Jakub Vágner měl ještě před několika lety našlápnuto k slušné hudební kariéře. Ostatně příjmení Vágner je v Česku zavedenou muzikantskou značkou, kterou v 70. a 80. letech úspěšně budoval jeho otec Karel. Hudebního talentu měl Vágner junior dostatek, ale víc než basa ho lákal rybářský prut a voda. Když pak začal natáčet dokumentární filmy pro Českou televizi (ČT), muziku definitivně pověsil na hřebík a vrhl se na rybaření.
A udělal dobře. Nejenže docílil několika světových rekordů v oblasti největších ulovených ryb daného druhu, ale z rybolovu pro televizní kanály vytvořil zajímavý byznys. Nutno však podotknout, že jeho kariéru nejen odstartovala, ale také akcelerovala veřejnoprávní televize. Z dokumentů, které má týdeník Euro k dispozici, například vyplývá, že ČT zaplatila za jedinou ze tří letošních expedic s názvem „Giganti Jakuba Vágnera“ více než 2,8 milionu korun.
Z šestadvaceti dnů, jež Vágnerův tým odpracoval v Indii, vznikly dva dokumenty se stopáží 26 minut. Tomu se říká efektivita! Zajímavostí je rovněž fakt, že celou „gigantickou sérii“ pro ČT produkuje společnost Multisonic, kterou spoluvlastní rybářův otec Karel. Zveřejnění těchto informací nemá za cíl diskreditaci rodiny Vágnerů, nýbrž poukázat na obrovsky neefektivní a především takřka nekontrolovatelné nakládání s finančními prostředky veřejnoprávní televize.
V ČT, ačkoli je to kolos s více než sedmimiliardovým rozpočtem, totiž neexistuje žádný centralizovaný systém pro sledování nákladů na výrobu pořadů. Přístup k těmto klíčovým datům nemá ani patnáctičlenná Rada ČT, která má, respektive měla by ze zákona chod veřejnoprávní instituce kontrolovat. Přitom jen v letošním roce hodlá televize na takzvaný výrobní úkol – tedy tvorbu pořadů – vynaložit téměř 3,3 miliardy korun. Dvě třetiny této sumy připadnou externím subjektům.
I za předpokladu, že pomineme procesní a morální aspekty tohoto nepochopitelného nedostatku, zůstává rozum stát nad nehospodárným využíváním koncesionářských poplatků. Televize si ale poslední roky žila značně nad poměry, během tří let jí inkaso poplatků stouplo dvojnásobně a finančně doslova překrmená instituce neměla důvod šetřit. Ve fondu televizních poplatků, jakémsi daňově uchopitelném rezervním fondu, se nashromáždily tři miliardy, čímž se opájel nejen odstupující generální ředitel Janeček, ale i politici v parlamentu.
Jenže tučná léta na Kavčích horách definitivně skončila. Již v loňském roce klesly výnosy ČT téměř o čtyři sta milionů korun, čemuž televize – ze zákona hospodařící s nulou – musela alespoň zčásti přizpůsobit i nákladovou stránku. Firma také sáhla do fondu televizních poplatků, podle původních plánů se mělo jednat o zhruba stomilionovou injekci na provoz. Dá se očekávat, že letos to bude ještě víc, a i sám Janeček těsně po oznámení své rezignace připustil, že bez významnějších úsporných kroků může mít televize brzy problémy.
Před jeho budoucím nástupcem stojí několik zásadních, takřka politických rozhodnutí (vedle stranických špiček totiž mají na kormidlování ČT výrazný vliv i šéfové profesních odborů). Otázka první – zda ČT na zelené louce postaví nové studio v Brně, v odhadovaných nákladech téměř tři čtvrtě miliardy korun. Otázka druhá – najde se v rozpočtu či rezervním fondu, dost peněz na rekonstrukci Kavčích hor, které svými standardy neodpovídají jednadvacátému století? Otázka třetí – najde nový šéf pro své lidi práci? Respektive, jak se postaví k obrovské přezaměstnanosti, která v ČT, především v centrále, panuje. Mezi téměř třemi tisícovkami lidí totiž sedí nejen spousta „téhápéček“, ale i řada nevyužitých televizních profesionálů, a to i proto, že se dvě třetiny TV výroby zadávají externistům.
Do toho se bude muset nový generál vypořádat s významným výpadkem příjmů, pokud přes senát a prezidenta projde novela zákona omezující reklamu na prvním a zpravodajském kanálu státní televize. Peníze za klasickou inzerci ČT nijak zásadně chybět nebudou, většina současných příjmů přes ni stejně jen protékala na jiné aktivity, kupříkladu do fondu kinematografie. Dramatičtější situace však nastane v případě teleshoppingu a sponzoringu, kde může ČT reálně vypadnout až 200 milionů příjmů, jež zůstávaly na Kavčích horách.
Zatím není nutné šířit paniku. Faktem ale je, že pokud nový ředitel nenaordinuje České televizi efektivní úspornou dietu, tedy i důsledné sledování výrobních nákladů, může televizní Otesánek rychle projíst zbývající rezervy, a pak už není k problému daleko.
