PŘEDPOVĚDI ZASE VEDLE

Na poli fondů se bojuje o to, kdo ukousne větší kus koláče

Když parlament rozhodl, že uzavřené kuponové fondy se budou muset otevřít, a řada investičních společností tak přijde o velkou část svého podnikání, očekávala se mohutná vlna slučování fondů. Zatím ale k žádné rychlé a masové konsolidaci sektoru kromě přelicencování Komise pro cenné papíry, které odvětvím samozřejmě poněkud zamíchalo, nedochází. Výjimku na poli fúzí tvoří snad jen investiční společnost Pioneer, která pohltila už před dvěma lety fondy CA IB Securities a nyní nově i Credit Suisse. Investiční společnost Akro ještě převzala minulý týden Expandia fondy. Stojí to za to? Jedním z důvodů, proč se neobjevila vlna fondových fúzí, je to, že na trhu není mnoho fondů, které za akvizici stojí. Koupit si do správy aktiva ve výši řekněme dvou set milionů korun a riskovat kostlivce ve skříni, není jednoduché. Fond, který stojí za převzetí, musí splňovat alespoň tři kritéria: měl by být dostatečně velký, mít renomovaného, nebo alespoň relativně jména dbalého správce, kterému se dá důvěřovat, a takové portfolio, které fúzi umožňuje. Není například možné, aby fúzoval fond peněžního trhu s akciovým. Relativně je lze spojit s balancovaným. Ideální je ale akvizice do fondu stejného typu. „U otevřených fondů to není takový problém, jako kdyby šlo o uzavřené, zdůrazňuje generální ředitel Pioneeru česká investiční společnost Vladimír Fichtner. „Faktické spojení vždy nastává až s určitým časovým zpožděním od vyhlášení a každý má možnost během této doby své podílové listy prodat. Při spojování uzavřených fondů nebo akciových společností to není tak jednoduché. Tam je investor závislý na situaci na trhu a odchod z investice může být bolestivý, nebo zcela nemožný, dodává. I v případě podobných investičních záměrů však mohou být v portfoliu tituly, o něž nový správce nestojí. „Musí jít o fond, u něhož jste s většinou portfolia spokojen a zbytek se dá bez problémů prodat tak, aby ho těsně před fúzí nahradily hotové peníze. Tato podmínka byla u fondů Credit Suisse bez problémů splněna, podtrhuje Fichtner. Pět otevřených podílových fondů Credit Suisse dodalo fondu Pioneer Trust k jeho spravovaným 4,5 miliardy korun 783 milionů korun a Pioneer si ke svým 45 tisícům klientů mohl přičíst dalších 25 tisíc. Akro převzalo čtyři otevřené podílové fondy investiční společnosti Expandia s majetkem za 350 milionů korun a se svými dosavadními 180 miliony nyní bude spravovat majetek za téměř 540 milionů. Ředitel Akro investiční společnost Vít Vařeka tvrdí, že zatím není o další strategii fondů rozhodnuto, zřejmě se však některé sloučí na celkový počet kolem pěti. „Měli jsme s Expandií stejné systémy a náš je schopen spravovat daleko větší majetek, než bylo dosavadních 180 milionů, vysvětluje důvody sloučení Vařeka. Tvrzení, že fúze šetří náklady, dokládá i tím, že jím řízená firma nemusí při ní nikterak zvyšovat výdaje, a přesto získala skoro trojnásobný majetek. Ředitel odhaduje, že spravovaný majetek, aby se společnost efektivně uživila, musí dosahovat nejméně 400 milionů korun. Základem je vlastní distribuce. Pokud někdo postaví svoji budoucnost na tom, že skoupí malé fondy a udělá z nich jeden velký, může ho postihnout značný problém. Ten přijde v okamžiku, kdy klienti začnou své peníze vybírat a on je nedokáže nahradit novými investory. Chce–li být tedy někdo úspěšný, musí postavit svou budoucnost na distribuci již prověřených produktů. Při ní dokáže za měsíc prodat více, než získá nákupem malého, a třeba ještě ne retailového fondu. Například Credit Suisse se na rozdíl od Pioneeru účastnil kuponové privatizace. Díky tomu má obrovské množství drobných postkuponových podílníků. Ti by se v budoucnu mohli stát dlouhodobými klienty Pioneeru, samozřejmě pokud je tato společnost přesvědčí o schopnosti spravovat jejich investice. Potom jí mohou přinést mnohem více peněz do správy, než jich přijde dnešní akvizicí do fondů Credit Suisse. Proto má tato fúze smysl. Přináší přidanou hodnotu do budoucna. Není kdy. Skutečnost, že se s takovými akvizicemi jako do fondů Credit Suisse neroztrhl pytel, může mít i zcela prozaické důvody. Řada investičních společností se totiž této činnosti věnovat nemůže, protože její kapacity