Rozlícený dav se vymkl tátovi pracujícího lidu z rukou
Kdyby měl ministr Grulich ten správný mladistvý tah na bránu jako Marek Benda z ODS, mohl být předvánoční hladový pochod odborářů k Parlamentu stylově rozehnán jízdní policií nebo vodními děly. Jenomže Grulich je člověk poučený životními zkušenostmi a ještě k tomu bývalý zetorák, takže to všechno zkazil. Rozezlenému davu, který se postupem času vymkl z ruky tátovi Falbrovi a přestal ukázněně mašírovat kolem parlamentního komplexu na Malé Straně, tedy nic nebránilo postavit se pod okna sněmovny a vybíravě i nevybíravě sdělovat poslancům, co si o nich myslí.
Mlynář, Falbr, Grebeníček.
Z původního záměru - upozornit na nutnost urychleného řešení nevyplácení mezd - se jeden- advacátého prosince stal mítink názorů řadových zaměstnanců na své zástupce v zákonodárných sborech a exekutivě. Zatímco Benda vybízel ministra vnitra „konat ze závětří poslaneckých lavic, Vladimír Mlynář odvážně konal přímo před vraty sněmovny. Ale se zlou se potázal, protože lidé na ulici nebyli naladěni na poslech toho, jak je unionisté chápou, a v jednu chvíli část shromáždění dokonce hučela slovo, které by muž proti muži bylo na soud nebo na souboj, ale v masovém měřítku se dalo chápat jako vyjádření mínění o politice čtyřkoalice, kterou v ten moment Mlynář zastupoval. Ostatně nikoli náhodou se mezi demonstranty čile jako rejnoci pohybovali komunističtí aktivisté a Grebeníčkova strana se na akci slušně přiživila. A sám předseda chvíli po Mlynářovi prokázal, že se na takových shromážděních cítí jako ryba ve vodě.
Na rozdíl od Falbra, kterému upozorňování na příživnictví komunistů nebylo nic platné a který se dočkal dvojnásobné hořkosti. Vedle toho, že naštval vládu, poslance a senátory, nezavděčil se ani odborářům vytočeným k důraznější akci. Když však s hrstkou věrných zaměstnanců Konfederace odborových svazů odcházel pryč od hlučícího davu, ještě stačil dobře vystihnout situaci: „Upozorňoval jsem, že hrozí nebezpečí sociálního výbuchu, a to, čeho jsme byli svědky po oficiálním skončení, bylo malým vzorkem takového výbuchu.
Do pranice.
Falbr a celá konfederace se ale postavili do čela protestů proti necivilizovanému zacházení s námezdně pracujícími dost pozdě. Smířlivé vedení odborů dosud přihlíželo, jak krachující podniky ze všeho nejdřív šetří na takzvaných řadových pracovnících. Až se to přihodilo i v Zetoru Brno, kde je stát jedním z hlavních vlastníků. A zlomyslnost vášní způsobila, že odbory dneska předvádějí „vzorek výbuchu zrovna sociálně- demokratické vládě, k níž má odborová politika objektivně mnohem blíž než k mladému Bendovi nebo Mlynářovi.
Zatímco Stehlíkem omámení kladenští oceláři odcházeli na pracák jako ovce na porážku, zetoráci ukázali, jak důležité je umět se prát. Jsou to koneckonců snadné počty: šedesát procent měsíčního platu v období červen až říjen znamená při průměrném jedenáctitisícovém dělnickém platu v Zetoru měsíčně na ruku kolem pěti tisíc korun. V listopadu už ani to ne. Z jiného konce vzato: zaměstnanci dnes úvěrují Zetor v průměru pětadvaceti tisíci korunami na osobu. Přičemž námezdně pracující člověk v České republice žije od výplaty k výplatě. A stačí neočekávaný problém, aby se z tíživé situace stala krize. Miluška Hamerníková, vedoucí skladu na hydraulice, byla alespoň hodně smutná, když mluvila o kolegovi Liborovi, kterému se každý den musí na dílně složit na dvacet korun, aby mohl dojet do práce a zpátky…
Kam jít?
Odboráři ze Zetoru původně chtěli poslat před sněmovnu tři autobusy, ale počet zájemců denně narůstal, takže jich nakonec odjíždělo devět. Tradice předvánočních zájezdů do matičky Prahy byla obnovena. A byť má šéf odborové konfederace kus pravdy v tom, že bránění managementu v příchodu do práce hraničí s anarchií, co by to přineslo, kdyby se zetoráci dál chovali, jak se říká, slušně? Odložení problému a větší kadenci příštích výbuchů.
