Když doktorandka mediálních studií z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Vlaďka Kubíčková otevřela před pár týdny svou e-mailovou schránku, vyskočila na ni podivná nabídka: „Pozvánka k publikování vašich článků v našem časopise Journal of Journalism and Mass Communication.“ Vlaďka Kubíčková o tomto časopise nikdy v životě neslyšela. Jen ji zajímalo, jak se vydavatelství David Publishing Company údajně z New Yorku dozvědělo její e-mailovou adresu a název její doktorské práce.
„Nějakým způsobem si zjistili, že jsem přednesla příspěvek na konferenci o médiích a komunikaci ve střední a východní Evropě,“ říká Kubíčková. Časopis vydávaný touto neznámou čínsko-americkou společností vypadá na první pohled jako každý jiný. Vlaďka Kubíčková dokonce na chvíli přemýšlela, zda se skutečně nejedná o prestižní periodikum, jak o sobě žurnál tvrdí. „Chvíli jsem byla v pokušení,“ přiznává doktorandka.
Jugoslávští vědci
Při bližším zkoumání ale člověk zjistí, že tu něco nehraje. Zvláštní je už vtíravá rétorika: „Pokud máte ještě příspěvek k dispozici nebo máte jinou nepublikovanou práci, prosím poskytněte nám ji.“ Za publikaci v tomto časopise se navíc platí poplatky. Jak vysoké, zástupci časopisu ve svém e-mailu neuvedli. Redakční rada má řadu zajímavých členů a hodnotitelů.
Například jistého Holgera Briela z University of Nicosia v Jugoslávii. To, že stát Jugoslávie už mnoho let neexistuje a ani nikdy předtím v něm nesídlila žádná univerzitní instituce podobného jména, je zřejmě šéfům predátorského vydavatelství jedno.
Tato nabídka nakonec dravcům z David Publishing Company nevyšla. Vlaďka Kubíčková totiž po zjištění všech nesrovnalostí nakoukla do seznamu profesora Jeffreyho Bealla z Coloradské univerzity. Americký akademik jako první na světě sestavil respektovaný rejstřík predátorských časopisů, který uznává i Karlova univerzita. A vybízí své zaměstnance, aby se jím řídili. Vydavatel David Publishing Company v seznamu nechybí.
Beallův rejstřík ale není kompletní. Ani být nemůže. Každým rokem přibývají desítky až stovky predátorských časopisů. Beall se na to snaží reagovat a registruje jich už více než šest stovek. Před čtyřmi lety přitom začínal s pouhými osmnácti. Tito vydavatelé mají neobyčejné úspěchy právě v Česku. Nefunguje tu totiž systém hodnocení vědy.
Institut ekonomických studií se nepoučil. Škola zvučného jména přímo vybízí své studenty a absolventy k publikacím v predátorských vydavatelstvích.
Pokud se některému z časopisů podaří proniknout do jedné z celosvětových vědeckých databází Web of Science nebo Scopus, v Česku je automaticky považován za věrohodný zdroj vědeckých informací a vědec může za publikaci v něm získat peníze ze státního rozpočtu na vědu. Nikdo nezkoumá, jestli je časopis a příspěvek v něm skutečně kvalitní.
Proklouznout děravým sítem tak mohou stovky pochybných textů, i když se například podle vedení Karlovy univerzity jedná o porušení etického kodexu. Podobně jako v případě vědce z Karlovy univerzity a VŠE Wadima Strielkowského a jeho některých kolegů, na jejichž podezřele bohatou publikační činnost v neznámých žurnálech upozornil týdeník Euro již dříve. Čilé publikování mělo Strielkowskému pomoci k docentuře, kterou se snažil získat na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde stále působí.
