Menu Zavřít

PŘEBYTEK PENĚZ ZKAZIL SILICON VALLEY

25. 7. 2001
Autor: Euro.cz

Spolumajitel Tiny Software technologiím WAP a GPRS nevěří

bitcoin_skoleni

Roman Kasan (32) spolumajitel a manažer firmy Tiny Software s adresou v Silicon Valley. Po matematicko–fyzikálním gymnáziu absolvoval obor ekonomika a řízení na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze. V roce 1990 vydal s kamarády knížku Cestování po Evropě. „Kamarádi ji chtěli vydat v nákladu dvaceti tisíc výtisků a prodávat to v Ostravě na náměstí z náklaďáku. Tak jsem jim řekl, proč toho nevytisknout sto dvacet tisíc a neprodat celý náklad Knižnímu velkoobchodu. Od roku 1991 soukromě podnikal. V letech 1993–1994 byl ředitelem Nadace Václava Havla pro obnovu Pražského hradu. „Říkal jsem si tehdy, že je zajímavé být v kontaktu s prezidentem, s guvernérem Tošovským, knížetem Schwarzenbergem. Z nadace odešel do firmy Software 602, kde pracoval jako obchodní ředitel až do odchodu k Tiny Software. „Přeměnil jsem ji z DOSové firmy na windowsovou a pomohl jsem jim zásadním způsobem definovat produktovou řadu. Má dvě děti, jednu manželku a dva psy.

