Změna na oko občanské demokraty v metropoli nespasí. Podle posledního průzkumu agentury SC&C pro Českou televizi by totiž ODS obdržela 28 procent hlasů, přičemž ve volbách před čtyřmi lety měla neuvěřitelných 54,4 procenta a pohodlně tak ovládla zastupitelstvo. Nynější největší konkurent občanských demokratů TOP 09 by podle dat SC&C získal 25 procent.
Autor: TOP09 - Veronika Rejmanová
Problémy ODS v Praze jsou notoricky známé: kauzy jako Opencard, propadající se tunel Blanka, čistírna odpadů, spojení řady politiků s vlivnými podnikateli. Relativně dobrý výsledek v průzkumu získala ODS jen díky zatažení za záchrannou brzdu na poslední chvíli.
Dnes se vedení pražské ODS tváří, že nasazení bývalého dlouholetého šéfa Lékařské komory z 90. let Bohuslava Svobody bylo předem promyšleným tahem. Ne, že by Svoboda byl zrovna zářným příkladem charismatického politika, ale s dosud médii favorizovaným exguvernérem centrální banky Zdeňkem Tůmou může na pravici sehrát vyrovnanou partii. Ovšem jen pokud by se jednalo o souboj dvou jedinců, takříkajíc bez znalosti politického prostředí.
Ještě nedávno si totiž straníci z ODS v Praze nevěděli rady a výběr Svobody nejspíš probíhal vylučovací metodou. Nejnovější prohlášení po zasedání výkonné rady ODS, podle něhož bude Svoboda suverénem v určování spolupracovníků na radnici, se pak zdá spíš jako součást marketingového tahu.
ODS to v době příprav kampaně v Praze neměla lehké. Už v létě se jasně ukázalo, že známé osobnosti ze sportu či showbyznysu nezaberou. Zpěvák Jan Kalousek se hned v jednom z prvních rozhovorů „oddělal“ reakcí na dotaz, jak bude bránit kulturu. Málokdo pochopil jeho smysl pro humor, když na místo odpovědi odcitoval část verše své nejznámější písně Chodím ulicí „na pomník se teď vyčůrám“. Když byla ODS dennodenně bombardována dotazy, kdy už konečně zveřejní svého kandidáta na šéfa Prahy, z užšího výběru vypadl i bývalý hokejový reprezentační brankář Petr Bříza.
Bém nastoupil do rozjetého vlaku
Čím si vlastně pražská ODS zasloužila tak špatnou pověst? Je důvodem jen fakt, že před čtyřmi lety získala nadpoloviční většinu a až poté zvlčela? Když Pavel Bém povýšil ze starosty Prahy 6 na primátora, měl zřejmě ještě spoustu iluzí o tom, jak bude po vzoru svého guru Václava Klause uplatňovat ty správné konzervativně-liberální myšlenky v hlavním městě (jak jinak než bez „netržního“ vycházení vstříc vybraným podnikatelům).
Ovšem Bém nastoupil už do rozjetého vlaku představujícího dědictví především jeho nejvýznamnějšího předchůdce v čele magistrátu Jana Koukala (dnes velvyslance ve Vídni). Už tehdy v plné parádě fungovalo spojenectví mezi pražskými politiky a významnými, hlavně stavebními firmami. ODS v Praze se už tehdy štěpila nikoli podle ideových nuancí v rámci pravicové politiky, ale na základě toho, s kterými byznysmeny to dotyční politici táhli.
Jinými slovy aktuální pohoršení nad vlivem podnikatelů respektive politiků-byznysmenů, jako je Roman Janoušek či Tomáš Hrdlička, je poněkud naivní. Zejména pokud by si někdo snad myslel, že problém je jen v několika politicích, kteří si pletou své poslání s výhodnou příležitostí k ne zrovna poctivé obživě. Bohužel se zdá, že jde o systém po léta budovaný.
Šťastný hraje vabank
Otázkou tedy nyní je, zda se pražská ODS opravdu změnila. Těžký úkol na sebe vzal Bémův nástupce v čele pražské stranické organizace, poslanec a muž Hradu Boris Šťastný. Nejen kvůli osobním přímluvám Václava Klause se o něm dokonce uvažovalo i jako o kandidátovi na primátora.
U prezidenta zřejmě Šťastný nenarazí ani kvůli medializovaným sporům třeba o potírání kouření či chobotnici na Letné. Složitější to bude mít v rámci ODS. Šťastný se rozhodl tančit mezi vejci.
Na jedné straně se zavděčil nominací s pražskou ODS nespojeného Svobody předsedovi Petru Nečasovi. Na straně druhé ale nemohl úplně hodit za hlavu „staré páky“. Na kandidátkách se tak objevily jako jedničky kromě neokoukaných tváří i harcovníci, jako je Rudolf Blažek a Pavel Klega. Na čelných místech pak do velkého zastupitelstva znovu zamířili Filip Dvořák, Radovan Šteiner, Milan Richter či starosta Jižního Města Dalibor Mlejnský známý z probíhající kauzy kolem sledování politiků. Ústřední heslo občanských demokratů v hlavním městě zní „Tradice i budoucnost“. V kontextu dlouholetého propojení politiky a byznysu se tak slogan slibující kontinuitu jeví poněkud nešťastně.
Ať už volby na konci týdne dopadnou pro ODS relativním úspěchem, či opakováním katastrofy z voleb do Sněmovny, kdy byla na hlavu poražena „topáky“, jedno je jisté. Hegemonie občanských demokratů v metropoli je u konce. I kdyby ODS zvítězila, hrozí jí vyšachování ostatními stranami v rámci povolebního vyjednávání. ODS v Praze tak reálně hrozí, že poprvé ve své historii ostrouhá. I mnozí členové strany přitom tvrdí, že jí to prospěje.
