Celníci vymáhali dluh podle špatného zákona
Skandální je pochybení celníků, kvůli němuž je zřejmě již nevymahatelná sedmimiliardová pohledávka státu vůči společnostem Bena a Tukový průmysl. Státu naopak hrozí, že bude muset platit náhradu škody za chybný úřední postup. To bylo před Vánoci důvodem, proč ministr financí Vlastimil Tlustý odvolal generálního ředitele celní správy Zdeňka Richtera a vyměnil ho za expolicistu Milana Šišku (viz též stranu 24).
Kauza daňového úniku byla popsána již před čtyřmi lety. Tehdy se provalilo, že společnost Bena pustila do distribuce motorová paliva nakoupená ve slovenském Slovnaftu, aniž zaplatila spotřební daň a daň z přidané hodnoty. Podvod byl organizován tak, že Bena uzavřela smlouvu se společností Čepro o dopravě a skladování paliv ve svém systému s tím, že Čepro neodpovídá za zaplacení cla a daní. Bena pak uzavřela smlouvu o zastupování v celním a daňovém řízení s Tukovým průmyslem, s. r. o., o čemž však Čepro neinformovala. Bena tak vyskladňovala pohonné hmoty, Tukový průmysl o tom nebyl oficiálně informován a tímto způsobem vyskladněné zboží nedanil a peníze kdesi mizely. Celkem za roky 1997 až 2001 proteklo 220 tisíc tun nezdaněných motorových paliv. Stát přišel o tři miliardy na spotřební dani, miliardu na DPH a další tři miliardy naběhly v čase na splatném penále.
Celní správa sice zasáhla již v roce 2002, zahájila exekuci v Tukovém průmyslu a později obstavila i účty Beně, která mezitím změnila vlastníka a zmizel z ní veškerý majetek, především sít čerpacích stanic Pap oil. Bylo zahájeno také trestní stíhání několika osob, vyšetřování však není dodnes uzavřeno. Kupodivu daleko aktivněji probíhalo vymáhání vůči Tukovému průmyslu, který má být fakticky jen ručitelem společnosti Bena. Od Tukového průmyslu se podařilo získat 22,1 milionu korun, v čemž je obsažen i zabavený přeplatek daně. Dalších osmdesát milionů uhradila Komerční banka, která byla ručitelem Tukového průmyslu. Skutečný dlužník Bena, kde vymáhání začalo až v září roku 2003, zaplatil pouhých tři a půl milionu.
Právní pominutí smyslů.
Co je však daleko podstatnější, Celní ředitelství Praha prohrálo všech dvanáct soudních sporů s oběma dlužníky u pražského městského soudu, soudce zrušil všechny platební výměry a vrátil věc k dalšímu řízení. Základním důvodem bylo, že celníci prováděli daňovou kontrolu podle § 16 zákona o správě daní a poplatků, což bylo v rozporu s ustanovením § 320 celního zákona. V daném případě měla být provedena kontrola podle § 127 celního zákona. Rozhodnutí soudu je pravomocné a to, že celníci podali proti rozhodnutí městského soudu kasační stížnost k správnímu soudu, nemá odkladný účinek. Některé platební výměry soudci zrušili „pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti, koho lze v souzené věci považovat za deklaranta, a v návaznosti na to, koho lze označit za dlužníka“.
Celníci však řízení podle daňového zákona dosud nezastavili, byť v něm zcela zjevně nic vymoci nemohou. Důvodem je zřejmě skutečnost, že pokud by daňové řízení zastavili a daňový doplatek vyměřili nově a správně podle celního zákona, mohli by dlužníci účinně namítat promlčení. A nejen to. Podle právního posudku, který si nechalo udělat ministerstvo financí u právní kanceláře Weil, Gotshal & Manges, „existuje riziko, že došlo ke splnění předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona o odpovědnosti státu, a to jak za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, tak za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem a při splnění určitých předpokladů nelze vyloučit ani odpovědnost státu za porušení ochrany investic“.
A po vánočních svátcích také celní ředitelství a ministerstvo financí obdržely od Tukového průmyslu rozklad o šestašedesáti stranách, který silně připomíná podklad pro zahájení řízení o náhradě škody.
Pozdní kontrola.
Pochybnosti o tom, že celní správa postupovala v této miliardové kauze správně a korektně, jsou přitom starého data. Již v září roku 2003 interpeloval poslanec ODS Miroslav Ouzký ministra financí Bohuslava Sobotku právě kvůli chybnému úřednímu postupu ve správním řízení s dlužníky. Dostalo se mu odpovědi, že daňová kontrola řádně proběhla a vymáhání pohledávek státu pokračuje. Jenže jak vidno, pokračovala se všemi výše uvedenými nedostatky. Proto také na přelomu let 2005 a 2006 proběhla cílená dohlídka zaměřená na prověření případu Bena a Tukový průmysl u orgánů celní správy. Došlo k tomu na základě požadavku náměstkyně ministra financí Dany Trezziové. Závěr byl tristní. „Na otázku, zda učinila celní správa veškeré kroky, aby byl řádně prováděn celní dohled nad citlivým zbožím, jako jsou ropné produkty dovážené do ČR, a zabránil tak daňovému úniku, sděluje dohlídková skupina, že nikoli. Procesní pochybení bylo zjištěno jak na prvoinstančním stupni řízení celní správy, tak na úrovni Celního ředitelství Praha,“ uvádí se v dokumentu, který má týdeník EURO k dispozici.
