PŘEDVOLEBNÍ STŘELIVO

Politici se předvádějí v boji s nezaměstnaností

DO parlamentních voleb Němcům zbývá ještě plných osm měsíců, ale politické strany se už pustily do nelítostného zápolení o přízeň voličů. Konzervativní opozici nahrávají nepříznivá čísla charakterizující chabý růst největší evropské ekonomiky (loni jen o 0,6 procenta) a zhoršující se situaci na trhu práce. Právě boj s nezaměstnaností si politikové zvolili jako stěžejní předvolební téma.
Proti současnému spolkovému kancléři sociálnímu demokratovi Gerhardu Schröderovi, usilujícímu o znovuzvolení, opoziční tandem tvořený Křesťansko-demokratickou unií (CDU) a bavorskou Křesťansko-sociální unií (CSU) postavil šedesátiletého Edmunda Stoibera. Ten je od roku 1993 premiérem Svobodného státu Bavorsko, nejbohatší spolkové země. Předsedkyně CDU Angela Merkelová svoji kandidaturu na post kancléřky stáhla, ovšem podpora její strany je pro Stoibera a jeho CSU naprosto klíčová.

Dnes by vyhrál Stoiber.
Kdyby se parlamentní volby konaly v polovině ledna, podle posledního průzkumu ústavu Forsa by vyhrál „sesterský svazek“ CDU/CSU s 41 procenty hlasů, sociální demokraté by získali 36 procent, což je nejhorší jejich výsledek od konce roku 1999. Do Spolkového sněmu by se ještě dostali svobodní demokraté (FDP) s devíti procenty, Zelení a postkomunistická PDS by měly po šesti procentech. Edmund Stoiber je druhým bavorským politikem, který se uchází o křeslo spolkového kancléře. Tím prvním byl v roce 1980 proslulý „bavorský býk“ Franz-Josef Strauss. Jeho předvolební kampaň tehdy neřídil nikdo jiný než Edmund Stoiber.
Bavorský premiér, vyznáním přísný katolík, pro mnohé symbolizuje křesťanské rodinné hodnoty, které také důsledně obhajuje. Jednatřicet let je věrný manželce Karin, s níž vychoval tři děti. Jeho soupeř Schröder pochází z protestantského německého severu, ale církev jeho život a postoje nijak neovlivnila. Nyní žije už se čtvrtou manželskou a nemá žádné vlastní děti. Stoiber prezentuje střídmý životní styl, o Schröderovi se ví, že rád červené víno i tlusté doutníky.. Jedno ale mají oba politikové přece jen společné - jsou vynikajícími řečníky. Německý konzervativní tisk (mj. Die Welt) často vyzvedává hospodářské úspěchy, jichž za Stoiberova vládnutí Bavorsko dosáhlo – vykazovalo jedno z nejvyšších temp růstu růstu HDP, ve srovnání se spolkovým průměrem asi poloviční nezaměstnanost, druhou nejnižší úroveň kriminality v SRN.. Oponenti Stoiberovi často vytýkají, že vystupuje jako „provinční kazatel“ a chybějí mu rozsáhlejší mezinárodně politické zkušenosti.

Co zavinilo Schrödrův sestup.
Ještě před takovým půl rokem se o Schröderovi psalo jako o „nepochybném vítězovi“ zářijových voleb. Jenže pak přišla celá šnůra chmurných čísel potvrzujících, že i v největší evropské ekonomice nastala recese. Hlavní, co pošramotilo kancléřův obraz, ale byla nezaměstnanost, rostoucí během celého uplynulého roku až na prosincových 7,7 procenta v západních a na 17,6 procenta ve východních spolkových zemích. Bez práce jsou bezmála čtyři miliony Němců. „Stoupne-li tento počet v lednu až na 4,3 milionou, nebude to žádné překvapení,“ poznamenal šéf Spolkového úřadu práce Bernhard Jagoda. Konzervativní opozice právě na stoupající nezaměstnanosti ukazuje, že nynější vládní koalice (SPD/Zelení) není schopna zemi dobře spravovat. Připomíná také Schröderův původní slib z roku 1998 (loňského listopadu ho odvolal), že na konci jeho funkčího období bude v Německu nejvýš 3,5 milionu nezaměstnaných. Dalším argumentem proti sociální demokracii je rostoucí schodek veřejných financí, který loni dosáhl 53,8 miliardy eur, tedy 2,6 procenta hrubého domácího produktu. Evropská komise by měla třicátého ledna rozhodnout, zda oficiálně Berlín neupozorní, že SRN se blíží tříprocentní hranici schodku stanovené Maastrichtskou smlouvu, a mohly by jí postihnout citelné finanční sankce. Právě hrozící „modrá obálka z Bruselu“ se stala pro CDU/CSU další vítanou předvolební municí. „Nynější vládní koalice vycházela z toho, že se dobrá konjunktura z roku 2000 udrží, nebo se dokonce zlepší a nezaměstnanost se bude snižovat. Stal se pravý opak,“ komentuje pro časopis EURO mnichovský ekonom Jiří Sláma. A jaký recept předepsat? „Zlevnit práci pro podnikatele, tedy snížit mzdy, omezit sociální dávky, aby lidé byli více nuceni hledat zaměstnání. Ale to je v Německu politicky neprůchodné,“ dodává Sláma.

Omezené možnosti. Sociální demokraté ale kritiku ze strany CDU/CSU odmítají s odkazem na nepříznivé vnější podmínky, na nichž německá ekonomika silně závisí. Když jste vládli, nepodařilo se vám srazit nezaměstnanost ani v období relativně slušného hospodářského růstu,“ odráží kritiku SPD. „Nezaměstnanost postihující čtyři miliony lidí je varující, ale je pořád o půl milionu nižší, než v roce 1997, kdy končila vláda CDU/CSU,“ snaží se argumentovat kancléř Schröder.
Soudní politikové napravo i nalevo dobře vědí, že na rostoucí nezaměstnanost za současných podmínek nemají účinný lék. Spolkový rozpočet je velice napjatý, a nemůže proto financovat rozsáhlejší programy na podporu konjunktury. A na reformu trhu práce či štdědrého sociálního systému, už před volbami prostě není čas.