Slibem nezarmoutíš. To je motto autorů volebních programů. I když málo voličů studuje volební programy, stojí za to si je prolistovat, byť po koaličních jednáních z nich nezůstane kámen na kameni. Na vládě se mohou podílet i strany s odlišnými programy.
Autor: Artklee
Z volebních programů je zřejmé, že přes potřebu nějakého elementárního sjednocení politických stran v úsilí čelit hospodářské recesi a zvyšujícímu se dluhu veřejných financí budeme po volbách zase svědky ostrých sporů a programových konfliktů při sestavování vlády. Přístupy k řešení největších problémů země jsou totiž i nadále téměř neslučitelné a hledání průniků, na nichž je možné se shodnout, bude velmi obtížné. Zvlášť když už některé strany avizují podmínky, bez nichž by údajně nebyly ochotny vstoupit do vládní koalice.
Například sociální demokracie stanovila pět nepřekročitelných podmínek – zrušení poplatků ve zdravotnictví a obnovení proplácení prvních tří dnů nemocenské, vyplacení jednorázového příspěvků seniorům ve výši 2400 korun, dorovnání mateřské, zavedení daňové progrese a zrušení superhrubé mzdy, přijetí protikorupčního balíčku a snížení tempa zadlužování do roku 2013.
I když o snížení tempa zadlužování mluví v předvolebním čase všechny hlavní politické strany, takže by se na něm zdánlivě mohly shodnout, liší se zásadně v tom, jaká opatření považují za rozhodující a vhodná pro Česko. Zatímco ODS považuje za hlavní problém krize deficit veřejných rozpočtů a proto navrhuje úsporná a motivační opatření, ČSSD za nejdůležitější považuje uhájení co nejvíce pracovních míst a udržení sociálních jistot. Lidovci zase hospodářskou krizi považují za projev krize důvěry a selhání konzumní společnosti, což je třeba napravit návratem důvěry a nalezení vize nové společnosti. Koaliční vládnutí, k němuž jsou české partaje volebním systémem odsouzeny, tak neumožní nejspíš udělat žádné zásadní změny. Zejména pokud se kvůli patovému výsledku budou muset spojit ODS a ČSSD do velké koalice, o níž se v kuloárech čím dál více spekuluje.
Mudrování nad prázdnou kasou
S veřejným dluhem se chtějí samozřejmě vyrovnat všichni. Každý však má jiné ambice. ČSSD hodlá pouze po skončení hospodářské krize udržovat deficit pod třemi procenty hrubého domácího produktu, jak to předepisují maastrichtská kritéria. Obavy z hrozby státního bankrotu označuje za poplašné zprávy.
ODS sice chce dosáhnout vyrovnaných rozpočtů, ale až do osmi let. Do čtyř let chce tato strana pouze dosáhnout toho, že deficit nebude dále navyšovat státní dluh v relativním vyjádření. To znamená, že dluh by neměl růst rychleji než hrubý domácí produkt a později by se v relativním vyjádření měla výše státního dluhu vrátit na úroveň roku 2009.
Nejrazantnější je TOP 09, která slibuje, že prosadí takové změny, že státní rozpočet bude vyrovnaný už při dvouprocentním růstu ekonomiky. Zelení chtějí omezovat mandatorní výdaje. Lidovci a KSČM se vyčíslením závazku ke snižování zadluženosti nezabývají.
O šetření mlčet
Škrtání výdajů nejvíc konkretizuje TOP 09. Na programu této strany je zřetelně vidět rukopis Miroslava Kalouska a přístup je skutečně tvrdý. Téměř všechny sociální dávky by se měly snížit o desetinu, zrušilo by se porodné a pohřebné. Podpora v nezaměstnanosti má být v současné výši přiznávána pouze těm, kteří ztratili práci bez vlastního přičinění. Kdo obdržel odstupné, nemá mít nárok na dávky po dobu přiměřenou výši odstupného. Kdo dal sám výpověď nebo byl propuštěn pro porušení pracovní kázně, měl by dostat podporu jen ve výši existenčního minima, což je méně než životní minimum. Podobně by měl dopadnout i ten, kdo odmítne práci, kterou mu nabídne úřad práce. Výplata podpor v nezaměstnanosti má být podle TOP 09 rovněž podmíněna aktivní účastí na rekvalifikačních kurzech nebo odpracováním dvaceti hodin týdně veřejně prospěšných prací. Za zneužití dávek by hrozily tvrdé postihy.
