Rodinná návštěva izraelských klanů
Chvíli to vždycky vypadá strašně slibně. Kulička krouží po ruletě a už už se zdá, že se usadí na čísle, na něž máme vsazeno. První komunistické kasino, otevřené výhradně pro cizince v Karlových Varech v osmdesátých letech, předznamenalo změnu režimu. S prvními veřejně přístupnými lokály neřesti, ať už to byly veřejné domy, či modlostánky hazardu, jsme se na počátku devadesátých let radovali, že kapitalimus a svoboda už k nám vešly.
Mezitím se herny a kasina nebývale rozmnožily a obsadily mnoho domů v samém centru Prahy. Jen na Zlatém kříži - Václavském náměstí a pěší zóně Na Příkopě - jsme jich napočítali čtrnáct. Na konci července se však v plné nahotě ukázalo, že toto bujení je zatím nekontrolované a slibné přítmí kapitalistického velkoměsta začalo být v jejich blízkosti zároveň až trochu moc nebezpečné.
Napětí, hazard, trocha nebezpečí, podezřelá individua, prostitutky, mihotání neonových světýlek, krupiéři s kamennou tváří a černým motýlkem na bílé naškrobené košili, a co všechno ještě se nám s kasiny asociuje, do západních velkoměst beze sporu patří. Vždycky záleží ale na míře a místě, jež jsou těmto hráčským doupatům vyhrazena. Pokud je však takových podniků v historickém centru Prahy stejné množství jako běžných hospod a kaváren a více než galerií a knihkupectví, je to špatně. A to bez ohledu, zda jsou, či nejsou napojena na organizovaný zločin a profíky i amatéry v hodu granátem.
Pravidelnými návštěvníky kasin je zvláštní sorta lidí, a pokud mají například Václavské náměstí a Příkopy zůstat civilizovaným centrem metropole, pak by herny a kasina neměly být nejrozšířenějším typem podniků v těchto místech. Zkušenosti ukazují, že to nelze ponechat na neviditelné ruce trhu a bojovat proti tomu nelze pouhým spoléháním na formalistické čtení litery zákonů a nařízení.
Je pochopitelné, že majitelé domů pronajmou své prostory většinou nejvyšší nabídce a že herny mohou hradit vyšší nájemné než kavárna, umělecká galerie, knihkupectví či kino nebo divadlo. Jenže prostor v centru Prahy nepatří jen majitelům tam stojících domů, má svoji kulturní a historickou hodnotu, kterou mohou užívat všichni Pražané a návštěvníci hlavního města. Tuto hodnotu však herny a kasina, pokud se vyskytují ve velkém množství, neposilují, ale naopak devalvují. Jsou jako pálivé koření, které dráždí naše smysly a umožňuje jídlo více vychutnat. Ve velkém množství i fantastický pepř zničí každé jídlo.
Je evidentní, že majitelé domů tím budou biti, ale magistrát či radnice první městské části by měly připravit regulační plán, který určí, jaké typy podniků v kterých ulicích mohou a naopak nesmějí být, respektive v jaké hustotě jsou žádoucí, respektive nežádoucí. Mohlo by jít o obdobu územního plánu, jenž stanovuje, kterou půdu je možné využít k zemědělství, která je určena ke stavbě rodinných domků, či na kterém území je přípustné postavit továrnu. Pro koordinaci velkého množství lidí a pro sdílení společných prostorů je prostě třeba přijmout určité regulační rámce.
Druhým podstatným aspektem je, aby státní správa, která uděluje licence pro provozování rizikových služeb, nespoléhala vždy alibisticky na formální splnění příslušných podmínek pro přiznáním nějakého oprávnění. Je asi dobře, že ministerstvo financí připravuje nový loterijní zákon, ale například k omezení mafiánských kasin nový zákon nepotřebuje. Pokud má podezření, že za určitou společností, která žádá o hazardní licenci, stojí organizovaný zločin a že ve statutárních orgánech jsou zapsaní jen bílí koně, může vláda požádat tajné služby o prověření žadatelů. Ministerstvo financí by potom licenci nevydalo bez ohledu na formální splnění všech požadavků. Neexistuje žádné nezadatelné právo provozovat hernu.
Jinak si po každém činu, podobném tomu z předminulého víkendu, kdy před Casinem Royal se neznámý muž pokusil zavraždit jeho pravděpodobného majitele Assafa Abutbula, budeme opět připadat jako Alenka v říši divů. Jak si totiž vysvětlit, že policie ví, že majitelem podniku je Assaf Abutbul a že jde o hlavu jedné větve izraelské mafie, že za útokem je zřejmě konkurenční klan Abergilů, a přitom Casino Royal mohlo až do výbuchu granátu nerušeně roztáčet kuličky a míchat karetní balíčky?
Navíc si nemalujme, že jde výhradně o problém středu hlavního města. MF Dnes uvádí, že v České republice působí přes sto padesát kasin, což je více než ve všech okolních státech dohromady. Navíc na rozdíl od západních sousedů všechny vznikly až v posledních patnácti letech. Pro srovnání - v osmkrát větším (dle počtu obyvatel) Německu je přibližně osmkrát méně kasin. V Německu jich je dvacet, v Nizozemsku šestnáct a v Rakousku dvanáct. Nemáme-li ambici stát se Las Vegas či Monte Carlem střední Evropy, můžeme většinu z nich uzavřít a pořád jich bude nadbytek.
Chvíli to vždycky vypadá strašně slibně. Než si všimneme, že místo kuličky rotuje ruční granát.
