Brzdou rozvoje průmyslu je nedostatek technických expertů, říká šéf Siemensu
Pavel Kafka (58) Českému Siemensu šéfuje od roku 1994. Pochází ze Znojma. V roce 1972 promoval na Vysoké škole ekonomické (obor zahraniční obchod) a po studiu pracoval až do roku 1991 na ministerstvu zahraničních věcí. Řadu let působil v Japonsku, Řecku a v letech 1986 až 1991 byl vedoucím ekonomického oddělení velvyslanectví v Bonnu. Do firmy Siemens přišel v roce 1992 po intenzivní manažerské přípravě. Je členem představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR a viceprezidentem Českomoravské elektrotechnické asociace. Již osm let působí ve správních radách pražských ČVUT a VŠE. V roce 2006 se stal absolutním vítězem soutěže Manažer roku, je také předsedou Fóra průmyslu a vysokých škol ČR.
EURO: Siemens se připravoval k výběrovému řízení na dodávku satelitního mýta, ale nakonec dostal přednost mikrovlnný systém. Ve druhé etapě se teď uvažuje o zavedení hybridního systému, který kombinuje mikrovlnnou i satelitní technologii. Pokusíte se do tohoto procesu vstoupit? KAFKA: Již před první etapou jsme se domnívali, že dozrála doba, aby se použil sofistikovaný systém satelitního mýta. To je technologie, kterou máme zvládnutou, na niž máme celou řadu referencí. Například v centru Londýna se nám podařilo dosáhnout přesnosti 99,8 procenta výlučně na satelitním signálu bez jakékoliv další infrastruktury. V Austrálii jsme nasadili hybridní technologie. Ale nakonec se ukázalo, že parametry soutěže byly nastaveny tak, aby se jako výhodnější ukázala technologie mikrovlnná. Pokud zde bude ve druhé etapě nějaká šance zúčastnit se projektu, jsme schopni nabídnout samostatně fungující vyzkoušený satelitní systém se smíšenými vlastnostmi. Modernizujeme systém pro Švýcarsko; do Německa jsme dodali 350 tisíc satelitních palubních jednotek, které jsou schopny vykonávat i další služby - nejenom zpoplatnění silnic. Navíc bychom mohli tyto jednotky vyrábět v České republice, konkrétně v našich továrnách v Brandýse nad Labem a ve Frenštátě.
EURO: Český Siemens nedávno rozšířil svoji skupinu o firmu OEZ Letohrad, výrobce elektroinstalační techniky. Co si od této akvizice slibujete? KAFKA: Dlouhodobě se snažíme, aby se celé portfolio našich činností rozvíjelo k co nejsilnějšímu konglomerátu. Z analýzy nám vyplynulo, že v oblasti, v níž fungovala firma OEZ, bychom rádi posílili. S tímto podnikem jsme již dříve spolupracovali, a proto jsme zahájili rozhovory o kapitálovém vstupu. OEZ - kromě toho, že byl v posledních letech velmi dobře řízen a má zajímavou vnitřní kulturu - je aktivní i na řadě dalších trhů v regionu, což pochopitelně jeho atraktivitu zvýšilo. Z tohoto pohledu získáváme silného hráče na českém a slovenském trhu.
EURO: Zhruba před šesti lety jste za 750 milionů korun koupili aktiva zkrachovalých ČKD Dopravní systémy a vytvořili závod Siemens Kolejová technika. Jak se vám investice vyplatila? KAFKA: Investice se ukázala perspektivně správnou, což lze ilustrovat i na růstu počtu zaměstnanců. Nyní v továrně pracuje 1400 lidí oproti původním osmi stům. Do závodu jsme pak ještě investovali v oblasti moderních technologií: počínaje lakovnou a vybavením pro konstruktéry konče. Podnik vykazuje dobrou dynamiku. Je to dáno i tím, že světové trhy v oblasti kolejových vozidel rostou, takže je zakázek dost. Přejeme si, aby jich bylo více i v ČR.
EURO: V českých zakázkách se vám moc nedaří. Vagony metra jste již dodali, v tramvajích uspěla plzeňská Škodovka, v zakázkách pro železnice jsou zase problémy s homologací… KAFKA: S homologací je obecně potíž při nasazení zahraniční techniky na zdejší dráhy. Ale dodávali jsme lehké vlaky typu Desiro pro trať ze Stralsundu do Liberce či z Bavorska do Karlových Varů, a tato jednotka je zde homologovaná. Jsme ji pochopitelně schopni vyrábět i ve Zličíně, neboť některé části vlaků zde již produkujeme, například pro velkou zakázku z Anglie. Českým železnicím nyní dodáváme vysokorychlostní vagony a lůžkové vozy. Přál bych si, aby bylo více příležitostí, když máme ve Zličíně tak kvalitní továrnu. Vyrábíme v ní například příměstské jednotky pro švýcarské dráhy či lehké metro, které „běhá“ na gumových kolech a putuje do Itálie a Francie. A například pro Venezuelu dodáváme podobné vozy metra, které byly vyvinuty pro Prahu.
