Přes dvacet procent dětí se objeví na internetu ještě před vlastním narozením.
Jeden z mých přátel vytvořil stránku na Facebooku svému synovi krátce po jeho narození. V osmnácti měsících už má 132 přátel, je dost často online, vystavuje fotky a přibližuje nám svou vášeň pro autobusy nebo policejní auta. Nejsem si ale úplně jistý, že to píše sám,“ napsal Rory Cellan-Jones pracující v BBC News. „Varoval jsem svého kamaráda, aby se nedivil, až to ve vztahu se synem v pubertě kvůli tomu profilu zajiskří,“ dodává.
Řada potomků dnešních třicátníků se opravdu na internetu objeví ještě dříve, než si mohou osahat skutečný svět. Odhalila to studie společnosti AVG, která je mimo jiné výrobcem stejnojmenného antiviru.
Výzkumu se účastnilo 2200 matek s dětmi a celkem 81 procent z nich nahrálo na internet fotky svých ratolestí, ještě než jim byly dva roky. Třiadvacet procent se dokonce pochlubilo už s prenatálními fotografiemi a přes pět procent těchto dětí má vlastní profil na sociální síti nebo svoji e-mailovou adresu.
Je celkem jasné, proč takové věci rodiče dělají. Chtějí se rychle a jednoduše pochlubit třeba celé rodině a přátelům s novým přírůstkem do rodiny nebo s jeho pokroky. Zároveň by si ale měli dát pozor na to, co všechno do světa vypouštějí.
Obrázky z vany
Obrázky a informace o miminkách se rodičům podle firmy AVG mohou jako bumerang vrátit zpět, až jejich potomci dospějí. „Tyto děti prakticky nepoznají, co to je život bez digitální identity. Ty obrázky z vany se klidně mohou objevit ve složce školy nebo zaměstnání, kam se budou jednou hlásit,“ varovala například mluvčí společnosti Siobhan Mac Dermottová diváky americké ABC.
Dost dobře se také může stát, že sdílíte-li spolu s fotografií jméno dítěte, datum narození nebo jeho adresu, dostane se do rukou podvodníkům, kteří těchto dat mohou využít například pro žádost o úvěr.
AVG se při průzkumu zaměřila na deset západních zemí, jako jsou Spojené státy, Španělsko nebo Japonsko. Česko v její databázi nebylo, tuzemské výsledky by ale mohly být pro rodiče ratolestí o něco příznivější. Vypadá to, že jsou ostražitější.
„Z necelých 35 tisíc registrovaných uživatelek má založenou vizitku pouhých 4,7 procenta. Co ve vizitce a následně dalších částech webu ze svého života zveřejní, je čistě na jejich uvážení,“ tvrdí doktorka Jana Martincová, zakladatelka odborně garantovaného portálu babyonline.cz.
Její stránky jsou archivovány jako kvalitní zdroj informací Národní knihovnou ČR a kromě odborné části nabízí i možnost interaktivnějšího obsahu. Volně přístupné jsou ale jen neosobně zaměřené části, přístupnost blogů a fotogalerií dětí si pak volí samotné uživatelky. „Vkládání fotek je docela běžné, se zřízením profilu pro dítě jsem se v rámci portálu ještě nesetkala,“ upřesňuje Martincová.
Čeští rodiče by si při sdílení fotografií měli dávat pozor i na paragrafy trestního zákoníku. Zvláště v souvislosti s ohrožováním mravnosti by se náhodou mohli vystavit obvinění z šíření dětské pornografie. „I když to bude znít absurdně, zveřejňovat fotky dítěte při koupeli nebo v jiné situaci, při níž je nahé, nás může dostat do problémů se zákonem,“ upozorňuje Lukáš Látal, lektor občanského sdružení Nebuď oběť, které se věnuje rizikům internetu a komunikačních technologií.
Míru publikovatelných informací přibližují experti celkem lakonicky. Zveřejňujte to, co byste řekli neznámému člověku, kterého potkáte na ulici či co byste byli ochotni vyvěsit na své domovní dveře nebo v tramvaji.