vytěžuje transformace kuponových na otevřené podílové fondy. Ta obsahuje obrovské množství administrativy a také mnoho obchodů vedoucích ke zlikvidnění portfolií. Právníci, manažeři společností a fondů jsou zcela vytíženi a na posuzování či přípravu nějakých fúzí jim nezbývá čas. Stejně tak na druhé straně není čas na jejich prodej. Otevírání fondů tak do jisté míry ochromilo a paralyzovalo řadu investičních společností. Když se občas podaří sloučení, jak to dokázala Spořitelní investiční společnost, či úspěšně uvést na trh fond fondů, jak se to povedlo První investiční společnosti (za půl roku dokázala shromáždit miliardu korun), jde spíše o výjimečné počiny. Jinak se všichni postkuponoví mastodonti věnují otvírání. Vlastní píseček hájí i venku. Slučování fondů ale není obvyklé ani v zahraničí. Je to zvláštní, protože všechna ostatní odvětví, včetně finačních, se globalizují a konsolidují. Šéf marketingu samosprávných fondů Paribas Josef J. Pfanenstill se domnívá, že to má i tak prozaické příčiny, jako je nechuť manažerů riskovat, že se šéfem stane osoba z druhé party. Právě takzvané SICAV, tedy v Lucembursku registrované samosprávné fondy z finanční skupiny francouzské banky Paribas se nedávno sloučily se stejnými subjekty další francouzské banky BNP. První finanční instituce je orientovaná investičně, druhá retailově. Nyní doufají, že spolu se jim to potáhne lépe. I přes obrovský rozsah trvala veškerá příprava akce pouhé tři měsíce. To je pozoruhodně krátký čas, pokud uvážíme, že šlo o jeden z prvních, ne–li úplně první případ fúze dvou rodin fondů SICAV. Jak potvrzuje i Pfannenstill, svědčí to rovněž o výborné úrovni legislativy v Lucembursku, kde jsou SICAV registrovány. Kam kráčíte fondy? Fúze Paribas a BNP však šla čistě po kolejích specializace. Slučovaly se fondy se stejnou investiční strategií, takže jich pod jedním deštníkem bude nadále přes padesát. Rodiny fondů jsou ale u nás věcí jen několika, vesměs bankovních investičních společností, které se určitě nebudou požírat navzájem. Takže pokud se bude fúzovat, nepůjde o tak homogenní subjekty, jako v případě Paribas a BNP. Čeho všeho se tedy můžeme dočkat na poli fondů v blízké budoucnosti? Vít Vařeka říká, že prvním krokem v procesu konsolidace odvětví bylo přelicencování investičních společností provedené v roce 1999 Komisí pro cenné papíry. Po této očistě zůstalo nyní na trhu 76 investičních společností (30 v likvidaci), 103 investičních fondů (56 v likvidaci), 80 otevřených podílových fondů a třináct uzavřených. Ještě před rokem jich působilo na trhu několikanásobně více. V příštích měsících a letech očekává Vařeka další přirozenou řadu fúzí a akvizicí, které povedou ke snížení současného počtu tuzemských investičních společností. Je přesvědčen, že na trhu zůstanou pouze stabilní firmy s širokou klientskou základnou. Zvýší se tím i kvalita služeb a bezpečí pro drobné investory. Ti by se tak měli dočkat i snížení poplatků za správu svých financí. Fenomén otevřených fondů. Otvírání fondů nařízené zákonem a nastartované v loňském roce bude pokračovat i nyní. I když podle dosavadních výsledků není o výplaty takový zájem – především vzhledem k velkým počátečním výstupním srážkám – jak se původně předpokládalo, interes investorů o tuzemské otevřené podílové fondy neustává. Unie investičních společností v nich již eviduje 60 miliard korun a potenciál dalšího růstu je podle mnohých odborníků stále veliký. Kdo ukousne nejvíce z tohoto pomyslného koláče? Domácí hráči – především dcery velkých bankovních domů – či zahraniční konkurence? Navrch bude mít zřejmě první skupina, i když investic do zahraničních fondů v poslední době výrazně přibývá. To dokládají například i slova Jana Prachaře z Bank Austria Creditanstalt ČR. Tato rakouská banka nabízí prostřednictvím své sesterské investiční společnosti Capital Invest na českém trhu několik zahraničních otevřených podílových fondů. Podle Prachaře jde o klasický prodej produktu, při kterém banka využívá široké produktové nabídky koncernu, a proto v současné době neuvažuje o rozšíření nabídky o fond registrovaný a aktivně spravovaný v České republice. Pro banku je efektivnější nabízet produkty společnosti, za kterou stojí dobrá pověst firmy či tým renomovaných analytiků.