EURO: Proč jste odešel z pozice obchodního ředitele známé firmy Software 602 do malého start–upu? KASAN: Už mě to tam nebavilo. S majitelem firmy Richardem Kauckým jsem nakonec měl odlišný pohled na svět. První rozpor vypukl, když kluci z Tiny Software přišli za námi, jestli jejich firmu nechceme koupit. Tehdy se jednalo o relativně malé peníze, snad tři miliony korun, a já jsem viděl přednosti jejich technologie. V 602 se internet rodil za velkých bolestí a produkt Tiny Software by mohl hodně pomoci. Kaucký nechtěl a říkal, že si vyvineme podobný produkt sami. Potom jsem byl nějakou dobu jako zástupce firmy v Anglii a stále jsem ho přesvědčoval, že je potřeba tam založit anglickou firmu, a ne působit tam jako nastrčený člověk bez vlastní kanceláře. To on také nechtěl pochopit. Do určité doby máte chuť překážky zdolávat, pak už je nezdoláváte. S vývojáři z Tiny jsem byl v kontaktu od roku 1997 a pak jsme se dohodli a šel jsem do toho. Jejich technologii jsem věřil od začátku. EURO: V Silicon Valley, kde jste založili pobočku, nebo spíš nové ústředí Tiny Software, pobýváte již déle než rok. Jaký je poměr příjmů a nákladů, šel byste do toho znovu? KASAN: Začátek byl hodně těžký, a kdybych byl věděl, co mě všechno v prvních týdnech a měsících čeká, tak bych celou akci zvažoval mnohem více. Na druhou stranu nyní vidím, že úsilí se vyplatilo. EURO: Co to konkrétně znamená? KASAN: Máme stabilizovanou firmu na nejrozvinutějším trhu na světě, vyděláváme peníze, osobně mám dobrou zkušenost, děti se naučí dobře anglicky. A mí společníci mají pocit, že firma jde dobrým směrem. Dosáhli jsme něčeho, na co bychom se před rokem ani neodvážili pomyslet. EURO: Máte na mysli výši tržeb? KASAN: Nejen to. Z Čech se může zdát založení firmy v Americe jako jednoduchá záležitost, ale již vím, že to vůbec jednoduché není. EURO: Jaká byla celková výše nákladů na zřízení pobočky v Silicon Valley? KASAN: Začít se dá s málem. Sbalil jsem se, odjel do Ameriky a začal jsem tam sám. Pronajal jsem si malý pokojík bez oken, tři krát tři metry v nějakém byznys centru a tam sám poskytoval zákazníkům veškerý servis. K dispozici jsem měl ještě připojení na internet a jednu telefonní linku. Ale to není ještě firma, i když jsem statečně kamufloval, že jsme velká společnost. Jenže růst musíte, jinak se z toho zblázníte. Takže jsem musel najímat lidi, hledat větší kanceláře, udělat firmu. EURO: Jaké máte zkušenosti s najímáním lidí v Silicon Valley? KASAN: Můžete si myslet, jak skvělý produkt máte a nabízíte, ale uchazeči o zaměstnání se na to dívají jinak. Vidí jednoho člověka v malé kanceláři, který s něčím začíná. Žádná budoucnost. Takže jsem musel vynaložit spoustu energie, abych získal zaměstnance a přesvědčil je, že Tiny Software má dobrou perspektivu. Byznys jde pomaličku nahoru. Nejprve najímáte lidi, kteří nemají takovou hodnotu, a teprve když je firma zajetá, tak o místo začnou mít zájem i schopní zaměstnanci. Na trhu práce v Silicon Valley si člověk nemůže vybírat, jak by chtěl. Spíš si zaměstnanci vybírají zaměstnavatele, než aby zaměstnavatelé měli možnost si vybírat mezi zájemci o práci. EURO: Kolikrát více platíte zaměstnancům v Silicon Valley než v Plzni? KASAN: Je potřeba si uvědomit, že v Čechách pracovní síla neplatí za dům patnáct milionů korun, neplatí za večeři dva tisíce korun. Takže člověk, který má v Silicon Valley měsíčně čtyři tisíce dolarů, se dá přirovnat k člověku, který má tady dvacet pět tisíc korun. Platíme tedy za zaměstnance v Americe zhruba šestkrát více než za zaměstnance v Plzni. EURO: Jaké jsou rozdíly při přijímání zaměstnanců v USA a v České republice? Co vás nejvíce překvapilo? KASAN: Všechny programátory máme v Plzni, v Santa Claře máme technický a zákaznický servis. Chce to mít v Americe technickou podporu, aby zákazník ze Států, který něčemu nerozumí, nemusel volat do zámoří a aby se s ním bavil rodilý mluvčí. Na technickou podporu jsem samozřejmě nehledal žádné Einsteiny. Stačili lidé, kteří jsou schopní to dělat. Přece jen mě ale překvapilo, s jakou suverénností vám Američané tvrdí, že jsou v daném oboru mistry světa, že všechno umějí, a pak zjistíte, že nerozumí naprosto základním věcem. Očekával jsem, že tam je tolik lidí v IT, že někdo musí zbýt i na nás, ale bylo to naivní. Na první inzeráty se neozval vůbec nikdo. V Silicon Valley