Dobrý den, volám sa inženýr Babiš a
pozrite se na moju prvú case study: Na začátku marca jsme potrebovali kvůli
nouzovému stavu narýchlo sestavit Ústřední krizový štáb. Jenže v jeho statutu
stálo, že předsedou je minister vnitra. Čo byste v tu chvíľu urobili?
No pochopitelně jsem mu nemohol nechať
zrazu řídit celú zemi, když tým jediným vládcom jsem tu přece já! Statut může
změnit vláda, není to naštěstí žádný zákon, ktorý by musel projít parlamentom
(uprímně nechápem, prečo musí zákony schvalovať aj niekto iný než já). Takže
jsme ho změnili a skoro nikto si toho zpočátku nevšimol.
Šéfem štábu se z mého rozhodnutí stal
profesor Prymule - neškodný lékár, ktorému voliči kvůli jeho titulu stejně
všechno odpustili. Ale v nejhorším nás podržal. Teda hlavně mě, že jsem nemusel
tolik chodit před kamery.
Jenže se ukázalo, že profesor Prymule
nemyslí dostatečně politicky. Tu chtěl Čechům zavřít hranice na dva roky, tu
zase túžil promořovat. No tak jsme ho nakonec uklidili. Teď už není situace tak
vypjatá a nouzový stav brzo skončí, tak jsem nechal šéfem jmenovať Hamáčeka.
Dobré, že?
Ale přečo by to nešlo inak?
Počúvajte case study číslo dva: Po
týdnu nouzového stavu bolo treba ho prodloužiť. Zpočátku jsme krizová opatření
naivně vydávali na základě krizového zákona - ústavní právníci tvrdili, že
to prostě inak nejde, když krizový zákon je určen právě k tomu. Ale prečo by to
nešlo inak? Zvlášť, když podle zákona o krizovém řízení státu bychom museli
uhradit všechny škody způsobené vyšší mocí - vis maior, jak říká můj oblíbený
právník Adam Vojtěch.
Tak jsme přepnuli vydávání nařízení v
nouzovém stavu na zákon o ochraně veřejného zdraví. No povedzte, nezní to
dostatočně odborně? Veškerou odpovědnost jsem tedy svěřil svému oblíbenému
ministrovi zdravotnictví Adamu Vojtěchovi. Já nic, já jen premiér.
Jenže niekto si toho všiml a súd nám ta opatření vydaná na základě zákona o ochraně veřejného zdraví zrušil. Prý efektivita není měřítkem zákonnosti či co (uprímně nechápem, prečo by nějaký súd měl rušit to, co vydám já, v takovém Maďarsku by si ani neškrtli).
Ale budeme teď odpovědní maximálně za
škodu způsobenou nesprávným úředním postupem a ne za vis maior - budeme tedy
případně platit jen za to, co jsme způsobili my, a ne za
všechno to, co způsobilo šíření viru, třeba za ušlý zisk.
Chápete? Dotazy?