V Zetoru se stále pěstuje cosi, co se nazývalo dělnická dynastie. Prostě v továrně pracoval už děda, táta taky, syn se tady vyučil, a když se oženil - se zetoračkou - a dítě dospělo, nastoupilo do fabriky. Takže v autobusu, který reportéry týdeníku EURO svezl do Prahy, bylo hodně představitelů těchto podnikových manželství. Jejich finanční situace je dvojnásob špatná. Přesto ale výplaty patrně nebyly hlavní příčinou událostí, k nimž v Zetoru Brno došlo a které pak našly odezvu po celé republice. Po třiceti, dvaceti, ale i deseti letech v jednom podniku se už většinou nikomu jinam chodit nechce a zetoráci, čékáďáci, vagoňáci ze Studénky tak jedenadvacátého prosince demonstrovali především za zachování pracovních míst. Zda úspěšně, to je otázka sociální, ale hlavně ekonomická.
Doba krachů.
V každém případě se před sněmovnou mátly pojmy. Mnohokrát vzývaná novela zákona o konkursu a vyrovnání otázku mzdové insolvence neřeší. A sypal-li si předseda lidovců Kasal, kterého protestující dělníci evidentně nekřesťansky vyděsili, popel na hlavu za to, že jeho strana přispěla k blokování vládního návrhu novely zmíněného zákona, sypal si ho oprávněně, leč v nepatřičné souvislosti. K vyřešení problému platů snad přispěje zákon o insolvenci, ale ten ještě lidovci zablokovat nestačili, protože by měl být do sněmovny - po deseti letech transformace - předložen až v lednu.
Bezprostředním výsledkem tlaku ulice se tedy stal požadavek poslanců na vládu, aby na vyplacení déle než dva měsíce zadržovaných mezd uvolnila čtyři sta milionů korun, který zkušeně napodruhé protlačili matadoři z klubu KSČM. Z hlediska lidí, kteří pracovali zadarmo, je to významný pokrok, i když konkrétní efekt se asi nedostaví dřív než koncem ledna. Ze strategického hlediska jde však o nutné zlo a nesystémové řešení. Tím systémovým je především zvládnutí situace, kdy řada živořících podniků bude muset konečně zavřít brány, protože o jejich výrobky už dlouho nikdo nestojí. Pokud jde o Zetor, odborníci tvrdí, že má stále šanci stát se traktorovou škodovkou. Je jen otázka, zda by tím zachráncem měl být zrovna stát, který už dvakrát firmě pomáhal s nevalným úspěchem. Soukromý spolumajitel - a. s. Motokov - lacino získal kontrolu nad Zetorem právě kvůli tomu, že slíbil postavit ho dlouhodobě na nohy.
Revitalizace Věřitelé věří konkursu
Poslední vývoj jednání o osudu brněnského Zetoru podle informací týdeníku EURO míří ke konkursu. Revitalizační agentura a Konsolidační banka, která je rozhodujícím věřitelem firmy, se přiklánějí k tomuto řešení patrně na základě zkušenosti se zlínskými ZPS, kde dobrá spolupráce konkursního správce s věřiteli směřuje k šťastnému rozuzlení v podobě jarního prodeje životaschopných a oddlužených částí firmy novému strategickému partnerovi.
Tyto představy formulované na vánočních jednáních o osudu firmy však mohou narazit na vážný konflikt s dosavadním akcionářem, společností Motokov, a na potřebu zajistit financování dalšího provozu Zetoru.
Největším věřitelem brněnského výrobce traktorů je v současnosti Konsolidační banka, která v rámci očišťování státem kontrolovaných peněžních ústavů nahromadila pohledávky za tři miliardy korun. Dalšími bankovními věřiteli, i když v řádově menším rozsahu, jsou Československá obchodní banka a Živnostenská banka. Na dvě stě milionů dluží firma státu na daních a dalších odvodech, devadesát milionů činí dlužné mzdy a přes půl miliardy požadují za dodané komponenty dodavatelské firmy. Část z toho je potřeba zaplatit velmi rychle, jinak se výroba zastaví. Tato potřeba financování činí podle zdrojů týdeníku EURO zhruba 1,2 miliardy korun.
Zetor má přitom konkurenceschopný výrobek, jehož odbyt v objemu zhruba deseti tisíc korun je zajištěn na těch nejvyspělejších trzích. Zisk je možné dosahovat již od produkce sedmi a půl tisíce traktorů. Pod vodu táhne firmu těžká historie, poznamenaná špatně provedenou privatizací a fakticky zabrzděnou restrukturalizací.
Konkursní řízení může firmu odříznout od minulosti. Proto jsou úvahy o řízeném bankrotu jistě správné. Celá záležitost ale naráží na několik překážek. První z nich je skutečnost, že i když šéf Konsolidační banky Kamil Ziegler ví, že konkurs by byl dobrý, těžko ho jeho instituce navrhne, protože jde o politicky velmi citlivou záležitost a mohlo by ho to stát křeslo. I pokud konkursní řízení protlačí jiný věřitel, tak není vyhráno. Současný rozhodující vlastník, kterým je Motokov, zajišťuje prakticky veškerý odbyt Zetorů přes své zahraniční afilace. Pokud by měl být z firmy zcela vytlačen, může vážně poškodit prodej traktorů v období do nalezení strategického partnera, schopného distribuovat brněnské stroje vlastní sítí. Pro Revitalizační agenturu je řešení Zetoru chůzí po laně při mizivé politické podpoře.
Pavel Páral
