Čtvrtina podniků získává tržní podíly na úkor třetiny, jež se stala obětí krize
Odborářští funkcionáři v médiích prohlašují, že podniková vedení často zneužívají krizi a provádějí opatření, která by si jindy manažeři nedovolili. Zároveň však dle nich české podniky trpně čekají na pomoc od státu a žádají finance, aniž by se snažily o restrukturalizaci. Někteří považují míru nezaměstnanosti za nebezpečně vysokou, jiní tvrdí, že vzhledem k situaci je nízká a poukazuje na přezaměstnanost v Česku. Většina takových prohlášení pochází od lidí, kteří situaci v průmyslu znají více ze statistik než z reálného života.
Debakl
Data Českého statistického úřadu o vývoji průmyslu připomínají debakl. Březen, který měl být nejhorším měsícem krize, zaznamenal po očištění meziroční pokles průmyslové produkce o devatenáct procent. V některých oborech byl obrovský – v hutnictví o 45, ve výrobě strojů a zařízení o 26 procent a tak dále. Hodnota nových zakázek poklesla meziročně o více než šestnáct procent. Pravdu mají ti, kteří hovoří o pomalejším propouštění – počet evidovaných zaměstnanců se snížil o 9,9 procenta. To znamená, že existuje rozpor mezi poklesem výkonnosti a počtem pracovníků.
Po březnu se očekávalo zlepšení situace. Tento předpoklad se však nepotvrdil. Odhady zveřejněné Českým statistickým úřadem za květen hlásí pokles průmyslové produkce meziročně o 21,7 procenta. A po očištění – květen měl o jeden pracovní den méně – o 19,8 procenta. Tržby z průmyslové výroby v běžných cenách meziročně poklesly o 23,2 procenta, z přímého vývozu o 23,4 procenta. Horší však je – a mělo by to tlumit optimismus – že hodnota nových zakázek se meziročně snížila o 27,6 procenta, z toho zakázek ze zahraničí o 26,7 procenta. V podnicích s 50 a více zaměstnanci (statisticky klíčovými) se jejich počet meziročně snížil o 12,5 procenta – nastalo tedy další propouštění.
Růst nezaměstnanosti připadá reálně na podnikovou sféru. To je třeba vědět, protože se v politice občas objevuje argument, že pomáhat v danou chvíli průmyslu je chybné a mrháním penězi daňových poplatníků. Pokud někdo nezaznamenal novou ekonomickou situaci, tak to byl spíše stát. Dosud totiž neuskutečnil v podstatě nic zásadního, aby zefektivnil svou výkonnost.
Zajímavé odpovědi
Statistika sleduje celkové údaje, hlavní trendy, proto o strategii jednotlivých firem, atmosféře v nich a jejich plánech vypovídá jen málo. Podnikohospodářská fakulta Vysoké školy ekonomické v Praze proto nedávno uskutečnila reprezentativní průzkum mezi českými podniky. Odpovídalo téměř sto firem, které oborem, velikostí, regionálním rozmístěním a obratem odpovídají struktuře českého průmyslu.
Firmy poskytly několik zajímavých odpovědí, které nutí k zamyšlení. Neobyčejně silná je především míra pocitu krize. Firmy, jež se podobají a působí v příbuzných oborech, vnímají krizi značně odlišně. Šokuje například odpověď na otázku, jak firma vnímá současnou situaci. Firmy se dělí v podstatě na dvě stejně velké skupiny. Pro osmnáct procent respondentů nabízí tato doba podstatně více příležitostí než obvykle. Naopak 22 procent dotázaných pociťuje potíže, jež hraničí až s možností ukončit činnost firmy. Zbylých 60 procent firem aktuální situace ničím nepřekvapuje a ani ji nepovažují za výjimečnou (viz Vnímání současných podmínek firmami).
Těmto údajům je třeba správně rozumět, aby je bylo možné dobře vyložit. Oněch osmnáct procent firem, možná optimistických, se cítí natolik silnými, že nejen přežijí krizi bez větších škod, ale vyjdou z ní i posílené o nové tržní možnosti na úkor 22 procent v existenčních potížích. Obě skupiny firem patří do všech oborů průmyslu a působí vedle sebe na stejných trzích. Krizi však nevnímají jako absolutní fakt, ale prakticky stejně silně jako šanci i hrozbu.
Odpovědi na otázku, jak se budou společnosti chovat v příštích měsících ohledně počtu zaměstnanců, jsou také neobyčejně zajímavé. Čtvrtina firem totiž plánuje přijmout další lidi, a sedm procent chce dokonce zvýšit počet zaměstnanců o víc než deset procent. To se však neslučuje s informacemi Českého statistického úřadu. Nicméně 38 procent firem bude nadále propouštět a patnáct procent již dává nebo brzy dá výpověď více než desetině svých zaměstnanců (viz Změny počtu pracovníků).
Podobné údaje
Čtvrtina českých podniků se chystá růst a expandovat, protože jim to krize umožnila. Mohou porazit tržní konkurenty způsobem, který jim obvyklé prostředí nenabízí. Mají predátorský instinkt, který popohání dravé firmy. Třetina českých firem je pak potenciální obětí. Jsou to společnosti, které do krize vstoupily s potížemi nebo měly špatně nastavený poměr vlastního a cizího kapitálu. To jim během finanční krize přineslo obrovské problémy.
V současnosti nastala v českém průmyslu situace, za níž se čtvrtina predátorů chystá získat co nejvíce životní síly (tržních podílů) z třetiny potenciálních obětí krize. Vrátíme-li se k odborovým předákům, dle nichž manažeři provádějí i věci, ke kterým je krize reálně nenutí, je třeba jim doporučit, aby byli značně opatrní, než začnou vynášet takové soudy. V této době si totiž nikdo nemůže být jistý svou existencí, a proto je naprosto nutné obětovat vše, co jde, aby byla udržena nebo posílena konkurenceschopnost firmy. Následující měsíce totiž rozhodnou o budoucnosti stovek továren, značek a tisíců lidí.
Koláčový graf 1:
Vnímání současných podmínek firmami (v %)
Velmi nepříznivé. Téměř ohrožují existenci podniku.
Běžné. Výrazně nevybočují z normálního stavu.
Poskytují značně více příležitostí než obvykle.
Pramen: Vysoká škola ekonomická v Praze
Koláčový graf 2:
Změny počtu pracovníků u firem (v %)
Nárůst zaměstnanců o víc než deset procent.
Nárůst zaměstnanců do deseti procent.
Stejný počet zaměstnanců.
Pokles zaměstnanců maximálně o deset procent.
Pokles zaměstnanců maximálně o víc než deset procent.
Pramen: Vysoká škola ekonomická v Praze
