Přechozený katar

Jak se nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová stala političkou

Beneš vyhnal Němce, Němec vyhání Benešovou. Slovní hříčka o kompetenčním sporu ministra spravedlnosti Pavla Němce s nejvyšší státní zástupkyní Marií Benešovou sice věcně kulhá, zato sedí co do osobní nevraživosti znesvářených stran. Doslova na vlásku viselo do půlky minulého týdne křeslo pod první dámou českých žalobců, která tvrdou kritikou ministerstva spravedlnosti překročila Rubikon a politickým postojem ostře rozdělila strany na naší scéně. Někteří politici tvrdí, že její odvolání vládou bylo na spadnutí, ale nedošlo k němu. Bohužel, protože tažení Benešové proti Němcem schválenému vydání trestně stíhaného katarského prince Hámida bin Abdal Sáního do Kataru - jakkoli lze mít na věc různý pohled - představovalo jenom vrchol řady předchozích konfliktů, kdy nejvyšší státní zástupkyně ovlivňovala politiku svými razantními komentáři k citlivým kauzám. Což by ve své pozici neměla. „Často jsem přemýšlela, kdo ji vlastně řídí, ale ona je prostě taková. I když je to velmi nešťastné,“ řekla o Benešové týdeníku EURO například poslankyně Eva Dundáčková (ODS) z ústavně právního výboru sněmovny. Část poslanců ODS, US-DEU i ČSSD neoficiálně ohledně postojů nejvyšší státní zástupkyně připouští, že jsou reliktem nepolitické politiky selského rozumu Václava Havla, za jehož éry v lednu 1999 Benešovou Zemanova vláda na návrh tehdejšího šéfa resortu spravedlnosti, nestraníka Otakara Motejla, vynesla do funkce.

Kottův den.

Kudy vede aktuální politická hranice mezi příznivci a odpůrci Marie Benešové, se názorně ukázalo minulé úterý. Protože kvůli chystané středeční schůzce obou protagonistů sporu s premiérem Jiřím Paroubkem vypukla obava, že vláda týž den na Němcův návrh odvolá nejvyšší státní zástupkyni z funkce, svolala předsedkyně ústavně právního výboru Vlasta Parkanová (KDU-ČSL) mimořádné večerní zasedání, při němž měli znesvářenci vysvětlit své postoje a poslanci pak dát kabinetu dobrozdání. Bude to mít „klíčový vliv na budoucí charakter české justice“, dramatizovala dopředu Benešová. Parkanová dokonce ponecháním šéfžalobkyně v křesle podmínila svou podporu Paroubkově vládě. Němec (poprvé od nástupu do funkce loni v srpnu!) i Benešová dorazili, ale drama se nekonalo. V politickém dusnu se devatenáct členů výboru tři čtvrtě hodiny přetahovalo, zda věc vůbec projednávat: pro bylo nakonec jen devět poslanců za ČSSD a KDU-ČSL, zbytek se zdržel (osm) nebo byl proti (dva). K těmto opozičníkům z ODS a KSČM se přidal i vládní unionista Petr Kott. Protože třeba místopředseda US-DEU Svatopluk Karásek je ze sporu Benešová - Němec zoufalý a chválí Benešovou pro její spravedlivost, je zřejmé, že řez podpory vede přímo prostředkem Unie svobody.
Schůze se rozpadla, Benešová dál vedla svou: „Panu ministrovi vůbec nepodléhám. On má pouze oblast správy, kde je mým nadřízeným. Ale pokud jde o kauzy, tak tam jsem naprosto soběstačná a státní zástupci rovněž,“ řekla týdeníku EURO. Smírčí středeční schůzka Paroubek - Němec - Benešová pak místo stínání hlav problém zametla pod koberec. Paroubek míní, že obě strany sporu mají hledat společné schůdné řešení včetně omluv za některé výroky. Jenže aktivistická nejvyšší státní zástupkyně si těžko nechá nasadit náhubek.

Zemanova Marie.

Politikaření provázelo Benešovou hned od nástupu do funkce. První ránu nezávislosti nejvyšší státní zástupkyně dal v únoru 2000 premiér Miloš Zeman, když prohlásil, že kdyby měl šestnáct Marií Benešových, tak jich bude šestnáct sedět v jeho vládě. Chtěl ji jmenovat ministryní vnitra, ale odmítla a post získal Stanislav Gross. Benešová chválu od Zemana nazvala medvědí službou, o rok později však její úřad oznámil, že hodlá přezkoumat neúplné důkazní řízení při soudním projednávání kauzy „předsarajevského“ místopředsedy a pokladníka ODS Libora Nováka. Začalo se spekulovat o politické objednávce. V té době ji za svého anděla strážného označil i tehdejší „postrach gaunerů“ Miroslav Antl, později Grossův bezpečnostní emisar v Českém Telecomu. V současném příběhu katarského prince občanští demokraté opatrně stojí za Benešovou. Například Ivan Langer tvrdí, že s ohledem na výkony ministra Němce podporuje menší zlo. Dříve šli ovšem nejvyšší státní zástupkyni po krku. „Kdybych s tím mohl něco dělat, v úřadu bych ji jistě nenechal,“ prohlásil předseda ODS Mirek Topolánek loni na jaře poté, co Marie Benešová v Hospodářských novinách uvedla pár dní po zatčení kladenského starosty Milana Volfa (ODS), že „pomalu každý starosta se chová jako gubernátor“. Tím se Benešová dotkla hájemství ODS a Topolánek ji vzkázal, ať zanechá podobných mediálních afér, protože urazila 6000 starostů (později se za svou reakci omluvil). Mimochodem, zastání tehdy šéfžalobkyně našla u mimoparlamentní ODA, v níž dříve působila část dnešních unionistů, i Vlasta Parkanová.