Liberální Češi
Zajímavé souvislosti s digitálním životem dětí dodává i průzkum organizace EU Kids Online, financované Evropskou komisí. Podle něj patří děti z Česka (ale i Estonska nebo Švédska) v přístupu k internetu k nejliberálnějším. Proto jsou také zranitelnější.
Riziky, s nimiž se děti na webu mohou potkat, je kromě pornografie například i kyberšikana nebo komunikace s neznámými lidmi. Paradoxní je, že si děti tato rizika uvědomují možná více než jejich rodiče. České děti a dospívající jsou digitálně vzdělanější než průměr Evropské unie. Přesto by ale rodiče kromě dodržování pravidel sdílení na ně měli dávat u počítačů větší pozor.
„Já sdílím jen fotky a komentáře k nim bez bližších údajů tak, aby je mohli vidět jen určení lidé, protože u cizích nikdy nevíte, co jsou zač,“ říká Libuše Šulková, maminka na mateřské dovolené s dvouletým synem. „I když se už o počítač nebo mobily zajímá, omezuji to. Až bude větší, rozhodně bych ho nechtěla nechat u internetu samotného a radši zablokuji hodně stránek. Spíše ho chci vést ke sportu nebo něčemu, co ho bude zajímat. Snad to nebude zrovna web,“ dodává.
Podobně aktivní přístup by rodiče měli volit i podle odborníků. Nenechávat děti u počítače samotné a komunikovat s nimi o tom, co se na stránkách vyskytuje.
„Bezpečí dětského pokojíčku s internetem je jen domnělé. Když pouštíme děti ven, říkáme jim, ať se chovají bezpečně, teď je na čase říkat tutéž větu, když se připojují do virtuální džungle,“ říká Lukáš Látal ze sdružení Nebuď oběť.
Sázka na trapnost
Internet a sociální sítě mohou pomoci při hledání informací, rad či výměně zkušeností, což se třeba v těhotenství nebo při mateřství hodí. Nic se ale nesmí přehánět. Hrozbou pro bezpečnost dětí na internetu mohou být paradoxně sami rodiče. Zvlášť pokud to s životem v online světě „přešvihnou“.
Je poměrně jednoduché vytvořit si třeba na sociálních sítích závislost. Předčasná iniciativa rodičů může děti do on-line světa přivést příliš brzy a podobnou závislost spustit i u nich. Už teď klesá hranice, kdy se děti do virtuálního světa samy aktivně zapojují. Aktuálně se pohybuje okolo deseti let věku. I když asi dospívají rychleji než v minulosti, čím jsou mladší, tím bývají naivnější, důvěřivější a snadněji manipulovatelné.
V mírnějším případě může rodičům vytvoření profilu na síti nebo e-mailové schránky přijít prostě jako zábava. Otázkou je, jestli to stejně vtipné přijde i potomkům, bez jejichž vědomí se to děje.
„Adresu jako pepa.turek@seznam.cz by si mezi dnešní mládeží nezařídil ani největší počítačový negramota. Podobně jako v případě profilu nebo blogu se to dá přirovnat k tomu, když novorozenci koupíte triko s obrázkem letošní superstar,“ přidává další faktor Látal.
Až dítě doroste do věku, kdy bude moci moderní technologie používat, může být rodičem vybraný portál nebo sociální síť dávno nefunkční. Nebo pro teenagery ještě horší varianta: mezi mladými bude „out“.
Lepší i pro rodiče bude, nechají-li své děti, aby udělaly první krůčky ve světě internetu, stejně jako v realitě samy.
Kromě toho, že se nedá odhadnout, kam se během pár let informační technologie posune, by mohli rodiče rovněž popřemýšlet o tom, co by si sami nechali líbit od svých předchůdců. Ani v případě, že se ve společnosti „nezasvěcených“ přátel při vyprávění „vtipných“ rodinných historek a prohlížení fotoalb díky vlastním rodičům a prarodičům necítí trapně, není zárukou, že jejich děti na tom budou stejně.