je nezaměstnanost pod dvě procenta. EURO: Zaskočilo vás kromě přijímání zaměstnanců ještě něco jiného? KASAN: Nepočítal jsem také s tím, jak draho tam bude. Nejen pracovní síla, ale i bydlení a pronájem kanceláře. Vůbec sehnat volnou a příhodnou kancelář je problém. Dneska vlastníci kanceláří často chtějí kromě nájmu i podíl ve firmě! To si nedovede nikdo představit. Prostředí je tam zrůdné a nemá s tržním hospodářstvím nic společného. Naprosto to zkazily fondy rizikového kapitálu. Vyhnaly ceny strašně nahoru. Jediný rok stačil k tomu, aby průměrná cena domu vzrostla ze tři sta padesáti tisíc dolarů na pět set padesát tisíc a ceny stále rostou, protože málo domů je na prodej. Jim Clark, spoluzakladatel firmy Netscape, koupil jedenáctiakrový pozemek, což je asi čtyřicet tisíc čtverečních metrů, s jedním polorozpadlým hřebčínem za padesát dva milionů dolarů! Před rokem podobný pozemek stál čtrnáct milionů dolarů. EURO: Čím zkazily Silicon Valley fondy rizikového kapitálu? KASAN: To jejich šílené množství peněz zaplavilo celé údolí, což má negativní vliv na podnikatelské klima. Firma potřebuje mít například dobrý přístup k pracovní síle, která má přiměřené nároky na platy. Jenže když náklady na bydlení a život v Silicon Valley jsou výrazně vyšší než jinde, tak i požadavky zaměstnanců jsou vyšší. Navíc peníze od fondů rizikového kapitálu umožnily existenci firem, které by jinak nepřežily. Jsou to firmy, které nevydělávají žádné peníze a pouze žijí z investovaných peněz, což kazí morálku lidí. Zaměstnanci jsou tam strašně rozmazlovaní. Není výjimkou, že v dot com firmách mají zaměstnanci zdarma jídlo a pití, že pro ně firmy pořádají různé party, které stojí třeba šedesát tisíc dolarů. To byla teď móda v San Franciscu, chodit každý večer po různých firemních večírcích. A potom když přijdete s reálným podnikatelským plánem, tak máte problém získat lidi, kteří nejsou zkažení z toho nereálného prostředí. Záplavy peněz od venture kapitalistů kazí Silicon Valley, ale co dělat, život je boj. EURO: Vy nechcete, aby do vás nějaký fond rizikového kapitálu investoval? KASAN: Zvažujeme to. Ale venture kapitalisté neinvestují do míst, která jsou vzdálená. Kdybychom zůstali v Plzni, tak by do nás nikdo z Ameriky neinvestoval. S výjimkou fondů, které mají v Čechách nějaké zastoupení, ale ty jsou zase většinou strašně nenažrané. Nabízejí málo peněz a chtějí velké podíly. Byli jsme již na jedné prezentaci, jednali s fondem Intelu, i když na řádově vyšší úrovni než tady kluci z Centrum.cz. Nás poškodil Microsoft, když uvedl část našeho produktu jako součást svého operační systému, tedy vlastně zadarmo. Zatím jsme sami bez venture peněz, ale hodnota Tiny Software měsíc od měsíce roste, takže nás to nijak nepoškozuje. V jedné chvíli musíte ale zvážit, zda chcete nadále růst sami, ale pomalu, anebo potřebujete peníze na rychlý růst. Uvažujeme v rovině osmi až deseti miliard korun. Menší investice nemá cenu, na to si vyděláme sami. EURO: Projevil se v Silicon Valley nějak propad IT akcií na Nasdaqu? KASAN: Mnohé dot com firmy zavírají krám, neboť jim docházejí investorovy peníze. Krachy by mohly uvolnit trochu zaměstnanců, což by mohlo zlepšit situaci na trhu práce. Když si nyní dáte inzerát, že hledáte člověka na teleworking, tedy že nabízíte práci z domu po telefonu, tak najdete milion lidí po celých Spojených státech. Když hledáte někoho do kanceláře, tak se taky třeba neozve vůbec nikdo. EURO: Vedou tyto krachy k větší opatrnosti venture kapitalistů? KASAN: V novinách jsem už četl, že někteří investoři prohlásili, že do B2B nejdou, že ty firmy jsou strašně přehřáté. Ale obecně nevím. Stále platí, že venture kapitalisté investují do lidí. Takže když někomu věří, peníze jeho společnosti vždycky dají. EURO: Jak hodnotíte rozjezd internetové ekonomiky v Čechách? Věříte například nově vznikajícím portálům? KASAN: Dot com nevěřím obecně. Jsou to výstřely, z nichž tak jeden z deseti zastřelí zajíce. Americké investice do evropských portálů je potřeba vidět jejich optikou. Oni vidí Evropu za sebou tak dva až tři roky, takže očekávají, že dnes si koupí na trhu pozici a peníze z toho půjdou za ty tři roky. Navíc je třeba si uvědomit, že portál se stále více stává obchodním kanálem a z marží prodejů získávají portály více peněz než z inzerce. Tři nebo čtyři portály v České