Změna charakteru i regulace penzijních fondů nabídne vyšší výnosy
Ministerstvo práce a sociálních věcí dokončilo návrh třetí etapy penzijní reformy. Ze současných penzijních fondů se stane třetí pilíř reformy. „Současně se změnou podmínek budeme moci nabídnout strategie zhodnocení dle představ klientů – od velmi konzervativních až po ty s vyšším podílem rizika,“ říká generální ředitel Penzijního fondu České pojišťovny Tomáš Matoušek. Týdeník EURO s ním hovořil kromě jiného o vlivu finanční krize na stav fondů a o budoucí formě jejich regulace.
EURO: Máte připomínky k návrhu ministerstva práce a sociálních věcí? MATOUŠEK: Návrh jsme v rámci Asociace penzijních fondů připomínkovali a je dobrým kompromisem. Momentálně však jde o reformu současných penzijních fondů, což je k další fázi nezbytný krok. Reforma penzijních fondů nám může přitáhnout velkou část potenciálních klientů, pro něž není současný systém atraktivní. Reforma fondy zatraktivní, přičemž zůstanou zachovány klady současného systému – garance všech uložených peněz, státní příspěvek, připsané výnosy a současnou krizí prověřená stabilita. Současný systém funguje už téměř patnáct let a účastní se jej více než čtyři miliony klientů. Hledání formy oněch změn bylo vlastně úsilím o kompromis mezi požadavky ministerstva financí a ČNB. Základní struktura návrhu je naprosto v pořádku.
EURO: Určité kompromisy jste však zmínil. MATOUŠEK: Spočívají například v míře potřeby regulovat poplatky za správu peněz. Byly tu myšlenky, zda by si to nemohly fondy regulovat samy na konkurenční bázi. To však neakceptoval stát. Ponechal bych to na konkurenci.
EURO: Neriskujete tím, že někteří manažeři budou v pokušení vylepšit si příjmy nestandardními investicemi? MATOUŠEK: Možná ano, ale nedomnívám se, že by si to někdo dovolil z hlediska zachování reputace. Je třeba si uvědomit, že finanční byznys je značně provázaný. Všechny fondy na trhu vlastní velké pojišťovny nebo banky a nemohou neadekvátně riskovat. A nemyslet na to, že tím riskují pověst i ve větším pojišťovacím či bankovním byznysu.
EURO: Letos museli majitelé dvou fondů doplnit prostředky, aby dostáli zákonné podmínce nulové ztráty. Není to signál k hlubší regulaci? MATOUŠEK: Situace penzijních fondů je specifická. Mají několik obrovských výhod, o nichž se vůbec nehovoří. Jednou z nich je obrovský převis příjmů nad výdaji. To zpětně znamená, že nemusejí panicky reagovat na výkyvy trhu a mohou v klidu držet pozice. Momentálně je cena některých aktiv nízká, ale nemusíme ji okamžitě promítat do hospodářského výsledku. Nejsme pod tlakem, který by nás nutil likvidovat tyto pozice a tím de facto přenášet ztráty na klienty. Můžeme si počkat. Akcie sice nyní značně poklesly, ale časem zase porostou. Bude-li to za rok nebo za tři, nás v podstatě nezajímá. Například v rámci Penzijního fondu České pojišťovny vyberu ročně dvanáct a vyplatím tři miliardy korun. A nevidím ve svém byznys plánu rok, kdy by to mělo být opačně. Mám dost času, aby se trhy vzpamatovaly. Mluvíme tedy o ztrátách, které jimi vlastně nejsou. Totéž platí pro dluhopisy – fondy je drží do splatnosti. To, že jejich cena osciluje, dnes je 95, zítra 105 a pozítří 90 procent, management fondy vůbec nemusí zajímat. Pokud dluhopis podrží až do jeho splatnosti, na konci bude cena 100 procent. ČNB zkrátka rozhodla, že nemůžeme účtovat HTM (portfolio HTM – investice držené do splatnosti – pozn. red.). Proto tyto výkyvy máme v bilanci, přestože naše hospodaření neovlivňují.
EURO: Penzijní fondy mají k dispozici velké množství peněz. Není pro ně už česká ekonomika malá? MATOUŠEK: To je problém. Je nevyhnutelné, aby fondy začaly ve větší míře investovat v zahraničí. S náležitou obezřetností. Všechny naše investice mimo Česko máme měnově zajištěné. Vůbec nás nezasáhly turbulence okolo kurzu české koruny, nikdo však o tom příliš nemluví. Kdo investoval do podílového fondu v zahraničí bez měnového zajištění, prodělal dvacet i třicet procent dle měny, a to pouze na kurzu. V zahraničí investujeme docela výrazně. Na něco nás to zajištění samozřejmě přijde, ale rozhodně se vyplatí. Abych to shrnul, investice penzijních fondů v zahraničí jsou nutné, protože nejsme schopni své peníze smysluplně umístit na českém trhu.
