Neprodávejte, radí zemědělcům Agrární komora
Po prodělaném šoku se trh s obilím opět vrací k normálnímu stavu. Vývoj po posledních žních se vymykal všem dosud známým scénářům. Loňská úroda nebyla natolik chudá (viz Úroda obilí ve světě), aby ceny vyletěly do kosmických výšin. Přivedl je tam spekulativní kapitál, který podle všeho již přesměroval svou pozornost zase jinam. Důsledek? Ceny obilí, kterého se letos urodilo víc než před rokem, padají prudce dolů. Přes šest tisíc korun za tunu pšenice je nenávratně pryč, teď jde o to, jak hluboký bude propad. Obchodníci se těší, že cenovou hladinu budou jako obvykle nastavovat oni. Zatím se zdá, že tuto roli skutečně sehrají, i když nikdy se nedá vyloučit vliv spekulace. Její kouzlo tkví právě v tom, že se objeví znenadání, aby měla ten správný efekt. Návrat spekulativních investorů by určitě přivítali zemědělci, kteří se těžko loučí s exkluzivní cenou, jakou za pšenici inkasovali v uplynulé sezoně. Marně však vyhlížejí nákupčí ze zahraničí, kteří od nich loni brali předraženou pšenici přímo od kombajnu.
Cenové oťukávání
„Byla to hra investičních fondů, nebyl tu opravdový nedostatek obilí. Dalo se sehnat, šlo jen o to, kolik byl kupující ochoten zaplatit,“ vrací se k situaci po minulých žních obchodník s obilím Robert Daduliak, šéf firmy Euromills-Trade. Už na jaře prohlásil, že trhu došel dech, a následující měsíce mu daly za pravdu. Cenový zlom se na evropský trh dostavil začátkem dubna a s blížící se novou sklizní stočily křivku směrem dolů odhady vysoké světové produkce. Na exportní trhy se po loňském výpadku vrací Austrálie, polepší si i největší světový producent obilí – Čína, téměř o pětinu má být vyšší produkce v Evropské unii. Více obilí sklidí Rusko a Ukrajina, která od léta odvolala zákaz vývozu. Pokud se cenová očekávání signalizující další pokles potvrdí, měla by se korigovat také obvinění biopaliv ze zdražování potravin.
Žně se v Česku chýlí ke konci, až na výjimky obchody zatím stojí. I to svědčí o návratu k normální situaci. Partneři se v této době oťukávají, obě strany vypouštějí cenové představy, které se dosti rozcházejí. Všichni vědí, že v příštích týdnech se budou muset dopracovat k nějaké výkupní ceně. Prozatímním řešením jsou zálohy. Nervozita poroste a podle všeho by jí neměli propadnout obchodníci. Jednak sledují pokles cen na burzách, umocněný silnou korunou. Navíc dobře vědí, že tuzemská sklizeň předčí loňskou, i když ani ta nebyla v Česku zdaleka žádným propadákem. Přebývalo zhruba 1,4 milionu tun obilí, které se vyvezlo. Letos bude zapotřebí najít mimo republiku odbyt pro nejméně dva miliony tun, shodují se důležití hráči na obilním trhu. Jenže zatímco vloni šlo už v době žní obilí na dračku a nájezdy kupců ze zahraničí zaskočily i samotné zemědělce, teď je situace opačná. Obilí je v Evropě dostatek, uvolnění asi dvou milionů hektarů z povinného ponechání ladem udělalo své, navíc pěstitelům více přálo i počasí.
Najít ventil „Je-li země přebytková, bude muset jít na likvidní trhy a zboží se zbavit. Poslední štací je intervenční nákup,“ připomíná Daduliak. Pád do takových hlubin by byl pro české zemědělce těžko představitelný. Evropská unie dává za tunu pšenice, kterou pěstitelé či obchodníci nejsou schopni prodat, 101 eur a k tomu připlácí za narůstající náklady na skladování. Využití této „záchranné sítě“ by při silné české koruně bylo opravdovým zoufalstvím. „Mluví se o tom, že k intervenci se přihlásí Maďarsko,“ poznamenává Daduliak. Cena krmného obilí se v této zemi už přiblížila ke 100 eurům. Naposledy by Maďaři mohli využít množstevně omezeného nákupu u kukuřice, který od příštího roku Evropská unie definitivně ruší. Snížit přetlak na českém trhu vývozem nebude ale vůbec jednoduché. Kromě toho, že není poptávka, případné obchody bude předem zatracovat drahá doprava. „Aby se přebytečné dva miliony tun obilí daly exportovat, musela by jeho cena být někde jinde,“ předesílá Zdeněk Kubiska, šéf sdružení výkupních podniků a současně ředitel ZZN Pelhřimov, který patří Agrofertu. Skupina podnikatele Andreje Babiše se rozpíná nejen v Česku, ale i na Slovensku, a pro tamní mlýny bude zřejmě nakupovat výrazně lacinější obilí v Maďarsku. Na tuzemský trh přesycený obilím přichází také stále více mouky z dovozu. „Některé moravské mlýny si přivezly maďarskou pšenici, protože ceny u nás byly velmi vysoké. Hlavně k nám ale proudí obrovské množství mouky ze Slovenska, které zvrátilo dlouhodobě aktivní bilanci v pasivní,“ uvádí Pavel Filip ze Svazu průmyslových mlýnů.
