Miliony se letos vydělávaly především na fotbalové Letné
Je úterý 9. prosince, těsně po půl jedenácté večer. Na pražské Letné rozehrává Karel Poborský přímý kop. Hlava Marka Kincla je u míče o půl vteřiny dříve než ruce italského brankáře Peruzziho, balon se otírá o břevno a zapadá do sítě. U televizních obrazovek se radují statisíce Čechů, přímo na sparťanském stadionu jásá osmnáct tisíc lidí. Jeden z nich je v mrazivém večeru určitě nejšťastnější: prezident Sparty Vlastimil Košťál. Vítězství nad Laziem Řím a postup do osmifinále Ligy mistrů znamená další tři miliony švýcarských franků, tedy více než 63 milionů korun, které poputují do klubové pokladny. Byl to dobrý rok. Příští má být pro český sport lepší.
Veselé sparťanské Vánoce.
Postup mezi nejlepších šestnáct evropských klubů v milionářské soutěži s sebou přináší vedle „zobchodovatelné“ sportovní prestiže také mnohamilionové příjmy. Dva zápasy v předkole a šest utkání, z toho dvě vítězné, v základní skupině Ligy mistrů mají pro Spartu hodnotu 197 milionů korun. Pokud se podaří českému mistrovi další zázrak, to jest postoupit přes AC Milán, loňského vítěze Ligy mistrů, inkasuje klub další 63milionovou prémii. A ještě další peníze Spartě přitečou po skončení celého ročníku soutěže, až bude Evropská fotbalová asociace (UEFA) rozdělovat podíly z příjmů z televizních práv. Vzhledem k tomu, že hrála ve skupině s kluby z Anglie, Itálie a Turecka, jejichž televizní fotbalové trhy jsou rozvinuté a především bohaté, lze očekávat sumu více než zajímavou: Sparta by mohla zopakovat rekordní roky 2000 a 2002, kdy klub pokaždé inkasoval téměř čtvrtmiliardu korun.
Zlatonosná Letná.
Fotbalový stadion na Letenské pláni ovšem zažil letos na podzim radost opakovanou – vítězná píseň We are the Champions zde zněla dvakrát. Na sparťanském stadionu hraje své nejdůležitější domácí zápasy i česká reprezentace, které se v září podařilo postoupit na mistrovství Evropy do Portugalska. Tam Nedvěd a spol. odehrají v nejhorším případě tři zápasy, v nejlepším šest. Inkaso od Evropské fotbalové federace? Minimálně 150 milionů korun.
Místopředseda Českomoravského fotbalového svazu (ČMFS) a fotbalový byznysmen Jaroslav Vacek tvrdí, že letošní rok je z ekonomického pohledu jednoznačně úspěšný. „Fotbal je o emocích a srdcích směrem k fanouškům, ale o byznysu směrem k lidem, kteří ho řídí. Letos si užily obě skupiny,“ říká Vacek. Peníze za postup na evropský šampionát přitečou do pokladny fotbalového svazu ze dvou zdrojů, od federace UEFA, ale také od sponzorů svazu.
O reklamní a televizní práva svazu se stará společnost STES, stoprocentní dceřiná firma ČMFS. Šéf STES Jan Kinda odhaduje, že z peněz, které reprezentace získává od čtyř hlavních sponzorů, se podařilo plně pokrýt náklady národního týmu včetně juniorské reprezentace pro dvouletý kvalifikační cyklus. Generálním sponzorem reprezentace je mobilní operátor T-Mobile, dalšími partnery jsou automobilka Opel, finanční skupina ING a Plzeňské pivovary. Týdeník EURO má informace, že tyto firmy přinášejí do projektu STES zhruba 80 milionů ročně.
Jan Kinda říká, že postupem na evropský šampionát se objem sponzorských peněz pro reprezentaci navýšil zhruba o čtvrtinu. „Na české podmínky jsme podepsali nadstandardní smlouvy s bonusovým systémem, takže pokud by národní tým mistrovství případně vyhrál, vzroste tato suma až o polovinu. To už se pohybujeme ve stamilionech korun příjmů ročně,“ konstatuje Kinda.
Portugalská rozvaha.
Úspěšné vystoupení v Portugalsku by finančně ohodnotila i UEFA; za remízu ve skupině by svaz inkasoval 500 tisíc švýcarských franků, tedy zhruba 10,5 milionu korun, za vítězství dvojnásobek. Účast ve čtvrtfinále znamená další tři miliony franků, a pokud by se národní tým probojoval mezi nejlepší čtyři mužstva, je třeba připočítat k inkasu další milion. „Účast ve finále znamená celkový příjem šesti milionů švýcarských franků a mistr Evropy získá rovných deset milionů franků, tedy přes 210 milionů korun,“ vypočítává Vacek.
Za svůj pobyt v Portugalsku bude muset fotbalový svaz ovšem také zaplatit. Kinda si pochvaluje inspekční cestu, kterou podnikl ještě před listopadovým losem šampionátu. „Vytipovali jsme několik hotelů, zarezervovali a zaplatili zálohu, což se nám teď mnohonásobně vrátilo. Jednak máme špičkový hotel ve výborném prostředí, ale také za super podmínek,“ říká. Za ubytování každého člena reprezentačního týmu zaplatí svaz 6900 korun denně.
