Změny územního plánu Prahy se občanům vysmívají
Být pražským zastupitelem je v tomto čase snadné, protože mnoha kauzám už očividně vládnou developeři. Jak to dělají, je obtížné uhodnout. Nicméně takřka každý zábor zeleně ve prospěch výstavby toho či onoho prochází překvapivě lehce hlasy většiny zastupitelů, kteří se ani nesnaží dovědět se něco víc o projednávaných případech. Všechny záměry byly zřejmě dokonalé, takže ještě žádný nebyl zamítnut. A těch pár zastupitelů, kteří se s tímto stavem nechtějí smířit? Ti si už také mohli spočítat, že budou v menšině a jejich řečem nebude nikdo naslouchat. Je spěch. Snaha stihnout přerozdělování pozemků před podzimními volbami, které by mohly zamíchat postavením současných komunálních politiků a zbavit je vlivu, je tak silná, že padají i formální zábrany. Kdo by čekal na nový územní plán, který je už v pokročilém stadiu připraven k závěrečnému projednávání? A tak jsme svědky velmi kuriózního stavu – v rychlosti se po celých vlnách schvalují velmi podstatné změny dožívajícího plánu. Jsou radikálnější než připravený územní plán, takže ten se bude muset „modernizovat“ podle toho starého. Je to normální?
Rozprava o připravovaných změnách neexistuje. Nepřipustit k diskusi o zásadních věcech občany se už mezi zastupiteli stalo koloritem, tvrdí právník sdružení Arnika Lukáš Matějka. Občané by se nejspíš snažili bránit původní určení ploch pro zeleň a rekreaci, a to se většině v zastupitelstvu nehodí. Ani písemné připomínky lidí nikdo nebere vážně. Veřejně promluvit mohou leda tak developeři nebo občanka, která se dostala do tísně a žádá přeřazení pozemku z orné půdy, které si tu nikdo neváží, na stavební parcelu. Až transakce proběhne, žadatelka určitě nezůstane chudá. U jiných kauz tohle probíhá ve velkém, přestože developeři zcela jistě nepatří k sociálním případům. Na příklad za Horními Počernicemi má podél dálnice D 11 vyrůst celá nová čtvrť na stošedesátihektarové „zelené louce“. Matějka shledal, že zastupitelstvo vychází vstříc vlastníkům a developerům a jejich soukromým ekonomickým a někdy i spekulativním zájmům na úkor zájmů veřejných. A co jiného by měl územní plán chránit?
Vyslyšeno bylo například přání občana Váni vyjmout velké pozemky mezi Letňany a Ďáblicemi ze zelených ploch na plochy urbanizované. Slova občanů mají, jak vidno, u zastupitelů různou váhu. A různý efekt – cena pozemku se přeřazením zmnohonásobí.
Zastupitelsko-developerskou samovýrobou by měly vzniknout i další nové městské čtvrti v Pitkovicích, Březiněvsi nebo v Letňanech. A další na Trojmezí a v Újezdě. Všechny na úkor zeleně. Připomeňme si Trojmezí. Je to rekreační zázemí druhu „homo panelacus“ mezi sídlišti Prahy 10, 11 a 15. Nabízí různé typy zeleně, dokonce i kousek orné půdy. Je to přesně to místo, které podle nestorky ekologické výchovy Emilky Strejčkové nenechá městské dítě zdegenerovat mezi betony. Přezíravé móresy k názoru občanů se z městského zastupitelstva šíří i do městských částí. Na příklad radní a zastupitelé Prahy 10 jdou proti svým občanům nejen na Trojmezí. Nechali oplotit park poblíž stanice metra Strašnická a rozhodli se ho přebudovat na komerční sportoviště. Při rozhodování ignorovali radního pro životní prostředí Romana Rognera (SZ), který kvůli tomu odstoupil. Odmítají projednání petice s několika tisíci podpisy a nechtějí vyslechnout zástupce nespokojených občanů, čímž porušují zákony. Ochotu přijmout odpůrce projevilo městské zastupitelstvo. Ale stejně nepustilo nikoho ke slovu.
Nevládní organizace, které na občanské straně sledují územní zásahy zastupitelstva i městských částí do územní dokumentace, jsou znepokojeny nekoncepčností změn, které ovlivňují budoucí tvář města. Bez celkové koncepce se rozhoduje o zástavbě nákladového i Masarykova nádraží, o tunelu u muzea pro Severojižní magistrálu a podobně. Všude vyčuhuje snaha v co nejkratším čase otevřít co nejvíc zastavitelných ploch bez ohledu na to, jak kvalitně se podaří regulovat budoucí výstavbu. Cílem není komplexní posouzení, které by měl nabízet územní plán. Po široké diskusi a po posouzení variant.
