Jestliže nyní Potravinářská komora počítá obchodní marže a křičí kvůli jejich výši, lze to pochopit, protože marže na gothaji ve výši sto dvaceti procent je absurdní, ale také je na místě nad tím trochu zakroutit hlavou.
V normální situaci by měla být marže záležitostí mezi obchodníkem a zákazníkem. Když si obchodník moc přirazí, bude dražší, než jeho konkurent a zákazník půjde jinam. A dodavateli do toho nic není. Jestliže to tak nefunguje, něco je v nepořádku.
Obvykle to bývá něco nekalého, například kartelová dohoda mezi největšími obchodníky, což by byla opravdu mimořádná lumpárna, a jestli mají potravináři podezření na něco takového, tak by měli se svými daty běžet do Brna na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.
Druhý důvod pro udržování vysokých průměrných marží může být ten, že u zboží dováženého ze zahraničí jsou marže nízké, nebo také žádné. Toto zboží mateřská centrála nakupuje pro všechny dcery a na transferových cenách realizuje zisk někde jinde, většinou tam, kde je to daňově zajímavější.
A řetězce si na svůj provoz musí vydělat odíráním domácích dodavatelů při vykazování mizivé daňové povinnosti. To je pak zase případ pro berňák, který by měl úroveň transferových cen pravidelně a systematicky kontrolovat, aby zde nedocházelo k olupování českého daňového poplatníka.
A třetí možností je, že prostě v Česku všechny řetězce fungují extrémně neefektivně. Nainvestovaly do nesmyslně nafouknuté obchodní sítě a mají problémy se splácením investic i vysokými provozními náklady na nájmech.
A tak dříve, než vláda podle svých levicových instinktů začne řešit podněty Potravinářské komory nějakou regulací marží a administrativními zásahy do cen, tak by měla situaci důkladně analyzovat a zjistit, kde je ten pes zakopaný.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
Pavel Páral: Kurzarbeit a Ewig Schade