Přídavky na děti by měla nahradit vyšší sleva na dani včetně daňového bonusu, který by finanční úřad vyplácel v případě, kdyby odpočet daně vedl k tomu, že daňový základ by měl zápornou hodnotu. To by z pobírání státní podpory na děti fakticky vyřadilo osoby, které nemají zdanitelný příjem.
ODS je ve svých opatřeních namířených proti „flákačům“ parazitujícím na sociálním systému také tvrdá. Ale počítá s výjimkou pro rodiče – invalidní nebo starobní důchodce, kteří by si daňovou slevu nemohli uplatnit. Chce také zachovat a zpružnit vícerychlostní rodičovskou dovolenou. Hodlá rozšiřovat poskytování nepeněžní formy dávek v podobě poukázek na nákup potravin či elektronických platebních prostředků.
I když by se v zásadě mohla ODS s TOP 09 shodnout, její představitelé se navzájem napadají. Kalousek tvrdí, že TOP 09 je jedinou stranou s konkrétními kroky proti zadlužení. Ekonomický expert ODS Martin Kocourek však TOP 09 vyčítá, že jí jde jen o rychlé vyrovnání veřejných financí, ale ODS chce současně udržet životní úroveň a nastartovat ekonomiku.
Naopak ČSSD hodlá opět vyplácet nemocenskou za první tři dny nemoci a bude zvyšovat minimální mzdu nejméně o pět stovek ročně. Chce také sice zabránit zneužívání dávek, ale neuvádí jak. Věci veřejné by zpřísnily kontroly a vyplácení dávek by podmínily pravidelnou školní docházkou dětí. Nezaměstnaní hledající práci by měli nárok jen na čtyři měsíce podpory.
Komunisté požadují prodloužit dobu pobírání podpory v nezaměstnanosti na devět měsíců. Poněkud utopicky působí jejich prohlášení o zvyšování minimální mzdy až na čtrnáct tisíc korun měsíčně a minimálního důchodu na deset tisíc. Podpora nezaměstnaným by se měla poskytovat celý rok, mělo by se zvýšit odstupné a propouštět by se smělo jen se souhlasem odborů.
Nicméně extremisty ve vymýšlení nových dávek jsou lidovci. Ti chtějí zavést novou daňovou slevu na děti. K té současné by se za první dítě připočítalo pět tisíc, za druhé deset tisíc, za třetí dvacet tisíc a za čtvrté a každé další třicet tisíc korun. Rodina se čtyřmi dětmi by tak mohla navýšit svou slevu na dani o 65 tisíc korun. Lidovci by také zvýhodnili zaměstnávání rodičů malých dětí a nízkopříjmových pracovníků a vrátili by společné zdanění manželů.
Daně nahoru
Pokud jde o daně, tak zde shoda panuje snad jen v tom, že je třeba zjednodušit daňový systém. Potom se ČSSD a ODS shodnou i v záměru sloučit výběr daní a pojistného do jednoho místa. To navrhla na konci roku 2006 komise stranických expertů vytvořená tehdejším ministrem financí Vlastimilem Tlustým. Protože to však znamená masivní zásah do struktury úřadů vybírajících daně a zejména sociální pojištění, bylo to státními úředníky zatím docela úspěšně blokováno. Když se nyní k tomu hlásí nejen dvě rozhodující strany, ale například i TOP 09, mohlo by tohle užitečné opatření skutečně vstoupit v život.
Jinak je z programů poměrně jasné, že k nějakému posunu v daních zřejmě dojde. ODS nejspíš doufá, že to bude jen dočasné a skončí to s krizí. Ve svém programu píše doslova „zabráníme trvalému zvýšení daní“. TOP 09 zvyšování daní sice odmítá, ale hovoří o jednom základu pro výpočet daně a pojištění, což by pro osoby samostatně výdělečně činné znamenalo zdvojnásobení odvodů na zdravotní a sociální pojištění. Také daně dědická, darovací a z převodu nemovitostí v mimopříbuzenských vztazích mají být zrušeny a tyto příjmy mají být zdaněny daní z příjmů, což povede k faktickému zvýšení daně.
Podniků se pak nejvíce má dotknout zrušení daňových výjimek a slev v podobě, jak to Miroslav Kalousek připravoval ještě jako ministr financí. Měly by tak zmizet například úlevy na stravenky či režijní jízdenky a mnoho dalších. Kalousek v této souvislosti připravoval i odečitatelný daňový paušál pro zaměstnance, aby dopad těchto změn byl rozpočtově neutrální, a i to se objevuje v programu.
Věci veřejné souhlasí s vyšším zdaněním bohatých, jejich představitelé by zavedli 25procentní daň z platů nad 145 tisíc měsíčně, zrušili by dědickou a darovací daň. Chtějí dlouhodobě snižovat přímé daně a zvyšovat nepřímé. Firemní daně by ponechali na loňských 20 procentech.
Razantním zvyšováním daní na první pohled nehrozí ani ČSSD. Podle jejího programu bychom se daňovou kvótou měli vrátit někam na úroveň let 2005 až 2007.
ČSSD chce především demontovat současný model zdanění v podobě rovné daně ze superhrubé mzdy. Nově by se měla zdaňovat zase pouze hrubá mzda, a to 23 procenty, což je ekvivalent patnácti procent ze superhrubé. K tomu by byla stanovena sazba 38 procent pro příjmy nad 1,2 milionu korun a pro nízké příjmy sazby nižší než 23 procent.
ČSSD chce rovněž zvýšit podnikové daně ze současných 19 na 21 procent a zvýšit strop pro platby pojistného ze čtyřnásobku na šestinásobek průměrné mzdy. ČSSD dříve požadovala snížení DPH nebo spotřební daně na pohonné hmoty, nyní však od toho ustoupila. Snížení DPH stále prosazují komunisté. Ve svém volebním programu mají návrat snížené sazby z devíti na pět procent a u potravin zavedení nulové sazby.
Daně z příjmů by měly být podle komunistů rovněž progresivní, ale již od nižších částek. Čtyřicetiprocentní daň by se měla platit z příjmů nad 83 tisíc korun. Naopak příjmy pod 22 tisíc by měly být zdaněny sazbou mezi devíti a patnácti procenty.
Lidovci podporují progresivní zdanění zaměstnanců, a to zavedením druhé daňové sazby ve výši 18 procent pro příjmy nad padesát tisíc korun měsíčně. Dále navrhují zvýšit stropy pro odvod zdravotního pojištění a zvýšení spotřební daně z tabáku a alkoholu.
Strana práv občanů by obnovila progresi daně z příjmů a vrátila společné zdanění manželů. Více by zdanila hazard a DPH z luxusního zboží. Zelení tradičně chtějí zavést daň z věcí ohrožujících lidské zdraví a životní prostředí, nejen na tabák, alkohol, ale i z motorového vozidla či z příliš sladkých a tučných výrobků. Navrhují nové pásmo u daně z příjmu – 30 až 31 procent z hrubé mzdy.
Pokud budeme analyzovat opatření navrhovaná všemi stranami na straně příjmů i výdajů veřejných rozpočtů, musíme dojít k závěru, že nikdo nepředkládá ucelený systém kroků, který by mohl zabránit propadu státních financí do hluboké krize. Nezbývá než věřit, že nutná nepopulární opatření vítěz voleb uskuteční i navzdory svým volebním slibům.
Podnikatelům se sliby slibují
Podporu podnikání skloňují v souvislosti s krizí všichni účastníci voleb. Občanští demokraté odmítají zvýšení daní pro firmy i živnostníky, protože by to pro řadu z nich mohlo být likvidační. ODS se chlubí snížením administrativní zátěže a hodlá v tom pokračovat a snížit ji o dalších dvacet procent. Prověřit se mají všechny navrhované zákony a opatření z hlediska dopadů na podnikání. ODS chce zachovat zrychlené odepisování, přijaté v rámci protikrizových opatření i po roce 2010, chce navyšovat dál kapitál České exportní banky i EGAP jako zásadní pomoc exportérům. Zajímavý je závazek na zkrácení splatnosti faktur veřejného sektoru na třicet dní a kontrola dodržování platební kázně. Navrhují také roční daňové prázdniny pro řemeslníky, kteří vytvoří alespoň jedno nové pracovní místo na minimálně dva roky.
Mezi prioritami TOP 09 jistě zaujme podnikateli dlouho požadované zavedení editační povinnosti finančních úřadů, tedy vydávání závazných stanovisek k dotazům podnikatelů.
Administrativu chce omezovat i ČSSD. Založení firmy má pak trvat pouhé tři dny a mezi pomoc podnikatelům zahrnuje i to, že ceny energií by měly být stanovovány na čtvrtletní bázi a nikoli na roční. Tak to ale u většiny podniků funguje již dávno.
