza říká, že si další přípravu projektu bez spoluúčasti manažera dost dobře nedovede představit. Proč tak nízká účast? Jak již naznačil Radim Hradílek z IBM (EURO 16/2005), zájemce odradily poměrně tvrdé požadavky: neomezená odpovědnost za škody, vysoké penalizace za skutečnosti, které projektový manažer nemůže ovlivnit, nadsazené požadavky na reference. Zdroje týdeníku EURO hovoří o tom, že velké nadnárodní firmy považovaly svou účast za značné riziko, do kterého by jim zahraniční centrály nepovolily jít.
Kde vzít odborníka s češtinou?
Omezující podmínkou byl například požadavek, aby žadatel o zakázku doložil, že vykonával funkci projektového manažera u investičního projektu s celkovým objemem nákladů nad tři miliardy korun (přičemž podíl informačních a komunikačních technologií na referenční zakázce musí obsahovat minimálně sedm set milionů). Hlavní manažer projektu a jeho zástupce musí disponovat znalostí češtiny na úrovni pracovní komunikace, přičemž alespoň jeden z nich musí mít „prokazatelnou zkušenost s realizací alespoň jedné zakázky, jejímž předmětem bylo budování elektronických systémů výkonového zpoplatnění komunikací“. Najít odborníka s češtinou, který zaváděl elektronické mýto, je téměř nemožné, firma Deloitte ale má údajně hned dva. Skutečnost, že Deloitte & Touche v minulých měsících radila ministerstvu dopravy s metodami financování systému a ekonomickými modely výkonového zpoplatnění nahrála četným spekulacím, že vše bylo dopředu nalajnováno (její partnerská firma Bovis zase dělá projektového manažera státnímu podniku Česká správa letišť při výstavbě nového terminálu v Ruzyni). Třeba jsou v tom ministerstvo a firma Deloitte, těžící z bohatých zkušeností z Rakouska a Velké Británie, zcela nevinně. Možná že všechny konkurenční společnosti skutečně usoudily, že jde o hodně muziky za málo peněz či byl jejich zájem o dokumentaci od počátku motivován jen přípravou na „velký tendr“. Každopádně je pohled na finále soutěže, kde je na hřišti jediný hráč bez soupeře, tristní. Lze jen doufat, že takto zoufale nebude vybírán i generální dodavatel.