Naděje pro Kořistku.

Ještě předtím Benešovou nenechala v klidu ani kauza spadlého vánočního stromu na pražském Staroměstském náměstí. Veřejně zpochybnila policejní posudek, tvrdící, že nehodu zavinilo nekvalitní dřevo: „S tím jsem se skutečně v životě, a věřte mi, že mám bohatou praxi, nesetkala,“ vložila se rozšafně do případu.
Výrazně zasáhla i do vyšetřování úplatkové aféry unionistického poslance Zdeňka Kořistky. Už tehdy šlo o Mlynáře (Kořistka pro něj požadoval ministerské křeslo) a Němce (rivala Mlynáře ve vládě nechtěl). Když kauza uvadala a ostravský státní zástupce Martin Fraš ve snaze vydolovat důkazy proti Marku Dalíkovi a Janu Večerkovi nechal špehovat šéfa nejsilnější opoziční strany, zatímco Frašovi nadřízení státní zástupci Josef Bláha a Zlatuše Andělová chtěli bezvýsledné vyšetřování stopnout, vzala věc do rukou Benešová. „Ta kauza mě zajímá právě z toho pohledu, že se nedokázali sjednotit v názoru. Vyvolalo to ostudu, protože jestli to běžný občan sleduje, tak si řekne: proboha, co je to za právníky, když se nesjednotí v právním názoru na věc,“ vysvětlila letos v dubnu. Kořistkovy argumenty dostaly druhou šanci.
Vztahy Benešová - Němec se zkalily hned po ministrově nástupu do úřadu loni v srpnu. Zase kvůli nevhodné publicitě. Benešové úřad totiž zveřejnil informaci, že Česko chce při jednáních o vydání Viktora Koženého z Bahamských ostrovů využít smlouvu z roku 1925, která se týká všech tehdejších britských kolonií. Němec si tehdy Benešovou pozval na kobereček a vyčinil ji za únik informací. Dodnes tvrdí, že klička k vydání Koženého selhala právě kvůli vyzrazení.

Bílý Mlynář, černý Němec.

Politická angažovanost Benešové vygradovala v aféře kolem prince Sáního a v souběžné kauze úniku informací o chystaném obvinění dnes již bývalého ministra informatiky Vladimíra Mlynáře kvůli finančním transakcím společnosti Testcom. Mlynářovi na jeho žádost sdělila, že viníkem je ministerstvo spravedlnosti, respektive že informaci zaslala ministru Němcovi po jeho tiskovém mluvčí Petru Dimunovi.
Tím nejenže vstoupila do sporu unionistických kohoutů, ale navíc ostře napadla vedení US-DEU, o němž si myslí, že zasahuje do chodu justice. Resort spravedlnosti prý ve skutečnosti řídí šéf Němcova kabinetu Pavel Škvára s Dimunem. Benešová sdělila, že Škvára se ve snaze zmírnit dohled nad případem katarského prince sešel s pražským městským státním zastupitelem Lubošem Pětníkem a že zápis z tohoto setkání předává vyšetřovateli.

Kladivo pro politiky.

Interpretací sváru jako boje mezi mocí výkonnou (ministerstvo) a soudní (státní zastupitelství a soudy) se Marie Benešová automaticky pasovala do role vůdkyně boje za nezávislost české justice. Čili suverénní političky postrádající loajalitu vůči svému ministrovi. Však jí hned podporu jako nějaké fankluby vyslovily Soudcovská unie a Unie státních zástupců, i když třeba ombudsman Otakar Motejl zůstal zdrženlivý.
Že postup Benešové toleruje vláda, když trvá politická podpora většiny ČSSD, lidovců a části US-DEU, je smutná matematika. Proč ale partyzánštinu nejvyšší státní zástupkyně po Topolánkových hrozbách nápadně přestala kritizovat ODS? „Nemohu říci, že by někomu stranila,“ říká třeba stínový ministr spravedlnosti ODS Jiří Pospíšil. „Některé její výroky byly nešťastné, postupuje nestandardně, ale ani ministr Němec nevede resort standardně,“ dodává. Budiž, ale Němcovy výkony s Benešovou nesouvisejí. Že by ODS čekala na výsledek kauzy Kořistka? Nebo snad kalkuluje s povolební spoluprací?