Knihy o upírech
Strielkowski je přitom absolventem Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK, považovaného za nejprestižnější ekonomickou školu v zemi. Začínal tu dokonce svou vědeckou i pedagogickou dráhu. Ale kvůli nedostatečným výsledkům i podezření z vysávání prostředků na vědu musel odejít. Institut ekonomických studií se však ze Strielkowského kauzy nepoučil.
Škola zvučného jména přímo vybízí své studenty a absolventy k publikacím v predátorských vydavatelstvích, jak o tom svědčí dopis z webových stránek školy. Pokud v nich publikují svou bakalářskou či diplomovou práci, institut jim přispěje pěti tisíci korun. To může pokrýt platbu predátorskému vydavateli za uveřejnění. Institut si na oplátku vykáže studentskou publikaci do Rejstříku informací o výsledcích (RIV) jako vědeckou práci, na kterou získá státní podporu.
Ta může být o mnoho vyšší než zmíněných pět tisíc vyplácených autorům. Studenti institutu v minulých letech publikovali své závěrečné práce výhradně ve vydavatelství Lambert Academic Publishing (LAP), které je celosvětově známé jako „vanity press“, tedy vydavatel, který sváže cokoli, pokud si to zaplatíte. Jedná se vlastně o takový akademický samizdat. Své knihy o upírech vydal v LAP i dnes již bývalý zaměstnanec Karlovy univerzity Wadim Strielkowski.
Institut studenty v dopise motivuje tím, že publikace například v LAP bude hodnotnou vzpomínkou na dobu jejich studia. „Vydání práce v zahraničí vám přinese hodnotu v podobě lepší pozice na trhu kvalifikované práce a především v podobě radosti vašich blízkých, která je, jak víte, k nezaplacení,“ píše v dopise ředitel institutu Martin Gregor. „Nejedná se o nijak nedostižnou metu,“ dodává. Ano, publikovat v LAP skutečně není těžké – stačí si to zaplatit.
Lambert Academic Publishing se na svých internetových stránkách pyšní podivnou referencí od Jeffreyho S. Weavera, bývalého pedagoga z ne příliš známých amerických univerzit Strayer a Walden. „Během pouhých tří měsíců jsem s jejich pomocí publikoval šest knih, z nichž tři jsou nyní využívány na dvou univerzitách jako doporučená literatura,“ cituje LAP Weavera.
Knihovník Coloradské univerzity Jeffrey Beall
Jeffrey Beall nemá o vydavatelství Lambert Academic Publishing žádné iluze. Zařadil ho do speciální kolonky „must avoid“ (je nutné se mu vyhnout). „Tento vydavatel obesílá čerstvé absolventy a mladé vědce a vybízí je k poskytnutí práv k jejich závěrečným pracím, které tiskne na objednávku a pak je prodává například na Amazonu,“ tvrdí Beall.
„Společnost zaměstnává takzvané akviziční editory, kteří celý den a noc prohledávají internet a posílají spamy jejich nešťastným obětem, které právě dokončily dizertaci,“ doplňuje vědec z Colorada. Na dotazy týdeníku Euro nikdo z Lambert Academic Publishing neodpověděl.
Na zaslané otázky nereagoval ani ředitel Institutu ekonomických studií Martin Gregor. Institut se přitom sám zařadil do role jakéhosi agenta tohoto vydavatelství v Česku. Na publikování v LAP a podobných vydavatelstvích může škola slušně vydělat. Na úkor státního rozpočtu.
Nová pravidla
Fakulta sociálních věd se i v důsledku kauzy s podvodnými publikacemi rozhodla vypracovat zcela nová celofakultní pravidla publikování, která jsou nyní „v procesu výroby“, jak týdeníku Euro sdělil proděkan Filip Láb. Nová pravidla by měla alespoň rámcově definovat predátorské časopisy – nekvalitní či fiktivní recenzní řízení, pochybná jména nebo instituce v redakčních radách či mezi hodnotiteli.
A pravidla by měla také jasně varovat akademiky, aby vůbec nereagovali na spamové výzvy k publikování od predátorů, které vědcům do e-mailové schránky chodí téměř každý den.
