N ě m e c k é o d b o r y
Zástupci nejsilnějšího odborového svazu IG Metall a podnikatelského sdružení Gesamtmetall v Bádensku-Württembersku dospěli k dílčí dohodě o nové výši mezd. Hrozba stávek v německém kovoprůmyslu však tím jistě zažehnána není.
Fiasko čtvrtého kola vyjednávání o tarifních platech a odmítnutí pátého kola debaty o výši mezd v klíčovém průmyslovém odvětví nasvědčovalo tomu, že přes Německo se neodvratně přelije vlna ostrých stávek, jichž se zúčastní přes tři miliony lidí. Odbory i zaměstnavatelé však využili nabídky bývalého šéfa SPD Hanse-Jochena Vogela, který se nabídl jako zprostředkovatel mimořádného smírčího řízení. Jako vyjednavač uspěl - v časných ranních hodinách ve středu minulého týdne dojednal dílčí dohodu mezi zaměstnavateli a druhou největší regionální odborovou centrálou IG Metall v Bádensku-Württembersku. Smír je sice jasným vítězstvím odborů, zda ji však bude ctít celé Německo, není jisté.
Zaměstnavatelé nesouhlasí
Odbory od samého začátku vyjednávání, podpořeného výstražnými stávkami, požadovali zvýšení platů o 6,5 procenta. Zaměstnavatelé nabízeli 2,3 procenta navýšení plus jednorázový příplatek ve výši 0,5 procenta hrubé celoroční mzdy. Vyplácely by ho ovšem pouze ziskové podniky.
Tato čísla mají být zapomenuta. Dílčí dohoda z Bádenska-Württemberska zní: od března se mzdy zvýší o 3,2 procenta a za leden a únor zaměstnanci navíc dostanou 350 marek. Další příspěvek, ve výši jednoho procenta roční hrubé mzdy, obdrží na konci roku, a to bez ohledu na hospodářské výsledky podniků.
Představitelé zaměstnavatelů sice dopředu avizovali, že jsou ochotni svoji nabídku zvednout, dílo vyjednavače Vogela se jim ale hrubě nezamlouvá. „Takové zvýšení mezd je příliš vysoké a vynutí si další propouštění. Nemůžeme proto považovat výsledek jednání v Bádensku-Württembersku za směrodatný pro celé Německo, prohlásil bezprostředně po oznámení výsledků debaty předseda Gesamtmetallu Werner Stumpfe.
Přesto si ale jak zaměstnavatelé, tak zaměstnanci vydechli. Původní lhůta vyměřená ke sjednání kompromisu totiž končila o půlnoci ze středy na čtvrtek. Pak už se mělo hlasovat jen o zahájení ostré stávky. Termín byl předběžně určen na 1. březen.
Obavy a naděje
Pracovní konflikt v německém kovoprůmyslu se vyhrotil na začátku února a neodvrat-ně směřoval ke stávce (EURO 6/99). Impuls dalo vedení odborového svazu IG Metall v Severním Porýní-Vestfálsku, které v polovině února označilo páté kolo jednání o mzdových tarifech se zaměstnavateli za ztroskotané a požádalo svazovou centrálu, aby zahájila hlasování o vstupu do stávky.
„Dívám se na svůj úkol s realismem, je to těžké zadání, ale doufám, že jsme schopni nalézt řešení, prohlásil Hans Jochen Vogel předtím, než usedl za jednací stůl. Zástupci zaměstnavatelů ovšem tvrdili, že sice přišli jednat, ale nevidí před sebou žádný hrací prostor. Optimismem tak hýřili jenom odboráři. „Věřím, že jsme schopni se dohodnout, pokud bych si to nemyslel, tak bychom ani jednat nezačali , řekl šéf bádensko-württemberské centrály IG Metall Berthold Huber. Po prvních dvanácti hodinách ovšem jednání skončilo bezvýsledně. Odbory trvaly na jasně formulovaných vyšších tarifech a odmítaly jednorázovou odměnu. Stávka se zdála být neodvratnou.
Německé odbory se v takovém případě řídí velmi striktními pravidly. Podle nich stačí výzva jediného regionálního svazu k tomu, aby ústředí muselo mezi odboráři skutečně vypsat hlasování o vstupu do stávky. Pokud se pro ni vysloví tři čtvrtiny členů odborové organizace, je stávka vyhlášena. Je-li ovšem dosaženo jakékoli dohody ještě před jejím zahájením, tento způsob protestu automaticky odpadá. Jestliže se jednající strany dohodnou až v průběhu stávky, musí se o výsledku hlasovat znovu a k rozhodnutí je opět potřeba tří čtvrtin hlasů.
Ostrá stávka, při níž nemají protestující zaměstnanci nárok na vyplacení mzdy, proběhla v německém strojírenství naposledy na jaře 1995.
Poslední slovo nepadlo
Představitelé sdružení strojírenských podniků i odboráři byli pod silným tlakem. „Německé hospodářství si nemůže v této chvíli stávku dovolit, prohlásil například prezident Spolkového svazu německého průmyslu (BDI) Hans-Olaf Henkel. Případné protesty odsoudilo i Sdružení pro práci. „Pokud IG Metall vyzve ke stávkám, bude to velmi nezodpovědné, znělo oficiální stanovisko sdružení. A tak předseda Svazu kovoprůmyslu Bádenska-Württemberska Klaus Fritche přislíbil: „Pokud se Vogelovi podaří odbory přimět, aby ustoupily, couvneme také.
Regionální odborová centrála v Bádensku-Württembersku je mimořádně silná. V celé zemi sdružuje IG Metall 3,5 milionu pracujících ve strojírenství, každý čtvrtý zaměstnanec ovšem pracuje právě v Bádensku-Württembersku. Obrat tamních podniků jen za loňský rok dosáhl 265 miliard marek, což je čtvrtina obratu odvětví v celé zemi.
I když většina pozorovatelů považuje uzavřenou dohodu nejen za vítězství odborářů, ale hlavně za rozhodující krok k urovnání konfliktu, nemusí jít o poslední dějství mzdového pokeru. Zaměstnavatelé již dali najevo svůj nesouhlas. A jistě nezůstane jen u nevole představitelů Gesamtmetallu. Příkladem kovoprůmyslu se totiž v Německu řídí i další odvětví, a tak s úpravou mzdových tarifů podle strojírenského vzoru musí počítat i obchod, bankovnictví a služby. To je první kámen úrazu. Druhý zádrhel mohou ještě připravit samy odbory. Není vůbec jisté, že v Porýní-Vestfálsku se bude líbit to, na co kývli vyjednavači v Bádensku-Württembersku.
