Rakouské firmy loni investovaly v nových členských zemích dvě miliardy euro
EURO: Před rokem jste řekl, že se kondice rakouské ekonomiky zlepšuje. Jak je na tom vaše hospodářství nyní? LEITL: Ve srovnání s loňským rokem je rakouská ekonomika nadále ve skvělé formě. Zvyšuje se důvěra spotřebitelů i podnikatelů, roste export a klesá inflace, což vytváří dobré podmínky pro poskytování úvěrů, a tím i pro investice. Rostoucí míru spotřebitelské důvěry také pozitivně ovlivňuje probíhající daňová reforma. Naopak negativní vlivy, související s růstem ceny ropy a zhodnocováním eura, mají v Rakousku menší vliv než v jinde. Ekonomická situace se odráží i v počtu členů naší komory (WKO), ten počátkem letošního roku vzrostl o čtyři procenta a dosáhl 346 tisíc. Špatných výsledků nedosáhlo ovšem rakouské hospodářství ani loni. Objem průmyslové výroby se zvýšil o sedm procent, což je nejlepší výsledek od roku 2000. Pozitivní rozvoj zakázek bohužel do určité míry brzdila strnulá pracovní legislativa. Vzhůru se vydal i index Vídeňské burzy ATX. Loni přidal 50 procent.
EURO: Očekával jste druhou vlnu zájmu rakouských firem o český trh a další trhy přistupujících zemí. Potvrdil se tento předpoklad? LEITL: Interes rakouských firem obchodovat s novými členskými zeměmi se během posledního roku opravdu zvýšil. To nepodtrhuje jen dále nadprůměrně rostoucí vývoz do těchto států, ale i zvyšující se dovoz. Na zahraničních kontaktních místech WKO v přistoupivších státech registrujeme zájem řady firem, které na těchto trzích dosud nepodnikala. A zpravidla brzy poté, co začnou zjišťovat informace, následují první obchodní případy. Co mě obzvlášť těší, že i menší firmy mají odvahu pustit se do obchodování na nových trzích. WKO proto zřizuje nová informační místa, neboť pro úspěšný podnikatelský start je důležité získat velké množství poznatků z nejrůznějších oblastí. Jedno z našich center vzniklo například loni v Brně.
EURO: Potvrdili jste si pozici velkého investora po rozšíření unie? Kam jste loni investovali? LEITL: V uplynulém roce se rakouské investice v přistoupivších zemích unie zvýšily asi o dvě miliardy eur. Přitom chci zdůraznit, že po ukončení většiny privatizací v tomto regionu leží těžiště téměř výhradně do investic na zelené louce. Kromě sektoru služeb, kde mají rakouské firmy obzvlášť silné postavení, pozoruji rostoucí zájem rakouských firem o zakládání výrobních závodů. Tato tendence se udrží tak dlouho, dokud si středoevropské ekonomiky podrží významné výhody v oblasti mzdových nákladů a investičních pobídek.
EURO: Říkáte, že po prvním květnu loňského roku vstoupily na český trh i menší podniky. Jaké jsou jejich zkušenosti s naším podnikatelským prostředím ? LEITL: S rozšířením Evropské unie se rámcové podmínky pro podnikatele zjednodušily. Obzvlášť velký význam má pro malé a střední firmy možnost poskytovat služby přes hranice. Navíc to, že jsou nyní země střední a východní Evropy součástí unie, zvyšuje i v těchto státech míru právní jistoty. To je hledisko, které je pro podnikatelská rozhodnutí zejména menších firem velmi důležité.
EURO: Rakousko oznámilo ofenzivu ve vývozu agrárních produktů. Nakolik jsou vaši vinaři a zemědělci v tomto ohledu úspěšní? LEITL: Úsilí našich zemědělců, potravinářů a výrobců nápojů o posílení pozice na růstových trzích střední a východní Evropy se již vyplácí. V rámci internacionalizační ofenzivy, kterou bude hospodářská komora společně s rakouským ministerstvem práce a hospodářství v příštích dvou letech sledovat, jsou v nových členských státech v potravinářském průmyslu organizovány dodatečné akce s obchodními partnery z těchto zemí a týdenní přehlídky našich potravin v maloobchodních prodejnách. Příkladem je třeba v Praze počátkem dubna konaná výstava rakouských vín PraVinum, která je největší prezentací rakouských vín ve střední a východní Evropě.
EURO: Zatímco Rakušané smí v Česku pracovat bez omezení, je přístup českých občanů na rakouský pracovní trh limitován. Myslíte, že je tento přístup opravdu nutný? LEITL: Z pohledu rakouského hospodářství by bylo opravdu žádoucí, kdyby se s přechodnými lhůtami zacházelo o něco pružněji, jako tomu například bylo v případě před nedávnem uzavřené dohody mezi Rakouskem a Českou republikou o zaměstnávání pracovníků v příhraničí a o praktikantech. V mnoha odvětvích trpí naše hospodářství nedostatkem pracovních sil – tam bychom si opravdu přáli liberálnější postoj spolkové vlády.
EURO: Rakousko letos výrazně snížilo daň z podnikání korporací. Plánujete další pokles daňového zatížení firem? Vedlo zavedení slovenské rovné daně k předpokládanému odchodu slovenských subjektů z Rakouska? LEITL: Nebudu zastírat, že masivní snižování daňových sazeb v sousedních východních zemích vyvolalo akutní potřebu jednat. Věřím, že Rakousko snížením nominální sazby korporátní daně z 34 na 25 procent a zavedením skupinového zdanění firem vyslalo směrem k podnikatelské sféře dostatečně rychlé znamení. Je třeba mít na mysli, že i když nominální sazby daně mají dosud v mezinárodně propojené ekonomice signální úlohu, tak rámcové daňové podmínky jsou jen jedním z mnoha faktorů ovlivňujících investiční atraktivnost dané lokality. Skutečné nebezpečí, že firmy opustí Rakousku, díky úspěšnému prosazení daňové reformy nevidím. Naopak. Naše země se stala pro mnohé zahraniční i domácí investory mnohem zajímavější, jak i dokazují údaje Austrian Business Agency (rakouská státní instituce s podobnou úlohou jako český CzechInvest – pozn. red.) o plánovaných investicích v Rakousku.
EURO: Co soudíte o konceptu rovné daně? LEITL: Rovná daň je zajímavý nástroj a je třeba vyslovit uznání našim slovenským sousedům za odvahu a odhodlání, s jakými ji zavedli. Zavedení rovné daně lze ale také vysvětlit hospodářskou situací dotyčných zemí: malé kapitálové vybavení, vysoká nezaměstnanost a špatná morálka placení daní. Zavedení rovné daně v Rakousku není nutné ani kvůli rámcovým podmínkám, ani kvůli dalekosáhlým změnám rozumné. Navíc by si politici neměli příliš lehkovážně a aniž by to bylo nezbytné, nechat vzít z rukou jeden z posledních nástrojů řízení hospodářství.
Christoph Leitl
Rodák z Lince Christoph Leitl (55) je v čele Rakouské hospodářské komory (Wirtschaftskammer Österreich) od roku 2000. Vystudovaný sociolog a ekonom stál v letech 1977 až 1990 v čele rodinného podniku na výrobu ekologických stavebních materiálů Leitl-Werke. Od roku 1985 byl poslancem hornorakouského zemského sněmu, v roce 1990 se stal hornorakouským zemským radou a o pět let později zástupcem hornorakouského hejtmana.
