Válka koaličních stran o reformy v obstruované Sněmovně neodstranila různé pochyby. Ani na straně vítězů. Ale nenechme se mýlit, odklad takzvané daňové reformy nic zásadního nemění na vládní politice.
Foto: David Neff/MF Dnes/Profimedia
Na Nový rok se zvýší snížená desetiprocentní sazba DPH na 14 procent. A platí pro rok 2013 sjednocení obou sazeb DPH – včetně nynější základní sazby ve výši 20 procent – na 17,5 procenta. Bez jakýchkoli výjimek, jinde v Evropě běžných.
Vláda předpokládá, že už v lednu kvůli zpomalení ekonomiky přehodnotí směrem nahoru, na 19 procent, sjednocenou sazbu DPH. A není to předpoklad, nýbrž jistota. Ve hře je možná i 20 procent DPH. Na katastrofě přidušení hospodářského (ne)růstu pilně pracuje kdekdo.
Odhlédneme-li od hazardu, který citelné zdanění čeká už v roce 2012, „odklad daňové reformy o rok“ pouze znamená, že od 1. ledna 2014 budou zrušeny různé výjimky. Likvidaci „nesystémových nefér stravenek“ Kalouskovi znemožnily Věci veřejné. Superhrubá mzda s patnáctiprocentní daní vezme zasvé a normální hrubá mzda se zdaní 19 procenty. A má být zavedeno jednotné inkasní místo pro daně. Nic podstatného se tedy neodkládá.
Kalouskův obrat
Pokud jde o penzijní reformu, tedy o start takzvaného druhého pilíře pro dobré bydlo soukromých fondů, dlouho shora padaly argumenty, proč je nutné ji odložit.
Miroslav Kalousek takový odklad pokládal za racionálně zdůvodněný a poukazoval na technickou provázanost správy prvního (průběžného) i druhého (privátního) pilíře s odloženou „inkasní centrálou“. Jinou provázaností, přes kterou nejel penzijní vlak, byla skutečnost, že nový občanský zákoník začne platit nejdříve v roce 2014. A ekonomičtí novináři se jali tvrdit, že v době záchvatů na světových burzách není na propagaci privátního pilíře zrovna ten nejvhodnější čas. Mimo jiné proto, že tenhle pilíř zůstal pro Čechy – beztak přesvědčené, že každá změna je jen k horšímu – nepovinný.
Po tomto „čehý“ však Kalousek náhle zavelel „hot“ a dospěl k závěru, že by „odklad byl chybou“. Proč? Vysvětlil to novinářům po lopatě: „Po týdnu absurdních situací, obstrukcí a vystoupení opozice ve Sněmovně během projednávání reformních zákonů udělám vše, aby finanční správa byla schopná zajistit rozběh penzijní reformy, tedy druhého pilíře, skutečně od ledna 2013. I když by ještě nefungovalo jednotné inkasní místo.“
Racionální důvody odkladu byly tedy rázem smeteny a zůstaly jen vášně, zaťatost a improvizace? Ale kdepak! Stěžoval si šéf Asociace penzijních fondů Jiří Rusnok, že čím jsou blíž sněmovní volby 2014, tím nejistější je přísun peněz do privátní penzijní sféry. Vždyť už příští rok jsou volby krajské a oranžoví hejtmani je spojí s referendy o „širších otázkách“. Ať tedy proběhne „malá domů“ hned! Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše.
Generální linie
Příští rok, v době příchodu nové vlny slabého růstu, stagnace, ba recese, vstoupí v účinnost – tak se tomu eufemisticky říká – „změny v sociální oblasti“. Nechť se pohrouží do tabulek, kdo chce znát, kolik přesně se odsype námezdníkům či nezaměstnaným, aby se „zpružnil trh práce“. A kolik se přisype či odsype „osobám samostatně výdělečně činným“, mezi něž patří miliardář z obálky časopisu, naše trafikantka v metru anebo kolega novinář, hned u vedlejšího stolu pracující „na živnosťák“.
Vybírat hrozinky – například z Hegerových „nadstandardů“ nebo té slavné stovky na nemocniční lůžko a den – nestačí. Je třeba vyhmátnout charakter reformního balíku v jeho celku, tedy podstatu věci, a tím i smysl vládního konání.
Potom spatříme tohle: Vláda Petra Nečase – ODS, TOP 09 a Věcí veřejných – pokračuje v „generální linii“ vlády Mirka Topolánka, to je vlády ODS, KDU-ČSL a Strany zelených. Smyslem této linie je snižování složené daňové kvóty (příští rok dojde k jejímu dalšímu snížení o 0,6 procentního bodu), z níž těží sociální vrstvy s vysokými příjmy.
Hlavní zátěž takto pojatého přerozdělování a úsporné politiky k uchlácholení finančních trhů bude prostřednictvím zvýšené a bezvýjimečné – de facto degresivní – DPH naložena na hřbet především středních, nižších a již nyní deklasovaných vrstev. Je charakteristické, že reformní zákony v každém bodě vyčíslují úspory pro státní rozpočet, ale v žádném bodě dopady na ty, kteří teď žijí od výplaty k výplatě, ba z ruky do úst.
Věří vláda skutečně, že tento postup je nejlepším řešením, nebo dokonce jedinou možnou cestou? Obávám se, že ne. A že jsme jen svědky jedné velké – a docela cynické – „malé domů“ pro vyvolené. Po nichž potopa.
