ČSSD sice podle průzkumu Medianu předstihla ODS, ale zatím by jásat neměla
Poprvé od loňských voleb předstihla ČSSD svého největšího soupeře. Podle volebního modelu agentury Median by v červnu 2007 ODS získala 33,4 procenta hlasů, zatímco ČSSD o 1,4procentního bodu více. Náskok sociální demokracie je těsný a může být výsledkem nikoli pohybu na politické scéně, ale jen statistické chyby. Na druhé straně tento výsledek odpovídá trendu posilování preferencí ČSSD a oslabování ODS, který je z údajů Medianu patrný od počátku letošního roku. Jen od května do června měla ODS ztratit zhruba tři procentní body, zatímco ČSSD si o čtyři polepšit. Předseda poslaneckého klubu sociální demokracie Michal Hašek označil čísla Medianu za potěšující, nicméně dramatickou změnu v taktice ČSSD to podle něj znamenat nebude.
Na parlamentní půdě jistě ne, poněvadž s 98 hlasy není levice s to přivodit pád Topolánkovy vlády, neřku-li vynutit si předčasné volby. Otázkou je, co by další optimistické volební prognózy udělaly se samotnou ČSSD.
Nepředbíhejme. Zatím totiž jen podle Medianu ČSSD prudce nabírá potenciální voliče a má jich pohotově více než ODS. Červnové údaje Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) potvrzují sice obdobný vývojový trend, ale ČSSD se podle nich na ODS zatím „jen“ dotáhla. Ještě střízlivější jsou zjištění společností STEM a Factum Invenio, podle nichž má Topolánkova strana stále zhruba tříprocentní náskok před ČSSD, přičemž tempo jejich přibližování je oproti křivkám Medianu a CVVM povlovnější. Suma sumárum by v Lidovém domě neměli otevírat šampaňské předčasně, dokud to, co zjistil Median, nepotvrdí další dva či tři průzkumy této i dalších agentur. To však chvíli potrvá, jelikož během prázdninového „stěhování národů“ nelze spolehlivě dodržet zásadu kvótního výběru respondentů a většina seriózních agentur proto zkoumání přeruší.
Leč představme si, že se postavení ČSSD na vrcholu preferenčního žebříčku potvrdí. Nebylo by na tom nic divného. Je téměř pravidlem potvrzeným i českou zkušeností, že strana zvítězivší v parlamentních volbách postupně ztrácí popularitu a její preference začnou klesat. V červnu 1996 vyhrála volby do Poslanecké sněmovny ODS, ale ČSSD ji podle jednoho průzkumu předstihla již za tři měsíce. O šest let později zvítězila naopak ČSSD a ODS ji v průzkumech předhonila po pěti měsících. Tentokrát to sociální demokracii trvalo přes rok navzdory pro ni výhodné skutečnosti, že ODS se až za sedm měsíců od voleb dopracovala k vládě s přetěsnou parlamentní většinou. „Vždycky ten, kdo nenese odpovědnost a může ty kroky třeba i velmi přepjatě komentovat, získává body,“ glosovala výsledky Medianu místopředsedkyně sněmovny za ODS Miroslava Němcová. Občanští demokraté to přece dělali podobně, když „nulově tolerovali“ Špidlův a zejména Grossův kabinet. Vláda Mirka Topolánka, ačkoli čtvrtina volebního období je ta tam, zásadních kroků zatím mnoho neudělala. I tak má ale Jiří Paroubek co „velmi přepjatě komentovat“: Například samaritánský čin poslanců Michala Pohanky a Miloše Melčáka, prý antisociální vládní reformu, jež přes Topolánkův batoh metamorfovala v balíček stabilizačních opatření, jaká by ale musela provést kterákoli jiná vláda, Topolánkův tanec kolem Jiřího Čunka a nejčerstvěji fiasko aféry s biolihem, jež se z klacku na ČSSD stává klackem v rukou Paroubkových. Ostatně i bez „přepjatého komentování“ z Lidového domu si ODS účinně škodí sama možná opravdovou, možná jen hranou, ale tak či onak veřejnost otravující hádanicí mezi topolánkovci a příznivci Vlastimila Tlustého. Kde jsou ty doby, kdy vzájemným osočováním a podrazy ztrácela příznivce sociální demokracie? Jiří Paroubek ji drží zkrátka a vydělává na tom, že ODS ztrácí body. Jak dlouho však tento stav potrvá a nepodrazí nakonec ČSSD sama sebe?
Topolánkova vláda nemůže neprosadit balík stabilizačních opatření, státní rozpočet a posléze skutečné reformy, neboť jinak bude „spolu chycena a spolu oběšena“. Úspěch v parlamentu by ODS, KDU-ČSL i zeleným vrátil část příznivců, jež podle průzkumů z poslední doby ztratily. Jiří Paroubek by si pak musel počkat na praktické dopady vládních opatření a doufat, že budou natolik bolestivé, aby veřejné mínění obrátily proti vládě a na stranu levice. I pak by však rozhodly až příští volby, jejichž výsledek si ČSSD chtěla perspektivně pojistit významným rozšířením voličského zázemí o mladší, vzdělané, podnikavé a také intelektuálně laděné občany přednostně z velkých měst. Ty má přitáhnout zmodernizovaná ČSSD, jíž Paroubkův našeptavač Petr Dimun, dříve ve službách exministra spravedlnosti Pavla Němce z US-DEU, radí hledat druhé Jahny a Řebíčky, čili něco jako mucholapky přibrat i nějaké ty „pravicové rebely“. Místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach si však klade otázku, zdali by to pak ještě byla ČSSD a nestala-li by se opět malou bezvýznamnou stranou. Pravověrně levicoví sociální demokraté si zatím jen klepou na čelo, ale ve spojení s okresními a krajskými funkcionáři, jejichž vliv se Paroubkovi nepodařilo na sjezdu omezit, mohou ve jménu odporu k marketingovým trikům zardousit samotnou Paroubkovu modernizaci. Ostatně, pokud by volební preference ČSSD měly po první vlaštovce z Medianu růst i nadále, modernizace ČSSD by přestala být naléhavou. Fatální omyl by vyšel najevo právě až v těch příštích volbách.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu
