času na své bližní a nemuseli se během prosince stresovat v přeplněných nákupních centrech. To dává rozum.
V duchu jsem si to srovnal se svou vlastní praxí. 23. prosince se obvykle řítím na Moravu k rodině. Předvánoční kolony na D1 nechávám pro ty nejotrlejší a raději volím cestu vlakem. Na pražském hlavním nádraží to voní víc než obvykle. Purpura střídá odér z cigaret, který se line z místa, kde obvykle postávají taxikáři lační po valutách.
V hale u Kobzova piana posedává chlápek, co se marně snaží vzpomenout si, jak ho na základní škole učila „pančitelka“ hrát Nesem vám noviny. Výsledkem jeho snažení bývá prazvláštní disharmonie.
Studenti a studentky, kteří obvykle cestují domů nalehko jen s notebooky a lahvovým pivem, jsou teď ověšení dárky jak vánoční stromky. Chtějí svým blízkým udělat radost.
A to já bych rád taky. Leč v době svého příchodu do vestibulu mám stále prázdné ruce. Patrně by to tak i zůstalo, kdyby pro mě předvánoční atmosféra na „hlaváku“ neznamenala poslední varovnou notifikaci: Vole, kupuj věci! Návštěva obchodů na Wilsoňáku se už dávno stala součástí mé každoroční vánoční tradice. Během půlhodinového intermezza před odjezdem stihnu oběhnout knihkupectví, drogerie i obchody se sportovním náčiním. Když těsně před odjezdem vlaku vběhnu celý nervózní do svého kupé, vypadám taky jako vánoční strom ověšený dary. Leje ze mě jak z konve a dýchám jak splašený ratlík.
Ještěže má pro mě stevardka bolestné, sushi a sauvignon.
U štědrovečerní večeře si pak kladu řečnickou otázku: Vole, stojí ti za to nechávat to martyrium na poslední chvíli? Nestojí. Na silvestra si pak dávám předsevzetí, že dárky příští rok koupím v listopadu. Inu, mladická naivita mě zatím neopustila.
Jsem tedy ten poslední mudrlant, který by vám mohl dobře radit, jak se se stresem z Vánoc řádně vypořádat. Zkusí to Adéla Skřivánková v textu o tipech na Vánoce.
V hlavním rozhovoru čísla vám své předsevzetí zase prozradí snowboardcrossařka Eva Samková. O tom, že ne každý řidič taxi si chce slupnout na turistech jako na trdelníku, vás zase v rozhovoru přesvědčí taxikář-spisovatel Jiří, který na sítích zveřejňuje „přiznání taxikářů“.
Jeden tip na dary si na závěr neodpustím. Poslední číslo letošního roku je hodně cestovatelské. Podíváte se do Santiaga, projedete Transibiřskou magistrálou a Ladislav Zibura vám prozradí, jaké je stopovat po Evropě. Možná není od věci darovat svým blízkým třeba letenky… Nebo alespoň mapu světa.
P. S. A jako bonus vám posílám oblíbenou a nestárnoucí vánoční koledu.
O autorovi| Vladan Vaněk @kendrick_vladan