Započte-li se do nákladů suma na stravování, pití a pronájem prádelny či konferenčních místností, dostává se Kinda ve svých výpočtech na maximálně jedenáct tisíc korun na osobu a den. „Pokud bychom vydrželi v Portugalsku až do finále, pohybují se náklady na pobyt maximálně na jedenáctimilionové hranici. Němci nebo například Holanďané zaplatí téměř dvojnásobné sumy,“ řekl Kinda.
Aréna. Doslova.
Výrazně méně radosti, ať po sportovní, tak zejména po ekonomické stránce, si letos užili hokejisté. Po zlatých mistrovských letech na přelomu tisíciletí letos reprezentace nevybojovala žádnou medaili, ale Český svaz ledního hokeje (ČSLH) tíží daleko zásadnější problémy než výkony národního týmu. Na jaře by se mělo v Praze a Ostravě uskutečnit Mistrovství světa v hokeji. Dlouho se nevědělo, kde se pražská hala postaví a kdo bude investorem, a když už se zdálo, že Sazka vyřešila zásadní otázky financování (viz str. 33) a výstavby arény, vyrojily se další konflikty související s pronájmem haly, televizními přenosy i marketingovým partnerem svazu.
Úspěšnost světového šampionátu, především ekonomická, se bude hodnotit až příští rok v létě, ale už nyní je možné konstatovat, že laxnost a dost možná i nekompetentnost hokejových činovníků, především předsedy svazu Karla Guta, přidělala hodně žaludečních vředů, nemluvě o mezinárodní ostudě. Svaz je při vyjednávání se Sazkou o podmínkách pronájmu haly tlačen do kouta, aniž by měl čtyři měsíce před šampionátem možnost kam uhnout. V médiích citovaná dvacetimilionová suma za půlměsíční pronájem by nakonec byla pro svaz ještě dobrým výsledkem, ale pokud se tak stane, pak spíše jen z dobré vůle šéfa Sazky Aleše Hušáka.
Svou cestou.
Loterijní společnost si na své peníze zřejmě přijde jinak. Za umístění kamer České televize do své Sazka Areny žádá po veřejnoprávní televizi 100 milionů korun. ČT jako jediná drží vysílací práva na šampionát, a jestliže se nedohodne se Sazkou, hokej neuvidí v televizi Češi, ale možná nikdo na světě. ČT má totiž podle dohody zajišťovat přenosy do celého světa. Hokejový svaz se v této kauze schoval do pozice mrtvého brouka, je ale jasné, že brzy bude muset zasáhnout. Mezinárodní hokejové federaci se totiž zavázal, že jako pořadatel mistrovství výrobu televizního signálu zařídí.
ČSLH se letos také rozhádal a rozešel se svou marketingovou agenturou, společností Teleaxis. Ta pro svaz zajišťovala od sponzorů kolem 55 milionů korun ročně, což se hokejovým činovníkům zdá málo, a navíc prý Teleaxis svazu dluží přes 30 milionů korun. Proto ČSLH podal na firmu Petera Kovarčíka návrh na konkurs a založil si dceřinou společnost ProHockey, která by se měla obchodovat s hokejovými právy. Teleaxis však přešel do protiútoku a chystá na svaz několik žalob. „Svaz nás obviňuje, že neplatíme, ale přitom on sám nám dluží obrovské peníze,“ tvrdí Kovarčík.
Olympijská pohoda.
Na rok s velkým R se příští rok chystají olympionici; letní hry v Aténách by měly být vyvrcholením prvního cyklu spolupráce České olympijské, dceřiné firmy Českého olympijského výboru (ČOV), a České sportovní, marketingového partnera ČOV. Šéf České sportovní Miroslav Černošek hodnotí letošní rok slovy: „Téměř absolutní spokojenost.“ K dosavadním čtyřem generálním partnerům olympijského týmu (Český Telecom, ČEZ, Plzeňský Prazdroj, Škoda Auto) a čtyřem oficiálním sponzorům (Adidas, Agrofert, Transgas, Zentiva) se letos podařilo přivést další dva partnery – společnost Skanska a Živnostenskou banku. „Na přípravu olympioniků jsme jen letos sehnali zhruba 60 milionů korun,“ konstatuje Černošek.
Slovo olympiáda však získává v Česku ještě jednu dimenzi. Počátkem léta rozvířila pozornost zpráva o snaze Prahy kandidovat na pořadatelství her letní olympiády pro rok 2016 nebo 2020. Pro zpracování studie, která by měla posoudit reálnost kandidatury, byla dokonce vytvořena pracovní skupina, kde jsou zastoupeni činovníci ČOV, pražského magistrátu a státní správy. Pražský primátor Pavel Bém hovoří o záměru dosáhnout vyrovnané dělby nákladů mezi veřejné rozpočty a privátní sektor a dodává, že v nynějších cenách by organizace her stála přibližně sto miliard korun. Další obrovské sumy by si vyžádala potřeba dobudování infrastruktury, především dokončení silničního městského okruhu.
A tak příští rok bude z hlediska sportovního byznysu rokem slizně.