EURO: Jaké má zličínský závod postavení v rámci koncernu Siemens? Kolik lidí pracuje ve vývojovém centru kolejových vozidel a jak se toto centrum zapojuje do mezinárodních struktur? KAFKA: Zličínský podnik je technicky řízen přímo divizí transportních systémů se sídlem v Erlangenu. Je tedy součástí celosvětového strategického řízení výroby. Díky tomu, že je továrna přímo napojena na globální vývojový i výrobní proces a není zamčena do českých hranic, může získávat zahraniční zakázky. Ve vývojovém centru, jež řeší úkoly pro celý Siemens, nyní pracuje asi sto konstruktérů včetně ostravské pobočky. Ale bohužel dalších sto odborníků chybí.
EURO: Zřejmě narážíte na čím dál zřetelnější nedostatek kvalifikovaných technicky vzdělaných odborníků. KAFKA: Konstruktéři a lidé technických profesí nám opravdu scházejí, a to ve všech provozech. Vzniká z toho problém rozvoje nejen jednotlivých firem, ale rozvoje českého průmyslu obecně. A je nutné, aby se místní průmysl zasadil aktivněji o podporu školství. Dnes v zemi chybí dokonce několik generací techniků a odborných pracovníků, což je pochopitelně zásadní bariérou rozvoje. Jsme totiž schopni si ve světě koupit know-how, získat kapitál, ale rozhodně neumíme dostatečně ovlivnit výrobní faktor práce, tedy lidí, který se vyznačuje největší rigiditou. Navázali jsme tedy širokou spolupráci se školami. Například Siemens Kolejová vozidla má smlouvu o partnerství s ČVUT. Letos vyhlašujeme již devátý ročník Ceny Siemens s udělovanou medailí a finanční podporou pro nejlepší diplomanty a doktorandy. Cílem je podpořit zájem mladých o studium na vysokých technických školách. Na počátku devadesátých let vyvstala potřeba ekonomů, teď je saturace v oboru již poměrně slušná. Nyní scházejí technické profese. Siemens má neobsazená místa v celé řadě lokalit - do konce roku bychom potřebovali nabrat patnáct set zaměstnanců. Takže brzdou našeho rozvoje nejsou vnitrofiremní zdroje, ale velká externalita, to jest, zda budeme schopni zajistit potřebné pracovníky.
EURO: Působíte jako člen předsednictva Svazu průmyslu a dopravy, jenž je odpovědný za spolupráci se školstvím. Snažíte se na půdě Svazu podpořit atraktivitu technického vzdělání? KAFKA: Nepříznivá situace vyžaduje radikální zásah. Ale zatím se nám to nedaří dost dobře. Výchova lidí je totiž záležitostí téměř desetiletky a pro takto dlouhodobé projekty se česká podnikatelská veřejnost obtížně získává. Snažíme se na Svazu založit nadační stipendijní fond, který by podporoval schopné studenty, jenže se nedaří získat potřebnou podporu. Téma je čím dál naléhavější. V současnosti se už snad ledy trochu hnuly, ale například ještě před dvěma lety otázka pozornosti vzdělávacímu procesu nebyla na pořadu dne. Dnes tam sice již patří, jenže současná rozhodnutí přinesou plody za pět až deset let.
EURO: Uvažovali jste o náboru zaměstnanců ve východoevropských zemích? KAFKA: Už teď zaměstnáváme zahraniční dělníky, nejen z Východu, ale už i ze Západu. Věc však musí mít režim mimofiremní, v rámci celého hospodářství. Vladimír Špidla v době, kdy byl ministrem práce a sociálních věcí, zahájil projekty, které mají podporovat příliv zahraničních odborníků. Ale tyto pokusy nemají dostatečný rozsah. Musíme se rovněž dívat po vnitřních zdrojích, jak zájemce motivovat ke studiu techniky. To souvisí s celou strategií národního hospodářství, kam se tato země bude vyvíjet. Takové signály potřebují pochopitelně nejen investoři, ale i mladí lidé a jejich rodiče, když se rozhodují o budoucnosti. Na druhé straně může leccos udělat i průmysl. Mladší generace má totiž často zkreslené a zastaralé představy, co to znamená pracovat v továrně. A právě tady je třeba větší otevřenosti průmyslu vůči veřejnosti.