Nejdražší krmení
K lidské konzumaci se v Česku spotřebuje ročně v průměru 1,2 milionu tun obilí, většina se tedy zkrmí. Právě především u krmného obilí se očekává výrazný cenový propad oproti předchozí sklizni. Hovoří pro něj více důvodů, v první řadě přebytek. „Spotřeba krmiv významně klesá. Od loňského října do letošního jara se snížila o 300 až 350 tisíc tun, protože zemědělci likvidovali prodělečné chovy prasat a drůbeže,“ říká Kubiska. Lacinější krmné obilí by umožnilo nadechnout se chovatelům, kteří ztrátové období ustáli. „Přede žněmi nakupovali krmiváři tunu obilí i za 6000 korun, aby měli z čeho vyrábět. Jenže pak jsme měli nejdražší krmné směsi ve střední Evropě. Zemědělcům u hranic s Německem a Polskem se vyplácí je odtamtud dovážet,“ poznamenává šéf sdružení výkupců. Ještě teď výrobci doprodávají krmiva z obilí nakoupeného za přemrštěně vysoké ceny, už na ně ale naléhají výkrmci prasat a drůbeže, kteří nemají půdu a nemohou si zrno vypěstovat, aby směsi konečně zlevnili. Na zprávy o padajících cenách obilí se údajně chystají reagovat i jatka, jak jinak než snížením ceny za jateční kuřata. Příští týdny také ukážou, jak se po uplynulém hospodářském roce budou chtít zahojit mlynáři a krmiváři, kterým nezbylo než nakupovat extrémně drahou surovinu.
Agrární komora svým členům doporučuje obilí uskladnit a vyčkat s prodejem, až se rozeběhne podzimní obchodování. Odkazuje přitom i na export. Ten, kdo se touto radou řídí, ale zatím jen přihlíží postupnému klesání cen. Jejich výše totiž nemůže nereflektovat ceny světové a v okolních zemích. „Zemědělci mohli uzavřít termínované obchody za podstatně vyšší ceny, ale ani ty se jim nezdály,“ připomíná Daduliak. Překvapuje ho, že ve žních odmítali nabídky na 200 až 210 eur za tunu při kurzu 23 koruny. „V průběhu sklizně tak vysoko cena nikdy nebyla,“ zdůrazňuje. Časem se uvidí, zda spekulace na lepší cenu pěstitelům vyjdou. Názory odborníků na další cenový pohyb se totiž rozcházejí. Všichni se ale shodnou na tom, že úroveň z poslední zimy se nebude opakovat.
TABULKA
Létající ceny pšenice
(v korunách za tunu)
Období*Potravinářská*Krmná
Květen 07*4089*3495
Květen 08*6210*5682
Nabídky srpen 08*3500-4500*3000-3500
Pramen: Český statistický úřad, informace z trhu
GRAF
Úroda obilí ve světě
(v milionech tun)
Země*2008/09*2007/08*2006/07
USA*388*414*336
Kanada*48*48*48
Argentina*46*43*43
Austrálie*35*23*18
Čína*405*399*395
Indie*210*210*195
Rusko*87*81*77
Ukrajina*45*28*33
EU*292*257*261
Celkem svět*2165*2113*2004
Pramen: Toepfer International
GRAF
Světová sklizeň pšenice
(v milionech tun)
Země*2008/09*2007/08*2006/07
USA*67*56*49
Kanada*24*20*25
Argentina*15*16*15
Austrálie*23*13*11
Čína*114*110*109
Indie*77*76*69
Rusko*53*49*45
Ukrajina*23*14*14
EU*141*119*124
Celkem svět*664*611*596
Pramen: Toepfer International
GRAF
Zrniny v Evropě
Produkce obilí, včetně kukuřice ve vybraných zemích
(v milionech tun)
Stát*2008*2007
Francie*67,4*59,5
Německo*44,7*40,6
Španělsko*22,6*23
Velká Británie*23,1*19,3
Itálie*19,4*17,5
Česko*7,8*7,1
Maďarsko*15*9,5
Polsko*25,7*27,3
Slovensko*3,3*3
Rumunsko*15*7,1
Bulharsko*5,8*3
Pramen: Coceral
Poznámka: rok 2008 – odhad