„Každý z nás je prakticky denně bombardován e-maily nabízejícími publikování v některém z těchto časopisů. Odpovědnost za publikaci má na prvním místě její autor,“ říká prorektor Karlovy univerzity Jan Konvalinka, který se celou problematikou intenzivně zabývá i v důsledku kauzy Wadima Strielkowského.
| Miroslav Zámečník: Publikuj, nebo zhyň |
|---|
| Predátorské časopisy a vydavatelé nejsou úplně nový fenomén, ale teď se s nimi doslova roztrhl pytel. Podle Jeffreyho Bealla, uznávané autority v oboru, vzrostl počet vydavatelů, kteří lákají k publikaci vědeckých prací autory, aby jim vzápětí vystavili mastný účet, z osmnácti v roce 2011 na letošních 693. Názvy časopisů vypadají na první pohled seriózně, stejně jako vydavatelé.
Co třeba International Association of Computer Science and Information Technology (IACSIT Press) nebo eJournals of Academic Research and Reviews (eJARR), který vydává například eJournal of Biological Sciences? Výzvy k publikování přistanou v e-mailové schránce kohokoli, kdo kdy na akademické půdě při příležitosti nějaké konference cokoli přednášel. Co je na věci pozoruhodné, je skutečnost, že podobným titulům málokterý akademik z vyspělých zemí naletí. Jeden ani nemusí být vědec, ale prostě jen méně naivní člověk, který je zvyklý na existenci spamu všeho druhu a nebere vážně vše, co mu kdo pošle. Na solidních akademických pracovištích, kde existuje peer review a odborné práce jsou hodnoceny panelem expertů působících v oboru, bezcenné dílo ostatně neprojde přísně nastaveným filtrem. Druhá a nikoli nepodstatná věc je, že jednou publikovaný článek v nějakém predátorském časopise už podruhé v solidním odborném periodiku neumístíte. Náklady obětované příležitosti jsou tak u solidního „paperu“ obrovské. Jinak řečeno, u lidí, jejichž výzkum je na určité úrovni, existuje silný motiv publikovat výsledek často dlouhotrvající vědecké činnosti v médiu, které požívá dobré pověsti a jemuž se věci znalí lidé nebudou vysmívat. Kdyby měl člověk platit třeba jen dvě stě dolarů za to, aby se v mezinárodní komunitě ztrapnil, místo aby dosáhl respektu, dělalo by to mizivé procento populace. Ohromný nárůst periodik i vydavatelů však svědčí o tom, že trh ve skutečnosti existuje, nemůže být nijak malý a musí plnit nějakou ekonomickou funkci. Tou funkcí je vykazování publikační činnosti, na němž závisí finanční prospěch autora, ale i jeho zaměstnavatele v případě, že peníze jsou přerozdělovány prostřednictvím nějakého kafemlejnku na základě „cinklé metriky“. Přesně jako v tangu – i tady musejí být na tanec dva. Není divu, že používání zmanipulovatelných autopilotů pro rozdělování peněz ve vědecky vyspělých zemích se nepřipouští a přihlíží se k periodickému hodnocení nezávislých expertů (již zmíněné peer review). Je to sice také variace na téma agenta a principála, které známe třeba z řízení podniků, ale za předpokladu, že hodnotitel je skutečná kapacita a není ekonomicky nijak zainteresován na výsledku hodnocení, je to přece jen systém, který se brání podvodům účinněji. To, že počet predátorských titulů zatím utěšeně roste a existují již i specialisté na výrobu falešných impakt faktorů, které pak přebírají predátorské časopisy, aby lákaly hejly či vychytralé manipulátory, dokazuje, že poptávka po klamání nijak neklesá. |
——-
Čtěte také:
Na univerzitách kolabuje aplikovaný výzkum, varuje Rada vysokých škol