EURO: Nedávno Siemens dostal pokutu od Úřadu na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) i od Evropské komise za mezinárodní kartelovou dohodu. Proti rozhodnutí chce podat rozklad. Považujete tyto praktiky za běžné? KAFKA: Toto opatření ÚOHS směřuje vůči zahraničním divizím Siemensu. My jsme úřadu poskytli veškeré informace, o něž žádal, pokuty se však netýkají ani jedné z domácích firem; jde například o Siemens AG Německo či VA TECH Rakousko. O kauze ani moc nevíme, týká se to dvou nebo tří zařízení a tento obchod nešel přes českou pobočku. Kartely určitě nepatří k žádoucím praktikám, podvazují funkčnost trhu. Efektivita tržního hospodářství se z makroekonomického pohledu opírá o co nejlepší fungování trhu. V okamžiku, kdy vznikají „akce“, jež trh omezují, ať už jsou to aktivity firem či státu, dochází k suboptimálnímu fungování trhu, a tím i suboptimálnímu fungování celého systému. Siemens ve věci kartelu zahájil vyšetřování, které ukázalo, že v letech 2000 a 2001, došlo v jednotlivých případech k jednání, které nepovažuje za správné, a proto také příslušné zaměstnance propustil. V koncernu, jakým je Siemens, proběhnou miliony účetních operací denně. A někteří lidé, kteří nedokážou normálním způsobem uspět na trhu, se někdy snaží uspět i jinak. Beru to jako selhání lidského faktoru, protože systémy vnitřní kontroly Siemensu mi připadají poměrně sofistikované, ale jak vidno, vždycky se tam nějaká skulina najde.
EURO: V Německu čelí Siemens navíc i rozsáhlé korupční aféře. Oba skandály mohou poškodit pověst firmy a znesnadnit přístup k zakázkám. Pociťujete takové dopady? KAFKA: Korupční aféra se nás netýká již vůbec, ale to, co jsem obecně pravil v předchozí odpovědi, platí i zde. Takové jednání není v souladu s našimi interními pravidly. Chceme se chovat jako „corporate citizen“, a jsme tak i vnímáni. Takové individuální akce nám pochopitelně neprospívají, intenzivně je šetříme a musíme zavést opatření, aby se neopakovaly. Samozřejmě to není příjemné. V Česku však naštěstí nepociťujeme žádný dopad aféry.
EURO: Za loňský fiskální rok skupina Siemens ČR utržila 58,6 miliardy korun, což představovalo nárůst o 8,5 procenta. Jaké očekáváte výsledky letos? KAFKA: Díky konjunktuře v zahraničí se budeme pohybovat v přibližně podobné dynamice nárůstu exportu jako loni. I české hospodářství se bude rozvíjet podobně jako v minulém roce, a my porosteme asi ve stejné míře. Tudíž bychom měli udržet stejnou pozici. Samozřejmě pokud pominu vliv akvizic - například OEZ.
EURO: Jaký obor z vaší české skupiny byste označil za nejrychleji rostoucí? Ve kterých odvětvích naopak zůstává výkonnost za vaším očekáváním? KAFKA: Vzhledem k okolním podmínkám nejrychleji rostou ty části koncernu, jež spolupracují s automobilovým průmyslem. Pro ten jednak dodáváme automatizační a řídící systémy, typickým příkladem je výroba Škody Auto v Kvasinách. A pak také produkujeme součástky pro automobily, které souvisejí s naším elektrickým a elektrotechnickým portfoliem. Ve všech oborech se rozvíjíme velmi slušně, i když dynamiku, již lze sledovat v číslech celé české skupiny, nese především export. Podíl vývozu nyní dosahuje už pětašedesáti procent. Byli jsme také označeni za nejrychleji se rozvíjejícího exportéra poslední dekády a absolutně jsme třetím největším vývozcem z ČR. Obchod v zemi však v posledních letech stagnuje, i když na slušné úrovni. Pokud vezmeme prostý parametr, jako je poměr k HDP, tak se v poslední době pohybujeme na špici regionálních společností Siemens.
EURO: Siemens se na český trh vrátil před sedmnácti lety. Z malého podniku vyrostl v konglomerát pětadvaceti firem, jež zaměstnávají bezmála šestnáct tisíc lidí. Jaké má český Siemens postavení v rámci koncernu a co plánuje? KAFKA: Siemens se v Česku vypracoval do pozice obrovské firmy. I v rámci poměřování uvnitř koncernu jsme dosáhli vynikajících výsledků. Pomineme-li Německo, tak 12,5 procenta všech zaměstnanců Siemensu pracuje v České republice. A tento úspěch se opírá o to, že jsme začali vyvíjet vlastní podnikatelské kompetence – obchodní, vývojové, výrobní, servisní a další. Zkrátka jsme nezůstali jen v poloze překupníka zboží, ale důsledně se rozvíjeli v celém spektru Siemensu od elektráren až po zdravotnická zařízení. Další růst - zejména v oblasti inženýringu - však nyní naráží na již viditelné meze českého pracovního trhu. Nyní v rámci koncernu hledáme vlastní pozici a v Česku třeba vyrábíme osmdesát procent všech elektromotorů značky. Ovšem naší snahou je i z ČR poskytovat služby celému Siemensu. Máme tu například přes tři sta pracovníků v oblasti účetních služeb, kteří pracují i pro jiné pobočky v cizině. To je jedna z aktivit orientovaných do budoucna. Snažíme se rozšiřovat naše kompetence a servis pro zahraničí, což je velmi atraktivní rozměr činnosti zejména pro zaměstnance. Díky firemní síti se tak mohou dostat do celého světa. Siemens je totiž přítomen ve 190 zemích. Už jen tři organizace fungují ve více zemích: katolická církev, fotbalová asociace a třetí Coca-Cola. Ta ovšem používá naši telefonní infrastrukturu.