Penzijní bezradnost
Výraznou součástí všech volebních programů je asi poprvé i konkrétnější formulace záměrů pro reformu penzijního systému. A zde opět proti sobě ostře stojí levice a pravice v podobě lpění na absolutní závislosti penzí na průběžném systému proti částečnému vyvedení penzijního pojištění do kapitálových penzijních fondů.
Neudržitelnost současného systému penzí hodlá ČSSD řešit prodlužováním věku pro odchod do důchodu. Kapitálové spoření, byť zcela dobrovolné, odmítá. Pro fyzicky náročné profese chce zavést povinnost zaměstnavatelů připlácet vyšší částku na pojistném, aby tito zaměstnanci mohli odcházet do penze dříve. ČSSD zároveň slibuje masivní valorizace současných penzí a mimořádný třináctý důchod ve výši 2400 korun v příštím roce.
Oproti tomu ODS prosazuje částečný opt-out, tedy vyvázání části pojistného ze současného průběžného systému a nasměrování těchto prostředků do kapitálových fondů. Jenže v samotném programu je pramálo konkrétního, zůstává jen slib skutečné penzijní reformy.
ODS si vzpomněla i na myšlenku, kterou měla už její vláda v roce 2006, a to na směrování části pojistného přímo rodičům poplatníka. Takto by mělo jedno procento ze mzdy potomka směřovat přímo na navýšení penze jeho rodičů. Tento náklad by měli zaplatit bezdětní tím, že budou platit o jedno až dvě procenta vyšší pojistné.
Posílení mezigenerační solidarity podobnou cestou a masivní spoření na důchod navrhuje i TOP 09. Věci veřejné chtějí třípilířový důchodový systém: průběžný, státní a soukromý fond, kde by byla dobrovolná účast. V budoucnu počítají s rovným důchodem od státu.
Plán na penzijní reformu dovedli až do absurdní podoby lidovci, kteří se dožadují, aby výše penze vyplácená ze státního průběžného systému závisela na počtu vychovaných dětí. Platba pojistného by se snižovala podle počtu dětí až o dvanáct procentních bodů, tedy z dnešních 28 až na 16 procent, a bezdětní by nedostávali vůbec žádný státní důchod. Na stáří by si měli našetřit.
Každopádně jasnou představu o penzijní reformě, která by zabránila krachu systému v příštích desetiletích, nikdo v programu nemá. Snad s přijatelnou představou přijde druhá Bezděkova komise, kterou zřídil ministr financí Eduard Janota.
Za zdraví se platit bude
Nejkrvavějším politickým bojištěm končícího volebního období bylo zdravotnictví. Z pohledu volebních programů to ale vypadá, jako kdyby na to všichni zapomněli.
Socialisté samozřejmě nadále požadují zrušení poplatků v lékárnách a u lékaře. Nicméně připouštějí, že z něčeho zdravotnictví žít musí, a tak plánují zavedení dobrovolného připojištění. Odmítají privatizaci nemocnic a zdravotních pojišťoven.
ODS se zavazuje zvyšovat dohled nad zdravotními pojišťovnami a posilovat jejich konkurenci. Rovněž hodlá administrativně, podle pravidel EU, snížit cenu léčiv a ušetřit tak v systému zdravotního pojištění pět miliard korun. Po zavedení standardů zdravotní péče má být umožněno doplácet si na nadstandard.
Standardy chce i KDU-ČSL. Ta navrhuje navíc nahradit poplatky v lékárnách tím, že za léky na banální choroby budou lidé platit plnou úhradu a pojišťovny tak ušetří. Rovněž hodlají administrativně sjednotit výši doplatků na léky.
Většina stran se také shoduje na zprůhlednění systému zadávání veřejných zakázek. ODS hodlá „životopis“ zakázky od zadávací dokumentace až po vyúčtování zveřejňovat na internetu. Firmy s nejasnou vlastnickou strukturou budou mít zákaz účastnit se veřejných zakázek. Tyto principy mají platit i na krajské a obecní úrovni. TOP 09 je přesvědčena, že pokud budou realizovány opatření pro transparentní veřejné zakázky, může stát ušetřit až 100 miliard.
Nejpropracovanější program proti korupci má Strana zelených. Navrhuje, aby odsouzený za úplatkářství musel kromě trestu vězení zaplatit pětadvacetinásobek úplatku jako penále. Korupce je hlavním tématem předvolební kampaně Věcí veřejných, tato strana navrhuje také kontroverzní odvolávání poslanců během jejich funkčního období.
