Štrasburk začal nutit Polsko k rychlé deregulaci nájmů. Čeští majitelé domů jásají, teď se jistě dostane spravedlnosti i jim. Ve víru bujarého nadšení se zapomíná na skutečnost, že Evropský soud rozhodoval v polské kauze deset let. Odvážná majitelka vilky Marie HuttenCzapská podala stížnost do Štrasburku v roce 1995 a dočkala se rozhodnutí až v dalším tisíciletí.
Jestliže si chtějí Češi, po léta nečinní, stěžovat tento týden, můžou na rozsudek čekat pěkně dlouho. Jistě, už je tu precedent, ale kola evropské spravedlnosti se netočí rychle. Jiné cesty však není. Voličů bude vždycky více než vlastníků nemovitostí a žádná pražská vláda, ani levá, ani pravá, nebude chtít do jablka kousnout. Od domácí politické scény se prostě řešení čekat nedá. Kromě toho, že jednorázové zrušení regulace nájmů je nepopulární, není ani technicky proveditelné. Činže by podle odhadů poskočily v průměru o 160 procent a na to nebude spousta nájemců mít. Situace by je tlačila ke hledání menších a levnějších bytů, které ale nejsou k mání. Kam by tedy ti lidé šli? Stát nemůže dopustit, aby desítky tisíc lidí bydlely pod mosty. Takže se tedy, i když by Štrasburk nařídil nespravedlivou regulaci zrušit, bude muset hledat rozumné a postupné řešení. Skvělé by bylo, kdyby Evropský soud už konečně donutil Česko k vypracování jasné koncepce. Jinak se problém bude dalších deset let točit v kruhu.