EURO: Vzhledem k charakteru zákonné regulace se zřejmě poohlížíte především po dluhopisech. Dokážete vysvětlit, proč před zhruba třemi měsíci u investorů zcela propadly maďarské státní dluhopisy, vydané se čtrnáctiprocentním úročením? MATOUŠEK: Existuje několik příčin. Banky i investoři si dnes vytvářejí jakési cash polštáře. Nehledají primárně, kde mohou zajímavě vydělat, nýbrž kde neprodělají. Což vede k tomu, že ani o takové investice dnes není zájem. I když potenciálně vzato může být výnos vysoký, riziko dnes krize pětinásobně zvýšila. Podívejte se na to z této strany. Maďaři nemají euro. Mohou devalvovat a z investice nic nezbude. Finanční instituce jsou nyní nadmíru opatrné.
EURO: V rámci zákonných podmínek nabízíte mírně nadinflační zhodnocení. Od roku 2000 však byla inflace rekordně nízká. Česko má zhruba dvouprocentní inflační fundament, který vyplývá z rozdílu cenových hladin u nás a v EU. K tomu je třeba připočítat vliv cen energií a komodit a ekonomický cyklus. A rázem lze obtížně uvěřit, že by se dalších deset let měla inflace pohybovat okolo tří procent. Má pak za současných podmínek smysl ukládat peníze do penzijního fondu? MATOUŠEK: Myslím, že jsme schopni trvale dodávat nadinflační výnos. Vzhledem ke konzervativnímu nastavení systému je to přesně to, co bychom měli klientům dávat. Mírně nadinflační výnos je naše poslání. Člověk si v penzijním fondu ukládá. Neinvestuje, nýbrž spoří. Pokud si nyní ukládá tisíc korun měsíčně, což je zhruba hodnota páru bot, naším posláním je, aby si jej za 40 let za onu částku zase mohl koupit.
EURO: Představme si klienta, který má dnes příjem dvacet tisíc čistého a tisíc korun z toho ukládá. Až půjde po 40 letech do penze, bude mu vyplácena v podstatě stejná hodnota, kterou ukládal. Modelovému klientovi taková částka vystačí na 1,5 dne současného života. Uvědomují si klienti penzijních fondů, že celou dobu spoří, aby dostávali prostředky, jež nijak významně neovlivní kvalitu jejich života? MATOUŠEK: Takový je současný stav. Takto je systém nastavený. Samozřejmě že pokud se provede penzijní reforma a vzniknou odvážnější fondy, posuneme dnešní tisícovku v reálné hodnotě na dva nebo tři tisíce korun.
EURO: To však znamená přibližně sedmiprocentní zhodnocení a vyšší podíl akcií. Bude pak možné garantovat nulovou ztrátu z vložených peněz? MATOUŠEK: Samozřejmě že v klasické formě taková garance není možná. Může však existovat garantovaný penzijní fond s opcí na akcie. Možná že investice do něj nepřinese nadinflační zhodnocení, ale bude šance na osmiprocentní růst. Variant je několik a lépe s nimi půjde pracovat po reformě. Systém bude flexibilnější, zajímavější. Lidé budou moci diverzifikovat riziko. A penzijní fondy zase budou moci efektivněji spravovat svěřené prostředky.
Box:
Třetí etapa
Po posunu věku odchodu do důchodu a připravovaném vzniku více druhů penzijních fondů by mělo dojít i na takzvaný opt-out, tedy vyjmutí části peněz ze státního systému ve prospěch dobrovolného spoření v soukromých fondech. Lidem by z nich mohla přicházet až třetina penze. Systém však zachovává možnost rozhodnutí. Kdo si bude chtít své peníze ponechat v průběžném důchodovém systému, bude moci. Výběr peněz bude obstarávat Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ). U ní si lidé vyberou fond, kterému ČSSZ přidělí adekvátní díl vybraných prostředků. Peníze, které si lidé uspoří u soukromých společností v rámci druhého pilíře, budou moci použít pouze na nákup doživotní penze. Doživotní důchody však nebudou vyplácet penzijní fondy, ale životní pojišťovny, které pro svou činnost budou muset získat licenci od České národní banky (ČNB). Coby ochranu proti propadům cen dluhopisů či akcií bude ministerstvo přesouvat automaticky pět či deset let před dosažením důchodu peníze z rizikovějších fondů do konzervativních.