republice je možná trochu hodně, ale proč to nezkusit, zas tolik peněz to nestojí. EURO: Jaká je nyní móda v Silicon Valley? Do čeho nyní venture kapitalisté nejvíce investují? KASAN: IT ekonomika žije ve vlnách a musíte vždycky znát klíčová slova. Před rokem začala kulminovat vlna dot com, pak dot com vyšumělo a objevilo se nové zaklínadlo: B2B (business to business). Pak přišel průšvih s B2B a teď frčí ASP (aplications service providers). Další velká zaklínadla současnosti jsou ještě wireless (bezdrátové technologie) a optical cables (optické kabely). EURO: Proč vyslovujete B2B s takovým despektem? V Čechách na IT konferencích jde ještě o docela vážně pojímané téma. KASAN: Ohodnocení B2B firem, které nabídly na Nasdaqu své akcie, byla nepodložená. Ukázalo se, že velké tradiční korporace si vybudují exchange server samy, že ty start–upové firmy nebudou mít tolik zakázek, jak se předpokládalo. EURO: Ve wireless má naopak Evropa náskok před Spojenými státy. Operátoři mobilní telefonie nyní oznamují nástup GPRS, nové technologie, která by měla mimo jiné umožnit rychlé připojení k internetu prostřednictvím mobilního telefonu. KASAN: Očekávám, že GPRS vyšumí, jak přišuměla. Není to konečná stanice, kde se technologie zastaví. GPRS nebude nikdy takovým standardem, jako je GSM nyní. Četl jsem několik článků, že pro GPRS je problematická enormní spotřeba elektrického proudu. Telefonování bude strašně náročné na baterie, takže reálně určitě nebude běhat na teoreticky možné rychlosti 171 kilobitů za sekundu. Nedělal bych z GPRS velkou vědu. Chvíli to budou propagovat, pár nad–šenců si to koupí, tím to skončí. EURO: WAP ale přece nabízí spoustu zajímavých aplikací pro koncové uživatele. Například když člověk zabloudí, tak může využít navigační wapový systém. A v současné době přes GSM je WAP drahá záležitost, protože se platí za každou minutu spojení, kdežto GPRS umožní platit jen podle objemu přenesených dat – bude možné být stále on–line a téměř zadarmo. KASAN: Dokud někdo nevymyslí skládací display pro mobilní telefon, nebo třeba promítání z mobilního telefonu na zeď, tak nevěřím v rozšíření využívání internetu skrze mobilní telefony. Nevěřím ani moc technologii WAP, protože potřebuje, aby se všechny informace na serveru přeložily do jiného kódu. Myslím si, že telefon je na telefonování, a proto mu stačí malý display, a že pro přístup na internet budou třeba palmpiloty s normálním browserem. EURO: Jaké máte zkušenosti s americkou byrokracií, s běžným životem v Kalifornii? KASAN: Nejdřív byl velký problém s vízem, protože mi nechtěli dát podnikatelské. S tím souviselo, že mi odmítali vydat Social security number, bez kterého nedostanete kalifornský řidičák a v bance vám neotevřou ani běžný účet. EURO: Tam nemůžete jezdit na český řidičák? KASAN: Já jsem to dělal, ale platí tam zákon, že do dvaceti dnů po zavedení trvalé adresy musíte mít kalifornský řidičák. Jednou mě chytli, jak jsem ještě bez jejich řidičského průkazu jel ve čtyři hodiny ráno z práce rychlostí osmdesát mil, což bylo příliš. Ptali se, jestli v Čechách se může jezdit takhle rychle. Řekl jsem, že ne, ale že taky ve čtyři ráno není na ulicích tolik policajtů. Což je pobavilo, a tak mě pustili. Oni mi totiž neměli co vzít, jejich řidičák jsem neměl a pokutu dát nesmějí. Tam když uděláte přestupek, tak policisté vám dají výzvu, abyste se dostavil na soud, který vyměří výši pokuty. EURO: Děti posíláte do soukromých škol? KASAN: Ne. V Silicon Valley na rozdíl třeba od Chicaga jsou státní školy na dobré úrovni. A i bezpečnost je tam vysoká. Nepamatuji se, že by někde třeba unesli někomu dítě. Budovy škol sice připomínají spíše garáž, ale vzdělání v nich děti získají slušné. Navíc si zvyknou na pestrou mezinárodní společnost. Spolužáci jsou z celého světa, stejně jako my – cizinci nebo přistěhovalci. Nyní se ale přece jen ve státním školství objevuje problém, který mimochodem taky souvisí s množstvím peněz, které do údolí lijí venture kapitalisté. Jak rostou ceny za bydlení, stagnující učitelské platy přestávají stačit a učitelé odcházejí. Stát proto zvažuje osvobodit učitele od povinnosti platit daň z příjmu, aby si je tam udrželi. V Kalifornii si totiž na rozdíl od České republiky uvědomují, že vzdělání dětí je jedním z primárních úkolů celé společnosti a státu.

  • Našli jste v článku chybu?