Obsahuje řadu otřesných zjištění o fungování či spíše nefungování celníků v popisovaném případě. Jeho obsah však byl ututlán a ostudné chyby celníků se neventilovaly veřejně. Bylo totiž před volbami. Bohuslav Sobotka svůj postup obhajuje: „Miliardové úniky jsou důsledkem údajné trestné činnosti několika soukromých subjektů, která začala být vyšetřována v polovině roku 2002, a to na základě odhalení celní správy. K odhalení těchto úniků celní správou došlo krátce po mém nástupu do funkce ministra financí. Údajná daňová trestná činnost, kterou od roku 2002 vyšetřuje policie a celní správa, probíhala v období, kdy jsem nebyl ministrem financí, to jest za mých předchůdců. Po mém nástupu na ministerstvo začala být celá věc šetřena a z vedení Čepra, a. s., museli odejít lidé, kteří jsou dnes vyšetřováni policií v souvislosti s touto údajnou trestnou činností. Pokud jde o dohlídku, kterou provedlo ministerstvo financí, uložil jsem odpovědné náměstkyni a generálnímu řediteli celní správy provést důsledná personální opatření a posílit právní podporu celní správy. Poté došlo k výměně krajského ředitele Celní správy v Praze a ke změnám ve vedení vnitřní inspekce celní správy. Již dříve před provedením dohlídky bylo vyměněno vedení odpovědného místně příslušného celního úřadu.“
Vysmátí celníci.
Chování celníků bylo v celé kauze neobyčejně benevolentní a značně podezřelé. Cílená dohlídka, která měla odpovědět, zda celní úřad prováděl kontroly celního skladu, a prověřoval tedy, zda dovezené zboží nebylo nezdaněné uváděno do obchodní sítě, zjistila, že se po řadu let opravdu přehnaně nekontrolovalo. V dokumentu se uvádí, že „existuje pouze jeden záznam z prováděných kontrol, a to z listopadu 1998. Ostatní kontroly nelze vyloučit, ani potvrdit“. A to je u dovozu desítek tisíc tun ropných produktů opravdu hodně kuriózní.
Podobně zvláštní je, že Čepro, které naftu a benzin dováželo, hlásilo dovozy řádně v pobočce Celního úřadu v Kloboukách u Brna. Tento celní úřad opět zcela řádně zpracoval hlášení, a to předal celnímu úřadu v místě určení, tedy Celnímu úřadu Praha III-Vršovice. Zde se však nikdo nedivil tomu, že Beně během několika let přibylo více než dvě stě tisíc tun paliva, aniž by nějaké proclila, zdanila a prodala.
„Bylo vydáno povolení o uskladňování na jiných místech než v celním skladu bez jakékoli součinnosti s jiným celním úřadem nebo nadřízeným orgánem, a tím bylo prakticky znemožněno provádění celního dohledu nad ropnými produkty,“ píše se dále v dokumentu
Neméně pozoruhodné je, že když vše prasklo, chovali se celníci velmi rozdílně k Tukovému průmyslu, který byl jen celním deklarantem, a k Beně, která byla skutečným vlastníkem zboží a také ho evidentně zpeněžovala. Kontrola byla zahájena v červenci 2002 a hned v srpnu byl vydán takzvaný zajišťovací příkaz vůči Tukovému průmyslu na celkovou částku 2,8 miliardy. Na jeho základě došlo k celkem jedenácti exekucím. U Beny žádný zajišťovací příkaz vydán nebyl. Celní správa tvrdí, že se tak nestalo pro právní nejistotu, zda je Bena skutečně dlužníkem. V dokumentu se doslova píše: „V průběhu kontroly nebyl u společnosti Bena, a. s., vydán žádný zajišťovací příkaz ani nebyly mapovány majetkové poměry dlužníka.“
Vymáhání dluhu po tomto skutečném dlužníkovi tedy začalo až s ročním zpožděním. Mezitím Bena změnila majitele i jméno a zbavila se svého hodnotného majetku, sítě čerpacích stanic Pap oil. To, že se z jejího majetku podařilo získat jen tři a půl milionu korun, je dostatečně výmluvné.
To, že celníci pak použili k vymáhání dluhu špatný zákon, celkem spolehlivě zaručilo, že o moc víc se už vymoci nepodaří a ti, kdo okradli český stát o miliardy, se mohou dál smát. A nevyhnutelně vzniká i pocit, že také pár celníků účinkujících v této kauze je nejspíše pořádně vysmátých.
