Soud vyhlásil konkurs na mateřskou společnost.
Krajský obchodní soud v Brně poslal v úterý 5. října do konkursu akciovou společnost ZPS Zlín na návrh tří nepodstatných věřitelů, a to Moravia Banky, Raiffeisenbank a slovenské firmy Tóth Makov. Dluhy vůči těmto třem věřitelům činí celkem 150 milionů korun, přičemž celkové zadlužení spo lečnosti se odhaduje na 4,5 miliardy korun.
Prohlášení konkursu přišlo v týdnu, v němž se měl konečně uskutečnit jeden ze zásadních kroků celé finanční restrukturalizace. Největší věřitelé - Konsolidační banka, Komerční banka a Investiční a Poštovní banka - chtěli kapitalizovat část svých pohledávek, a tak navýšit základní jmění společnosti o více než miliardu. Kvůli prohlášení konkursu se však k tomu už nedostali. Poradenská firma KPMG, která řídila dosavadní průběh restrukturalizace, se k prohlášení konkursu nechce vyjadřovat. Nicméně její zástupce Alexander Verbeek se domnívá, že vyhlášení konkursu bylo unáhle né, protože koordinační výbor věřitelských bank dosáhl značného pokroku ve finanční restrukturalizaci. Verbeek tvrdí, že při prodeji v konkursu získá správce za podnik méně než za normálních podmínek.
Správce konkursní podstaty Roman Rais, který do firmy nastoupil hned v den prohlášení konkursu, věří, že se výroba vůbec nezastaví. Podnik chce prodat celý včetně podílů v dceřiných společnostech, plán na tento prodej předloží věřitelskému výboru už 8. listopadu. „Byl by nesmy sl prodávat to po částech, řekl.
Rais spoléhá na dosavadní restrukturalizační kroky a fakt, že i vláda zařadila ZPS do seznamu podniků, kterým chce v rámci ozdravného programu pomoci. „Vůbec nejlepším možným řešením by bylo, kdyby aktiva firmy odkoupila Revitalizační age ntura, řekl. Agentura sice dosud nezačala pracovat, do konce roku by však měla fungovat.
K rychlému prodeji celého majetku se upíná i největší věřitel ZPS, Konsolidační banka. Její mluvčí Tomáš Krones uvedl, že nejrychleji by pro podnik dalšího, tentokrát už definitivního vlastníka zřejmě našla právě Revitalizační agentura. Kdyby koupi la očištěná aktiva firmy, mohla by podnik v druhé etapě prodat novému vlastníkovi za výhodnější cenu. „Pak by byla větší naděje, že se věřitelé ZPS uspokojí alespoň částečně, řekl.
Majetek společnosti se odhaduje na 4,7 miliardy. Ani správce si zatím netroufá odhadnout, za kolik by bylo možné firmu prodat. Doufá však, že prodej proběhne rychle, a mluví o týdnech. To nevylučují ani soudci, kteří se ko nkursy zabývají. Soud podle nich může rozhodnout o prodeji mimo dražbu během několika dní a nemusí v tomto případě čekat ani na souhlas věřitelského výboru. Záleží hlavně na tom, jak rychle dostane správce podklady a jak jasné jsou ma jetkové vztahy.
Někteří odborníci soudí, že pokud se pro celé ZPS nenašel strategický partner dosud, ani přes konkurs se kupec nenajde. Případný zájemce bude i nadále chtít jen lukrativní provozy, a to zejména divizi vícevřetenových automatů z mateřské Z PS či dceřinou společnost ZPS Slévárna. Podíly mateřské firmy v ostatních dcerách by se pak musely prodávat samostatně.
Tuto možnost správce odmítá. „Vůbec si to nepřipouštím, protože nechci firmu destabilizovat, říká. Také vedení firmy tvrdí, že se konkurs zatím dceřiných firem netýká.
Ani k možnosti rychlého prodeje konkursní podstaty nechce KPMG nic říci. „V zájmu prodeje společnosti správcem konkursní podstaty se zdržujeme veškerých komentářů, uvedl Alexander Verbeek. Nevyjasněné majetkové vztahy však mohou prodej zdržet.
Přestože konkurs byl vyhlášen na mateřskou společnost, může ohrozit i její dcery. O tom, že tato obava není zbytečná, svědčí případ AliaChemu, firmy, která je dokonce až vnučkou bankrotujícího Chemapol Group. Ostatně i sám správce ZPS při pouští, že do podniku již začali volat zděšení odběratelé ze zahraničí, co bude s jejich objednávkami.
Hrozba konkursu visela nad zlínskými strojírenskými závody už delší dobu, vedení firmy se však dosud dařilo ji odvrátit (EURO 22/1999). Poprvé podala návrh letos v lednu londýnská společnost Euro Trade, ale podnik se nakonec s tímto věřitelem dohodl.
Ozdravný plán přijalo vedení ZPS už před rokem, a na jeho plnění začal dokonce od letošního roku dohlížet jednadvacetičlenný věřitelský výbor. Plán zahrnoval prodej některých dceřiných společností, hlavní naděje se však vkládaly do nalezení strateg ického partnera. Zájemců údajně bylo několik desítek, skutečně vážný se zřejmě neobjevil ani jeden. Po prohlášení konkursu to přiznal před zaměstnanci i generální ředitel Radomír Zbožínek.
Podle některých zdrojů se strategický partner objevil již před půl rokem, neměl ale zájem o ztrátové provozy. Vedení podniku však odmítlo ukončit výrobu obuvnických strojů a z obchodu nakonec sešlo.
