Lídři přesvědčují důchodce Františka Škváru, aby jim dal hlas
Konec totality zastihl pana Františka Škváru již v důchodovém věku. Z pádu KSČ se radoval a určitá tolerance vůči novému demokratickému režimu mu zůstala dodnes. Z dětství si nese životem úctu k první republice, je pracovitý a chápe, že socialismem zdecimovaná a demoralizovaná společnost těžko může zajistit důchodcům standard běžný v západních zemích. Na výši důchodu si proto nikdy nestěžoval. Necestuje do ciziny, nestará se o auto a žije skromně, takže jeho důchod mu stačí. Má však výhrady k českému zdravotnictví a železnici, jejichž úroveň má možnost denně zblízka sledovat.
Penzijní reforma.
I tak se mu politici snaží nabídnout především garanci dobré penze. Vzhledem ke stárnutí české populace by se totiž mohlo časem stát, že by důchodový systém nemusel utáhnout ani současnou úroveň důchodů. „Poměr mezi výší důchodu a průměrnou mzdou v zemi rozhodně musí zůstat 45 procent,“ vzkazuje Františku Škvárovi předsedkyně Unie svobody Hana Marvanová. „Za poslední léta klesla na 43 procenta. Pan Škvára si to možná neuvědomuje, ale tady hrozí zhroucení důchodového systému,“ varuje. Marvanová zdůrazňuje, že Unie svobody trvá na včasné důchodové reformě, jejímž výsledkem by měl být třípilířový systém, zahrnující povinné spoření do státní důchodové pojišťovny nebo do soukromých fondů i dobrovolné spoření. Součástí by byly sankce za předčasný odchod do důchodu. To se sice má týkat osob, kterým je dnes méně než 43 let, avšak novým způsobem vybrané peníze by od té chvíle dostávali starší lidé včetně pana Škváry.
Lidovci, s nimiž US-DEU ve volbách kandiduje pod hlavičkou Koalice, mají trochu jinou představu důchodové reformy: navrhují vyšší daňové odpočty zaměstnavatelům.
Do unie pro vyšší důchody.
Také vládní ČSSD si v tomto volebním období uvědomila, že bez penzijní reformy to dál nepůjde. Navrhla zřídit Sociální pojišťovnu a jako doplněk důchodového pojištění mělo fungovat dobrovolné připojištění zaměstnanců s daňově zvýhodněnou účastí zaměstnavatelů. Ve sněmovně však její návrh neprošel. „Teď chceme zavést systém takzvané pevné valorizace důchodů,“ láká Františka Škváru předseda ČSSD Vladimír Špidla. Soudí, že lidem by měl přinést stabilnější jistotu, protože by mohli počítat s tím, že se jim důchody zvýší pravidelně každého 1. ledna. „Dovedu si pak představit poměrně radikální valorizaci při vstupu České republiky do Evropské unie,“ dodává šéf strany, která pro členství země v unii udělala hodně. ČSSD nedávno prohlásila, že platy po vstupu do unie vzrostou zhruba dvakrát; o kolik narostou penze, Vladimír Špidla neuvádí. Alternativou reformy, založené na vzniku povinného soukromého pojištění, by bylo pouze zvýšení daní a pojistného, to však strany Koalice ani sociální demokraté - a už vůbec ne Občanská demokratická strana - v plánu nemají. Václav Klaus v únoru naopak navrhl snížit povinné pojistné do státního průběžného systému na patnáct, nebo dokonce deset procent platu.
Vlaky budou.
Jak chtějí strany panu Škvárovi pomoci s cestováním na chalupu? Pravicové partaje požadují zeštíhlení, ozdravění a částečnou privatizaci Českých drah, ČSSD naopak hodlá pokračovat v pouhém rozdělení státního podniku na dva subjekty. Pravice ani levice ovšem nechtějí zkomplikovat podmínky cestování. „Otázka dopravní obslužnosti je pro nás mimořádně citlivá věc,“ snaží se uklidnit nekonkrétní floskulí Františka Škváru předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda. Obecně připomíná, že fungování má v rukou nejen stát, ale i regiony. Považuje za nezbytné, aby podmínkou podpory dopravců bylo například vození dětí do škol.
