„Zvláštníznamení: negr,“ stálo v pase Theodora Wonji Michaela (15. ledna 1925 až 19. října 2019). Dokument sice vystavily německé úřady, uváděl však, že se jedná o osobu bez státní příslušnosti. Nacistický režim rodilému Berlíňanovi kvůli barvě pleti občanství odebral. Stejně jako několika tisícovkám dalších Němců afrického původu, z nichž dva tisíce zahynuly v koncentračních táborech.
Theodor se narodil jako jedno ze tří dětí východopruské švadleny a příslušníka kamerunské aristokracie Marthy a Theophilia Michaelových. Africký stát byl až do konce první světové války německou kolonií, za což císařství vděčilo právě dohodám s Michaelem starším a dalšími kmenovými náčelníky.
Odměnou jim byla volná cesta do Evropy; šlechtický původ nicméně život v nové vlasti nijak neulehčoval. Otec se rodinu snažil uživit jako dělník na stavbě metra a po brzké smrti matky musel teprve dvouletý Theodor se sourozenci začít rodinný rozpočet vylepšovat výstupy ve více či méně bizarních estrádách.
Už tehdy nesnášel, že ho publikum považuje za exota, pokouší se ho osahat nebo očichat. Nejhorší diskriminaci však zažil po nástupu nacistů k moci. Nemohl studovat, kvůli původu přišel i o místo hotelového portýra a šance, že by mohl najít nové zaměstnání, se rovnala téměř nule. Příležitost se však paradoxně naskytla díky Goebbelsovu ministerstvu propagandy. Úřad se rozhodl zpopularizovat koloniální éru a do desítek připravovaných filmů bylo potřeba i bezpočet komparzistů-domorodců.
Ačkoliv scénáře popisovaly Afričany v souladu s nacistickou ideologií, pro stovky německých černochů představovalo filmové angažmá aspoň základní ochranu před koncentračními tábory či nucenou sterilizací. „Pro nás to byla otázka existence,“ prohlásil později Michael, jehož pleť byla pro tehdejší režiséry málo tmavá a před natáčením ho maskéři natírali ještě tmavší barvou.
Hercem zůstal i po osvobození, vedle toho vystudoval politologii na univerzitách v Hamburku a Paříži, stal se novinářem a uznávaným expertem na Afriku. Jeho znalostí a kontaktů si v sedmdesátých letech všimla i zahraniční výzvědná služba BND. Michael na nabídku kývl, a byť o jeho působení v tajných službách není téměř nic známo, stal se nejspíš prvním černošským špionem ve službách Německa.
Podle dostupných údajů žije už jen jediná černošská pamětnice nacismu, zpěvačka a rovněž komparzistka v propagandistických filmech, Marie Nejar. V Kolíně tak po dlouhé nemoci zemřel předposlední svědek málo známé stránky nacistického útlaku. •
Michael na nabídku BND kývl, a byť o jeho působení v tajných službách není téměř nic známo, stal se nejspíš prvním černošským špionem ve službách Německa.
O autorovi| Jan Brož, broz@mf.cz
