Ministři Škromach a Sobotka se dostávají do ostrého střetu Balíčky úsporných ekonomických opatření jsou na obzoru. Ministr financí Bohuslav Sobotka se dostává do sporu se svými kolegy z vlády, ale na úsporných opatřeních trvá.
Ministři Škromach a Sobotka se dostávají do ostrého střetu
Balíčky úsporných ekonomických opatření jsou na obzoru. Ministr financí Bohuslav Sobotka se dostává do sporu se svými kolegy z vlády, ale na úsporných opatřeních trvá.
Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromnach bije na poplach a tvrdí, že některé návrhy ministra financí mohou vyvolat silné sociální střety. Radikální reformu veřejných výdajů odmítá. Je to podle něho ústup od zásad programového prohlášení vlády. Již dnes je ale jasné, že neprosadí plošné přídavky na děti, školní příspěvek ani slibovaný svěřenecký fond s penězi pro každé narozené dítě. Velkorysé představy o sociálním státu berou za své. Nejen to. Socialistická vláda bude nucena zpřísnit podmínky pro pobírání stávajících sociálních dávek a v mnohém ohledu se bude muset odhodlat k nepopulárním krokům, k nimž nenalezly odvahu ani vlády pravicové. Například lidé, kteří vlastní určitý majetek, by na sociální podporu neměli mít nárok, i kdyby jejich momentální příjmy byly nízké. S tím souhlasí i Škromach: „Lidé, žijící v rodinném domku s pračkou, videem a automobilem, by sociální dávky brát neměli,“ říká. Podpora v nezaměstnanosti by měla být podmíněna potvrzením úřadu prácu, že si žadatel sám aktivně hledá práci. Změny by se měly dotknout i nemocenských dávek: ať už bude nemocenskou vyplácet zaměstnavatel nebo stát, první 2-3 dny absence nebudou nemocní patrně pobírat žádné peníze. Nemocenská by se měla vyplácet pouze za pracovní dny, nikoli i za dny pracovního klidu jako dosud. Redukci sociálních výdajů označuje Škromach za zbídačování lidí. Nesouhlasí zejména s návrhem, že valorizace důchodů by měla probíhat pouze v závislosti na růstu inflace, a nikoli na růstu mezd jako dosud. Argumentuje tím, že při současné téměř nulové inflaci by se důchody nevalorizovaly a nůžky mezi nimi a průměrnou mzdou by se rozevíraly. Taková situace by asi skutečně nastala, ale její neudržitelnost by se snad konečně stala impulzem pro uskutečnění důchodové reformy, v níž by daleko důležitější roli hrálo soukromé pojištění. Škrty ve výdajích by se měly dotknout i stavebního spoření. Z 15 miliard ročně by podpora státu stavebnímu spoření mohla klesnout na tři miliardy. Důvodem v tomto případě jsou nejen úspory, ale i neodůvodněné zvýhodnění stavebních spořitelen na bankovním trhu. Tyto spořitelny nepodstupují žádné riziko a stát jim zajišťuje masové množství klient. Stavební spoření má uzavřené prakticky každý druhý občan (4,5 milionu lidí). O bonus pro spořící by se měly postarat samy spořitelny, nikoli stát z daní nespořících občanů. S úrokem a státní podporou vynášely vklady až 14procentní zhodnocení ročně. Po zavedení úsporných opatření od roku 2004 by stavební spoření mohlo vynášet asi šest procent ročně. „Někteří ekonomomové vidí věci z pohledu ekonomického, a ne politického,“ prohlásil Škromach na Sobotkovu adresu. Zvítězí-li ovšem Škromachův pohled politický, budou se z něho veřejné finance vzpamatovávat ještě za deset let.
Navrhovaná omezení stavebnímu spoření:
snížit státní podporu z 25 na 10 procent
snížit maximálně vyplácenou podporu na 2250 korun
ročně prodloužit cyklus spoření z pěti na sedm let
příspěvky by se vyplácely až po ukončení spoření
zrušit příspěvek státu na smlouvy uzavřené na děti do 15 let
zrušit osvobození od daně u úroků z vkladů.
