Je tomu přesně třicet let, co se stal filozof Jan Patočka spolu se zakázaným dramatikem Václavem Havlem a bývalým ministrem zahraničí Jiřím Hájkem prvním mluvčím Charty 77. Ta se pokoušela prosazovat v tehdejším socialistickém Československu dodržování Charty lidských práv, k čemuž se představitelé strany a státu zavázali podpisem na velké konferenci v Helsinkách.
O něco později, dne 9. března, poskytl redaktorovi Eduardu Neumeierovi z německého týdeníku Die Zeit rozhovor, v němž řekl: „Teprve zběsilostí (propagandistického aparátu - pozn.autora) se ukázalo, že si některé východoevropské země představují východní politiku bez lidských práv (nebo s takovými, jež jsou obsahově naprosto vyprázdněna) a že zdůraznění jednoznačného obsahu paktu bude považováno za útok na východní pojetí politiky.“ Krátce na to, dne 11. března, Jan Patočka po dlouhém výslechu v úřadovně Státní bezpečnosti zemřel.
Tady někde, v těchto skoro posledních slovech Jana Patočky, je možné zahlédnout stopy odkazu nejen tohoto našeho velkého filozofa, ale též Charty 77, který platí i dnes.
To, co zažíváme ve vztahu k naší ústavě, mladé demokracii, ale i ve vztahu k Evropské unii (tedy Evropské radě, Evropskému soudnímu dvoru atd.), je dnes sice považováno za zasahování do naší suverenity, ale jde de facto jen o obranu staré východní politiky, v níž naše současné politické elity vyrostly.
Nejzřetelněji je to vidět právě ve vztahu ke konstitucionalismu, který se v Česku – i od pravice, která se ráda odvolává na Spojené státy, jež jsou na tomto principu vybudované – neuznává. Jak známo, demokracie je vláda většiny, a ta je velmi nedokonalá. Profesor Vojtěch Cepl proto rád cituje Medisona a jeho Listy federalistů, v nichž píše, kdy se většina mýlí. Když trpí předsudky například proti nějaké etnické menšině, když ji ovládne demagog, či když je rozvášněna nějakou událostí a city přehluší rozum, vyjmenovává. Proto je parlamentarismus korigován vládou psaných principů: ústavou. Jen taková demokracie může být stabilní a zamezuje tomu, aby si většina zvolila do čela diktátora-demagoga, který se dostane k moci sice demokratickými prostředky, ale populistickou rétorikou a velkými penězi. Pravice na Západě se drží hesla: Vládnout nemají lidé, ale právo. To v Česku stále neplatí, a proto lze mluvit o východním pojetí politiky, o němž hovořil Jan Patočka. Slova jsou tu stále obsahově vyprázdněná.