Hraběcí rada.
V tom, že lékaři záměrně předepisují pacientům drahé léky a že by se to mělo napravit, jsou s panem Škvárou zajedno všichni dotázaní politici. „Mám takovou hraběcí radu, ale udělejte to,“ vyzývá Františka Škváru Vladimír Špidla. Říká, že na každou chorobu dnes existuje lék, plně hrazený pojišťovnou. „V okamžiku, kdy vám lékař předepisuje něco velmi drahého, tak ta správná odpověď, která ovšem vyžaduje značnou osobní sílu, zní: Ne, pane doktore, předepište mi prosím to, co je pro tento případ plně hrazeno pojišťovnou,“ radí Špidla. Seznam léčivých přípravků bez finanční spoluúčasti pacienta, který vydává ministerstvo zdravotnictví, v současnosti čítá přibližně dva a půl tisíce položek. Předseda sociálních demokratů slibuje, že jeho strana nezavede placené zdravotnictví, nezavede „zdravotnictví tříd“. Bude prý zachovávat princip, že každý občan bude léčen na základě nejlepších pravidel medicíny, tedy účelně, odborně a hospodárně, aby se zbytečně nevyhazovaly peníze.
V ČSSD se letos v zimě uvažovalo o volebním hitu, garanci bezplatných léků pro důchodce. Nakonec se však toto opatření součástí volebního programu strany nestalo.
Nehorázný nešvar.
Cyril Svoboda, jehož manželka pracuje ve zdravotnictví, spontánně označuje předepisování drahých léků lékaři za nehorázný nešvar. „Tady především selhává Česká lékařská komora, problém vězí v etice. Není to věc systémová a nemohou ji řešit politici,“ domnívá se. „Můžeme vidět, kolik lékařů jezdí na různé kongresy, jaké pobyty jim výrobci léků zajišťují. Jde o formu korupce. To je něco, co se jako virus dostalo do našeho zdravotnictví. Argument lékařů, že mají nízké platy, je pravdivý, ale nemohou si dovolit řešit to tímto způsobem.“ Svoboda vyčítá lékařské komoře, že se tomuto jevu nevěnuje a místo toho se stará o odborářské záležitosti, které by měl řešit Lékařský odborový klub.
Léky bez příspěvku.
Hana Marvanová si v narážce na sociálnědemokratické úvahy o lécích zdarma pro skupinu důchodců myslí, že důležitější než zvýhodnit nějakou sociální vrstvu, je zajistit pro všechny lidi zdarma alespoň některé léky. Domnívá se, že doplatek by měl činit maximálně několik set korun. I ona vnímá předepisování drahých léků hlavně jako etický problém, ovšem nápravu vidí i v jiném nastavení systému, aby lékaři museli řádně informovat pacienty o jejich právech a možnostech.
Důchod ujde, horší jsou doktoři
Pan František Škvára (75) je důchodce a žije v průmyslovém obvodě velkého města. Původem je z venkova, vystudoval reálné gymnázium a prakticky celý život pracoval v hlavním městě jako úředník, před odchodem do důchodu v roce 1990 v oboru práce a mezd na generálním ředitelství jednoho potravinářského podniku. Před pěti lety ovdověl. Žije sám v bytě 1+1 v osobním vlastnictví. Nikdy neměl automobil, vlastní malý, chátrající rekreační domek na venkově. Jeho důchod činí sedm tisíc korun a k tomu dva tisíce korun vdovského po manželce. Měsíční náklady na bydlení a telefon činí zhruba tři tisíce korun. K úsporám ve výši zhruba třicet tisíc korun nedávno přibylo šedesátitisícové odškodnění za nucenou práci v Německu během války. Je odkázán na služby Českých drah, jako kardiak často potřebuje lékaře, kvůli potížím s páteří jezdí každé dva roky rehabilitovat do lázní. S politickou i sociální situací je vcelku spokojen, vadí mu však vzrůstající ceny léků a zejména snaha lékařů vnutit pacientům ty nejdražší přípravky.
Pozn.: Jde o portrét zcela konkrétního člověka, pouze jméno je smyšlené a fotografie ilustrační
