Precedenční kauza

Po bankách se ministerstvo soustředí na další poskytovatele finančních služeb

Ve vlně pozornosti, kterou soustředila otázka, zda se podaří banky přimět k podpisu takzvaného memoranda s ministerstvem financí, se téměř vytratila ze zřetele skutečnost, kam vlastně probíhající debata věcně dospěla. Již pouhý popis toho, co jsme jedni i druzí odpracovali, jasně naznačuje, že skutečným vítězem posledních měsíců není ani ministerstvo, ani banky, ale především zákazník.

Posuny na obou stranách.

Názorově se posunuly především banky. V porovnání se začátky debaty s ministerstvem jsou dnes daleko vstřícnější a nabízejí řešení či další diskusi k otázkám zveřejňování sazebníků poplatků, ať už jde o časový předstih oznamování jejich změn, přikládání relevantních pasáží sazebníků ke smlouvám se zákazníky, tvorbu instrumentů pro propočítávání dopadů změn sazebníků či celkové ceny poskytnutých služeb (takzvané elektronické kalkulačky), dostupnost celkových sazebníků či případné jejich poskytnutí do jednotné databáze. Názorový posun bank se ovšem týká i reklamy, poskytování informací o produktech cestou takzvaných infolistů či úvahy o sjednocování definic propočtu ukazatelů. Jsou i témata, kde není sporů vůbec: podpora finančního vzdělávání spotřebitelů, tvorba kodexu práv bankovních klientů, potřeba vést trvalý dialog a tento dialog konečně postavit na objektivní a expertní základy.
Názorově se ovšem posunulo i ministerstvo, například přestalo vynucovat pro stát zjevně neodůvodnitelné výhody na úkor ostatních klientů bank (platby ve prospěch státu zdarma). Víceméně opustilo předčasné úvahy o přenositelnosti čísla účtu. Jiné náměty sice zůstaly, ale jejich dikce byla zjemněna či oslabena (třeba úvahy o zveřejňování vedených sporů, otázky přestupního servisu při změně banky, zveřejňování informací o sazebnících, možnost odmítnout zasílání reklamy). Byl vyslyšen argument o diskriminujícím dopadu iniciativy ministerstva na bankovní sektor a v rétorice se stále více objevuje spíše odvolávka na sektor finanční (reklamní standardy).

Kodex chování.

I díky tomuto příznivému pohybu směrem k názorové shodě mohl vzniknout pracovní návrh Kodexu chování mezi bankami a klienty, který se stane - doufejme co nejdříve - společnou platformou všech bank. Obsah kodexu zcela jistě reflektuje i většinu námětů, s nimiž do debaty ministerstvo vstoupilo. V řadě aspektů jde dokonce i dále, a naplňuje tak kromě jiného i ideu, se kterou se od počátku pracovalo, tedy že nejefektivnější cesta k cíli vede přes princip samoregulace. Za iniciativou vzniku kodexu byla idea, že vytvoří jistý standard vztahů mezi bankami a klienty a že konkurenční prostředí bude banky nutit nejen se s ním ztotožnit, ale dokonce se snažit poskytnout jako bonus zákazníkům ještě více. Že to byla idea správná, ukazuje skutečnost, že minimálně jedna banka (Česká spořitelna) již dokázala na kodex asociace rychle reagovat a že se jím řídila a inspirovala při formulaci kodexu vlastního.
Je nutno ovšem otevřeně přiznat, že jakkoliv jsme si v mnoha ohledech porozuměli a pozitivně se navzájem ovlivnili, zůstala na druhé straně i témata otevřená a nekonsenzuální – jde například o záměr uplatnit na některé činnosti bank cenovou regulaci (zákaz poplatku za rušení účtu) či vynucování dvojích cen (pro ty, kteří se rozhodli z banky odejít) nebo o snahu omezit svobodu produktové diferenciace mezi bankami (úmysl znemožnit to, co nepřesně je nazýváno „vynucené“ služby). U většiny těchto námětů banky nemají prostor pro kompromis a musí trvat na tom, že jejich realizace by byla nepřípustným a neodůvodněným zásahem do svobody podnikání.

Pravolevý střet.

A tak na jedné straně zaznamenáváme posun k lepšímu, na straně druhé debata mutuje od ochrany spotřebitele směrem k názorům na svobodu podnikání. Střetly se to tu totiž dva názorové světy. Na jedné straně svět, který věří tomu, že trh a konkurence přinesou užitek všem a v první řadě spotřebitelům, na straně druhé straně svět, v němž cesta k zákazníkovi vede přes regulaci a státní zásahy. A to je názorový střet navýsost politický, velmi pravolevý, který svou povahou patří na půdu parlamentu a nedá se uhrát jen cestou komunikace a neformálního vlivu ministerstva na banky. A je to téma, které do Parlamentu patří právě teď, v předvolební čas. A patří tam o to více, že tato debata zjevně plní roli precedenční aktivity, protože ministerstvo dává jasně a explicitně najevo, že svou pozornost hodlá zaměřit i na další sektory ekonomiky a další oblasti podnikání. Na základě toho, co jsme při debatách od zástupců ministerstva slyšeli, lze soudit, že po bankách tak přijdou na řadu pojišťovny i další poskytovatelé finančních služeb. A po nich třeba mobilní operátoři, distributoři energií a další.
Kauza bank je kauzou precedenční. V ní máme v tuto chvíli dva subjekty, které podepsaly dohodu o vedení dalšího dialogu a jasně deklarují ochotu se dohodnout. A přesto stojíme na rozcestí. Jedna cesta je cestou dohody, druhá cestou síly. Jedna cesta je cestou trhu, druhá cestou jeho omezování. Už první měsíce příštího roku ukážou, která bude vybrána. Zájmem zákazníků a vůlí bank je vydat se cestou první, nikoliv druhou.